Anna a Robin

Dožínky

Robin si promnul oči- stejně jako většina obyvatel lesa spal jen krátkou část noci. A většina z nich usnula, tam kde zrovna byla. Sám je obcházel skoro až do svítání než si našel chvíli na spánek, z kterého byl vytrhnut sotva zmizely ranní červánky.

„Všichni vědí, co mají dělat?" ani nevěděl po kolikáté tuto otázku od rána položil a z pohledů všech okolo vyčetl, že už jí mají plné zuby. Jenže potřeboval mít jistotu, že každý splní svůj úkol. Na tom, jestli každý splní svůj úkol závisel život většiny zúčastněných. Už tak se nenáviděl, že se nechal přesvědčit k tomu, aby jim dovolil mu pomoci. I když bez nich by byl jistě ztracen.

„Já nesouhlasím, že tu musíme s Jahim zůstat," ozval se Aaron a zvedl se od své práce.

„Taky si myslím, že by jsme měli jít s váma." Egyptský chlapec se postavil za mladého Francouze.

„Už jsem vám několikrát vysvětloval, že nenechám les bez ochrany. Nebudu riskovat, že právě to je šerifův plán. Vylákat nás a pak zaútočit. Potřebuji tu rychlé nohy, které se vyznají v lese a které budou předávat Tuckovi a Johnovi pokyny dál."

„Ale no tak, vždyť sebou bereš Paige a Errol!"

„A ke všemu i Marryiny kluky! Tye a Ronalda! Vždyť jsou to ještě děti!"

„Kluci, no tak! Nedělejte ze sebe hlupáky!" Robin už to jejich věčné protestování nemohl vydržet a rozkřikl se ně. Kluci na něj zůstali zaraženě hledět. "A ze mě taky! Sakra! Moc dobře víte, že hlavní důvod, proč tu zůstáváte a ty děcka jdou je ten, že potřebujeme být nenápadní. Tobě, Aarone, by jsme ještě mohli zašit pusu, ale tvůj přízvuk je tak silný, že jde slyšet i když jen kývneš hlavou. A ty Jahi? Všiml jsi, že jsi tmavší než všichni rolníci dohromady? To neschováme. Na masopust by jsme to mohli vyřešit pytlem přes hlavu. Ale na dožínky? Už tak půlka z nás riskuje, že je někdo pozná a s tebou v čele by jsme šli rovnou do chládku."

"Sakra kluci!" Hood sklopil hlavu. "Nechtěl jsem na vás křičet. Omlouvám se. Jsem jen strašně unavený. A bojím se o každého jednoho člověka, co tam bude."

„V pohodě, Robe," mrkl na něj Jahi, "však mi si to určitě užijeme tady."

***

„Průvod začne někdy po poledni. Přibližně hodinu, hodinu a půl bude trvat, než dorazí na louku pod Chestrfieldem. V tu dobu už musíte být všichni na místech. Jakmile splníte svůj úkol okamžitě se vrátíte do lesa. Když se něco pokazí, vrátíte se do lesa. Na nikoho nebudete čekat. Každý si bude hlídat hlavně, aby se sám dostal zpět sem. Rozumíte?"

„Robine uklidni se. Probrali jsme to snad tisíckrát. Neboj nikomu se nic nestane. Ten plán je dokonalý," ozval se Brett.

„Tím si právě nejsem jistý. Celý je postavený na slabosti šerifových mužů."

„A právě proto to vyjde."

„To se ještě uvidí. Tak jo jdeme na to."

***

Dožínková hostina se konala na stejné louce, jako každý jiný rok. Louka to byla rozlehlá a pojmula velké hodovní stoly i s několika sty lidí. Kolem ní se rozléhala v té době již sklizená pole, takže, kdyby přeci jen nemohla pohltit všechny návštěvníky této slavnosti, okolní krajina toho schopna byla. Ovšem díky této otevřenosti se louka stala naprosto nevhodná pro útok ze zálohy a všichni vojáci se pohybovali po prostranství a čekali na příchod Robina Hooda. Nikdo nemohl být na pochybách, že dnešní den je hlavně honem na zbojníka.

Na jedné polovině louky bylo připraveno provizorní kolbiště s čtveřicí terčů. Na druhé polovině se rozkládaly dva stoly- jeden sestavený z několika menších a schopný nasytit nejméně dvě stě lidí, ovšem tento stůl byl bez židlí, aby se kolem něj mohli lidé po celou dobu střídat. Druhý byl daleko menší, celkem pro dvacet strávníků a postaven na dřevěném pódiu. Jak se stoly lišili velikostí, tak i vzhledem a nabídkou pokrmů. Na větším ze stolů byly hlavně zeleninové polévky, ovocné koláče a poskrovnu dušeného vepřového masa v dřevěných mísách, na tom menším bylo kromě polévek několik druhů sladkých i slaných kaší, maso nejen dušené ale i pečené a to hlavně z bažantů, dušená zelenina a koláče byly s povidlem a tvarohem a to vše na kovovém, jemnou rytinou zdobeném nádobí.