Anna a Robin

Klášter

I poté, co Anna odešla, ji měl plnou hlavu. Ta dívka měla tajemství. Stejně jako každý. Jako on. Ale ta její jej dráždila. Chtěl je odhalit. Musel zajistit bezpečí pro své lidi. Alespoň takto si to odůvodňoval i když tušil, že pravda je někde jinde.

Jakmile dorazil do jednoho z provizorních přístřeší, které za posledních několik týdnů vyrostly kolem dříve opuštěného srubu a který sloužil jemu, Brattovi, Jahimu a Aaronovi k přespání, pustil se do čtení listu, který po něm chtěla Anna předat dále.

Rozvinul smotaný list papíru popsaný jemným, úhledným písmem. Psalo se v něm jakou finanční podporu slíbil šerif a další pánové Janovy a kdo jej bude podporovat i vojensky. Také tam byla informace, že pokud vše půjde jak má, tak by nejpozději do Vánoc měl být Rychard sesazen z trůnu. Vše končilo zmínkou o finančním obnosu, který šerif minulý týden poslat do Francie. Jaký byl důvod této investice zde nestálo. A to bylo vše.

Zklamaně dopis smotal a uschoval do brašny za pasem. Co si od něj sliboval? Že se špeh podepíše? Nebo, že z něj vyčte něco bližšího o dívce, která mu jej dala.

Najednou do malé chatky tvořené jedinou místností vstoupil John, který jej hledal již po celém lesa a až nyní zamířil. Tohle bylo poslední místo, kde by jej kdokoliv hledal. Všichni totiž věděli, že to tady nesnáší. Dokonce sem ani nechodil spát a raději si ustlal u ohniště nebo za srubem. Nesnášel ten pocit, že je zavřený mezistěnami.

„Co tady děláš Robe? Hledám tě po všech čertech. Je vše v pořádku?" Robin poznal, že naráží na to, co se dozvěděl o svém otci. A nechtěl o tom mluvit. Protože když by o tom mluvil, tak by musel na otce myslet. A to jej znervózňovalo. A navíc, teď byla ve středu jeho zájmu Anna.

„Co o ní víš?"

„O kom? O Anně? Vlastně asi nic moc. Jsou to tak tři roky, co se poprvé objevila a začala rozdávat jídlo a někdy i oblečení. Nikdo neví, kde se vzala. Jediné co se o ní ví je, jak jsem již dříve říkal, že slouží na hradě. A ani to není úplně jisté." John se na chvíli zamyslel, než znovu promluvil.

„Hele zkus se zeptat Joshui. Pracoval jako podkoní na Chesterfieldu. Třeba na ni někdy narazil."

„A nevíš, kde jej najdu?"

„Vyděl jsem jej odcházet ráno se Stanleym. Myslím, že šli na lov. Ale pokud se nepletu, tak za chvíli budou tady."

„Dobře. Počkám na ně."

Hood již vycházel ze dveří, když na něj Smith znovu promluvil.

„Co se děje? To, co se stalo tvému otci..."

„Jde o Annu," skočil mu Robin do řeči, „je na ní něco... Nevím. Něco tají. Nějak mi na ni něco nesedí."

Rychle vyšel z místnosti, než stihl John říci cokoliv dalšího.

Nápad jít lovcům naproti ihned zamítl. Mohli být kdekoliv v hvozdu, takže by se nejspíše ani nepotkali. Zoufale se rozhlédl kolem sebe. Nesnášel čekání. Potřeboval se něčím zabavit.

Jeho pohled zabloudil k hromadě prutů připravených na výrobu šípů. Všechny byly již zbaveny kůry a drobných větviček a čekali na závěrečné zpracování- přidání brček a vyřezávání hrotu.

Vzal náruč proutků, donesl je k nedalekému pařezu, který byl využíván jako provizorní židle, vytáhl dýku a dal se do řezání hrotů.

Joshua se Stanlim se z lovu vrátili až po poledni. V tu dobu již byla hromada proutí o poznání menší a na zemi vedle Robina ležela kopa skorošípů. Stanley měl přes ramena přehozeného kňoura, z toho jak se hrbil a funěl šlo poznat, že má co dělat, aby jej unesl. To Joshuovi, se šlo o poznání lehčeji, u pasu se mu pohupovali dva mladí zajíci a jeden bažant a jeho ruce tížily pouze dva luky.