Anna a Robin

Robert- část třetí

"Na Ibelinu bylo krásně. Jdyž jsme tam dorazili, tak byla doma jen Melisande, Balianova manželka, s Helvis, jejich jedinou dcerou. Helsvis byla úžasná. Ihned sem si mě získala. Hodně mi připomínala moji mladší sestru

Judith. Měla stejně okouzlující smích. A ihned si svojí bezprostředností každého naklonila na svoji stranu. Nikdo ji nedokázal říci ne.

Všichni Balianovi synové byly na objížďce panství. Dokonce i Barisan, kterému v té době bylo pouhých jedenáct. To já v jedenácti maximálně s klukama naháněl v lese zajíce," Robert se sám pro sebe pousmál a pokračoval ve vyprávění, které se pro něj a jeho nového spoluvězně stalo výplní mezi jednotlivými salámy, které jim měřili čas.

"Celá rodina, se sešla až večer. Bylo to úžasné. To jsem z domu neznal. S otcem jsme se sice u večeře potkávali, ale většinou jsme jedli mlčky. No a když jsme někdy mluvili, tak to skončilo hádkou. Ale v Ibelinu spolu všichni mluvili a smáli se. Filip, tehdy mu bylo dvacet, už otci se vším pomáhala a tak spolu chvíli probírali problémy ohledně úrody, ale i oni se nakonec přidali ke zbytku rodiny a pustili se do našeho výslechu. Anglicky mluvil jen Balian a Filip s Janem- jeho starší synové. Jenže jejich angličtina byla horší než moje francouzština. No a Robin uměl Francouzky jen pár základních frází. Takže velkou část rozhovoru překládal Balian, nebo jsem se mluvení z anglické strany stolu pokoušel obstarat já.

Jedna z prvních otázek, kterou nám Melisande položila byla otázka, jestli se známe od mala. V tu chvíli mi došlo, že se s Robem známe asi dva měsíce a přesto je mi bližší než všichni moji bratři.

Potkali jsme se v Janově. A byla to neskutečná shoda náhod. Víš jakmile jsem odešel z domu, tak jsem se chtěl po přistání na kontinentě vydat sem, ale osud tomu chtěl a já několik měsíců zůstal v Paříži."

"Proč?" skočil mu Brett do řeči.

"Co proč?"

"Proč jsi zůstal v Paříži?"

"Prostě se vyskytla nějaká komplikace a já nemohl odjet."

"Ženská?"

Robert s odpovědí na chvíli zaváhal. "Jo ženská."

"A stála za to?"

"Tenkrát jsem si to myslel."

"Co se stalo?"

"Měla manžela. A děti. Byl jsem pro ni jen rozptýlení. Problém byl, že jsem se do ní zamiloval."

"Takže ti zlomila srdce?"

"Ano. Bylo mi sedmnáct a byla to první žena, kterou jsem opravdu miloval. A taky poslední. Od té doby jsem k žádné necítil to co k ní.

No, v každém případě jsem díky této malé komplikaci ve Francii zůstal dále než jsem předpokládal. Z Paříže jsem se vydal do Janova, kde jsem měl v plánu se nalodit a kde jsme měl tu čest narazit na Robina. Pocházel z bohatší kupecké rodiny z Londýna. Proč se rozhodl jet do Svaté země jsem z něj nikdy nedostal, ale z toho mála co mi o tom řekl jsem pochopil, že neměl moc na výběr, protože musel opustit Anglii. Co provedl netuším a v rámci našeho přátelství jsem po tom nikdy nepátral.

Narazil jsem na něj tři dny po příjezdu.Čekal jsem na loď, na kterou bych mohl nastoupit. Nejbližší loď do Akkonu měla vyplout za čtrnáct dní a tak jsem se ubytoval v jednom hostinci nedaleko přístavu. Zrovna jsem večeřel, když se u pultu strhla hádka. Z útržků jsem pochopil, že se hádají ohledně sporu mezi Jindřichem a Filipem. Šel jsem se na to podívat blíž. U pultu stál jeden Angličan a naproti němu tři Francouzi. Ihned jsem se do diskuze zapojil. Za chvíli jsme začali diskutovat ručně. Nějak jsme je zvládli vyřídit. I když teda druhej den jsme nebyli schopni vůbec chodit. Od té doby jsme byli jak bratři."