Anna a Robin

Svatojánská slavnost

„Vypadáte dokonale," zkonstatovala mladá služebná a podívala na svoji paní.

„Přesně jak se ode mně očekává," povzdechla si Mariana a přetáhla si přes obličej lehký závoj.

„Je čas jít. Nechci dnes otčíma provokovat." Obě služebné mlčky přikývly a následovaly paní ze dveří ložnice a následně po schodech a přímo na nádvoří hradu, kde již pro ni a pro její rodiče bylo připraveno vyvýšené pódium.

Posadila se na křesílko s poduškou a mlčky čekala až začne připravený program Svatojanských slavností, který měl zakončit velkolepý ples. Její matka stejně jako ona mlčky koukala před sebe, jelikož nechtěla nijak dráždit svého manžela.

Christopher Manfield byl již od rána nervozní a rozčílený a rozhodně neměl náladu na nějakou hloupou slavnost. A za vše mohl ten bastard Robin Hood, který si dovolil včera přepadnout výběrčího daní. Jak toho falešného, tak i toho opravdového. Nikdy jej nenapadlo, že když pojede takto naložený kočár přes les, budou psanci hlídat i další cesty. Navíc takto daleko od lesa. Ztráta zlata jej bolela ještě o to víc, že v této zásilce posílal i finance do Franci, které měly upevnit jeho vazby tam.. A jako by nestačilo, že jej okradli, tak všechny muže donutili se svléknout a nechali je jen bederních rouškách, místo zbraní jim dali klacky a do toho jednoho vozu, který vrátili, zapřáhli oba výběrčí daní a oba písaře. Kdyby tím nebyl tolik ponížen, tak by nejspíš i uznal, že jeden z výběrčích byl tak otylý, že mu to vlastně i prospělo.

Kdyby to šlo, celou slavnost zruší. Jenže někteří hosté dorazili až z Londýna. Navíc tu měl i tříčlennou delegaci z Francie. A tedy mu nezbylo než se hloupě usmívat a dělat, že se nic neděje.

„Mariano, má drahá, dovolte, abych Vám představil našeho váženého hosta Guillauma Lance de Gessroyna," otočil se šerif na neteř, když jej přišel vzdát hold nejmladší z Francouzů.

„Vévodkyně Mariana Thornton z Gedlingu a lady Lilianne Manfield z Nothinghamu," pokračoval šerif v představování. Obě ženy vychovaně pokynuly hlavou, zatím co mladík jim předvedl vzornou poklonu.

„Velmi mě těší dámy. Slečno považovala byste mě za troufalého, kdybych se odvážil posadit se nyní vedle Vás?" Usmál se na Marianu a do očí mu spadl blonďatý pramen vlasů.

„Vůbec ne. Naopak budu velmi potěšena. Prosím posaďte se," ukázala dívka na podušku vedle sebe, která ještě nebyla obsazena a cudně sklopila pohled.

"Vaše angličtina je opravdu dobrá."

„Děkuji. Můj učitel byl Angličan a odmítal se naučit francouzsky. Tvrdil, že angličtina a latina mu stačí. No a mě tedy nezbylo nic jiného, než se naučit anglicky." pronesl s přízvukem, který jeho angličtině dodával závan dálav.

„Vaše angličtina je daleko lepší než moje francouzština," pronesla lady neobratnou francouzštinou. Její r rozhodně neznělo tak jak by znít mělo, ale i přes to jí bylo velmi dobře rozumět.

„Vaše francouzština je přímo vynikající."

„Teď lžete. Ale děkuji. Mohla bych se vás na něco zeptat?"

„Ovšem, má paní."

„Nechci, aby to vyznělo nějak nevychovaně. O politiku se nějak moc nezajímám, ale musela bych být slepá a hluchá abych nevěděla, že mezi Francií a Anglií panuje jisté napětí. Co tedy děláte v Anglii? Rozumějte jako francouzský šlechtic..."

„Ano rozumím vám. Je to opravdu nevídané. Jsem tu na mírové misi. Mám se setkat s princem Janem, pokud se nepletu tak je to Váš bratranec a probrat s ním podmínky příměří."