Anna a Robin

Porušení slibu

„„Tak co?" Zeptal se Robin sedící u ohniště a ihned se nervózně postavil.

„Zatím nic," odpověděl Jahi, který se zrovna vracel ze severní cesty, kde vyhlížel Annu a to jen z toho důvodu, aby si jeho přítel- starší bratr alespoň na chvíli odpočinul.

„Sakra! Já věděl, že ji nemám nikam pouštět," Robin začal znovu přecházet kolem ohniště a v ruce si hrál s malou dřevěnou dýmkou.

„Já myslel, že jsi s čarašem už přestal."

„Jo přestal. Ale ještě mi něco zůstalo. Pomáhá mi to uklidnit se. Někdy bez toho nemůžu vůbec spát."

„A teď ti to pomohlo?"

„Ne. Vůbec."

„Otec neměl kuřáky čaraše rád. Říkal, že jsou to slaboši, kteří nemají odvahu poprat se i s tím špatným, co jim život nadělil."

„Jo v tom měl pravdu. Neboj už jsem opravdu skoro na suchu," bezmocně prohrábl chlapci vlasy a zamířil k severu.

„Víš, že tím ničemu nepomůžeš? Navíc je tam teď na hlídce i Aaron," uklidnil jej chlapec Právě Jahimu s Aaronem se včera večer podařilo Robina po několika dnech přesvědčit, že jeho přešlapování u cesty Annin návrat nijak neurychlí. Robin je nakonec poslech a vrátil se do hlavního tábora . Hlavně z toho důvodu, aby měl na chvíli klid. Lehl si na palandu a zahleděl se do stropu.

Přemýšlel proč se služebná ještě neozvala. Uklidňoval se tím, že je naprosto normální, že ji i čtrnáct dní nepotká. Jenže teď to bylo jiné. Před tím nebyla v tak přímém ohrožení jako nyní.

Neměl ji pouštět. Sice by přišli o spojení se špehem, ale ona by alespoň byla v bezpečí. Měl o ni takový strach, že se dokonce poprvé od Jeruzaléma modlil. Po letech se rozhodl Bohu znovu důvěřovat.

Po pár minutách vyšel ven do noci. Musel uznat, že jeho přátelé měli pravdu. Už by se měl vyspat. Vzal si deku a lehl si pod provizorní přístřešek za chatou. Sice tam foukal vítr, ale alespoň nebyl zavřený mezi čtyřmi stěnami. Nesnášel pocit, že je uvězněn v malém prostoru z kterého nemůže uniknout.

Na čerstvém vzduchu se téměř okamžitě propadl do neklidného spánku plného nočních můr. Ze spánku se probral zároveň s prvními slunečními paprsky a nutkáním rozběhnout se na severní cestu, ale rozumný hlásek v hlavě mu vysvětlil, že takto brzo ráno dívka určitě nedorazí a tak se posadil k doutnajícím uhlíkům ohniště a pozoroval probouzející se les a to, čemu se již vzhledem k stále rostoucímu počtu obyvatel dalo říkat osada.

Jak se pomalu lidé probouzeli, začaly se na Robina hrnout různé povinnosti a problémy, které bylo potřeba vyřešit a které ho odvedly od jeho starostí a než se nadál bylo téměř poledne a výměna stráží. Uplynul další půl den beze zpráv o Anně.

„Určitě je v pořádku. Kdyby se na hradě někomu podařilo odhalit špeha, tak jeho potrestán bude určitě doprovázel takový humbuk, že o tom uslyšíme až tady," snažil se Hooda uklidnit Joshua, když si všiml jeho nervozity.

„Opravdu? Takto jej chceš uklidnit?" nemohl John uvěřit tomu, co z podkoního vypadlo. Ten jen pokrčil rameny a jeho obličej říkal -Jen jsem chtěl pomoci. Malý John nad tím jen mávl rukou a otočil se zpět k Robinovi.

„Robe, určitě je v pořádku, podle toho málo, co o ní vím, tak ta se o sebe zvládne postarat."

„Máš pravdu. Ukaž mi, kde chceš postavit tu další budovu," vrátil se Robin zpět k jejich předchozí debatě. Tím že ji bude vyhlížet na cestě její příchod neuspíší a byl zde věci, které se museli vyřešit.