Anna a Robin

Prolog

Bylo zrovna Velikonoční pondělí a lidé se vraceli z kostelů domů, když vstoupil na břeh rodné Anglie. Z plných plic nasál chladný jarní vzduch vonící mořem. Až teď si uvědomil, jak moc mu za ty roky v poušti a žaláři chybělo vlhké anglické ovzduší.

Vlastně mu chyběla celá Anglie, včetně věčně zatažené oblohy, neustávajícího deště a pořád dokola nadávajícího otce, který na něm neviděl snad nic jiného než chyby.

Ač si to nechtěl přiznat a málokdo by tomu věřil, tak právě jeho otec mu chyběl ze všeho nejvíce. I když se neustále hádali a právě on byl důvod, proč Roland před devíti lety opustil Locksley, protože když při jedné z jejich hádek hrabě William nazval synovu touhu po dobrodružství a hrdinství bláhovostí a oznámil mu, že by se měl spíše věnovat politice, tak se synáček pěkně po anglicku z Anglie vypařil a jel dobývat čest a slávu a poznávat svět.

A to vše jen pro to, aby se dostal do Jeruzaléma, kde byla politika na prvním místě a nakonec skončil v zatuchlé kobce kdesi v poušti.

Bože, jak byl tenkrát naivní. Ale teď, když se vrátil domů, měl v plánu usmířit se s otcem a žít poklidným životem, jak si hrabě přál.

Podíval se na své tři společníky; Bretta, Jahiho a Aarona, které "posbíral" cestou a pokynul jim, ať se jdou společně s ním rozloučit s královnou matkou, které několik posledních týdnů dělali společnost, a poté všichni čtyři zamířili z Londýna rovnou na sever.

„Teď už bude dobře," slíbil jim Roland, když míjeli poslední roztroušené domky města. V tu chvíli nevěděl, jak moc se plete a že ho osud rozhodně nenechá žít v míru.