Anna a Robin

Noční schůzka

Anna se pomalu plížila temnými chodbami Chesterfieldu. Svíčku si pro jistotu nebrala, nechtěla na sebe upozornit světýlkem, které mohl zahlédnout kdokoliv z posílené stráže. Beztak znala hrad zpaměti. Pomalu procházela chodbou směrem k schodišti, když si všimla světla, které vycházelo zpoza jedněch pootevřených dveří. Potichu se k nim přiblížila s úmyslem rychle kolem nich proběhnout, když zaslechla hovor. Ihned poznala hlas svého otčíma.

„...nezajímá, že se ten zbojník zdá Filipovi jako problém. Ano je to problém, ale je to můj problém, který si vyřeším a který nemá na naši dohodu vliv."

„Problém, který si vyřešíte? Jak dlouho už ho řešíte? A bez úspěchu. Kdyby jen bez úspěchu! Vždyť ten problém je stále větší! A dokonce překazil i zásnuby!" Jen díky francouzskému přízvuku mohla Anna druhého muže identifikovat jako sira de Gessroyne.

„No tak překazil zásnuby! Za čtrnáct dní to stejně bude jedno! Jakmile si vezmete moji neteř, jako stvrzení naší dohody, můžou se Filipova vojska vylodit v Anglii a my se můžeme konečně zbavit nejen Richarda ale i toho blázna Jana! A vzhledem k tomu, že Mariana je královské krve, může Filip uplatnit svůj nárok na Anglický trůn a z vás udělat místokrále."

„Co z toho všeho vlastně budete mít vy?"

„Mohl bych říci, že vás to nezajímá. Jenže, žel bohu, v tuto chvíli už před vámi nemůžu tajit úplně všechno. Jakmile se Mariana stane královnou, mě připadne celý její majetek. Plus ještě několik dalších bezvýznamných pozemků. V podstatě skoro celý Nottingham. A čeká na mě místo u dvora. Samozřejmě nějaké lepší místo. Nedívejte se tak na mě. Každý máme své ideály. Mými ideály jsou peníze a moc. A ty anglické peníze spolykala Richardova svoboda a jeho boje ve Svaté zemi. Proto jsem se rozhodl být věrný denierům.

„Jste krysa. Chytrá krysa. A naštěstí na naší straně. Doufám, že to tak zůstane."

„To záleží na vašem králi. Zatím nemám důvod svého rozhodnutí litovat, drahý Gessroyne."

Anna stála u dveří a šokovaně si přebírala to, co nyní slyšela. Šerif nejen, že chtěl zradit anglického krále, on chtěl zradit celou Anglii. Byla natolik konsternována, že si až na poslední chvíli uvědomila, že hovor v místnosti utichl a šerif s Francouzem se blíží ke dveřím a sotva se stihla schovat do nejbližšího výklenku za vyřezávanou sochu svatého Jiřího bojujícího proti drakovi.

Teprve až dozněly ozvěny kroků ze vzdálené chodby se dívka znovu pohnula. Ovšem místo toho, aby pokračovala k vězení, kam měla namířeno, se natáhla na kliku místnosti, kterou před chvílí šerif s Francouzem opustili. Ani ji nepřekvapilo, že bylo zamčeno. Vytáhla si z vlasů kovovou sponu, dřepla si ke dveřím a pomocí triku, který ji kdysi naučil Joshua- kde se to naučil on, neměla tušení- si zámek odemkla. Hezky pomalu jeden zoubek po druhém. Dveře naštěstí neměly složité zamykaní, celkem tři západky, takže jejich odemčení bylo rychlé a jednoduché i pro dívčiny necvičené ruce. Navíc s tímto zámkem měla již jisté zkušenosti.

Anna se ocitla v otčímově pracovně vybavené jen jedním stolem třemi židlemi a jednou truhlicí opatřenou zámkem. Vždy se divila, že tuto místnost nenechává šerif více hlídat. I když z několika předchozích návštěv věděla, že strýc místnost opouštěl až pozdě v noci, nejdůležitější dokumenty nikdy nenechával ležet na stole a jediný klíč od dveří nosil u sebe. A ona si dávala pozor, aby nikdy nepoznal, že tu někdo byl. A pokud to šlo, nechodila sem. Ani nemusela. Šerif jí v podstatě vše, co potřebovala vědět řekl. Nikdy ji nepovažoval za nic víc než obchodní komoditu a v její přítomnosti si nedával pozor na to, co říká. Což se mu již několikrát vymstilo. Jenže jak dnešní noc zjistila, byly věci, o kterých kromě de Gessroyna v celé Anglii nikdo nic nevěděl. A ona musela najít nějaký důkaz. Za každou cenu.

Její pohled spočinul na truhlici. Věděla, že by z ní neměla nic brát, ale neměla na výběr. Ohnula se k zámku. Podařilo se ji do něj dostat až na počtvrté. Měla pocit, že to trvá neskutečně dlouho.

Opatrně, ale přesto rychle, vytahovala truhly jeden list za druhým a rychle je pročítala, Vždy jen přelétla náhodně několik řádků pohledem. Některé dopisy byly ve francouzštině a ty ji trvaly déle. Dokonce si ani nebyla jistá, jestli jim rozumí správně, protože mluvit francouzsky sice uměla, ale nikdy neviděla, jak to vypadá nepsáno.

Nakonec našla, co hledala. Několik dopisů, některé ve francouzštině, jiné v angličtině a trojjazyčnou smlouvu- ta byla i v latině. Pokud mohla soudit. V dopisech se mluvilo o svatbě Mariany s Guillaumem a o tom, že tímto manželstvím se strdí dohoda mezi šerifem a Filipem. Ve dvou dopisech byla zmínka o blížícím se převratu, který bude pro Francouze přínosem. Zjistit, co dohoda obsahuje, se ji podařilo zase v jiném dopise. Zde bylo jen letmo zmíněno, že ihned jak se do Anglie dostane zpráva o smrti Richarda, šerif odstraní Jana. Ve smlouvě, která zde byla ve třech kopiích, se psalo o statcích, které manželé donesou do manželství- byly tam vyjmenovány všemožné pozemky ve Francii i Anglii- lesy, louky, pole i rybníky, pár farností, několik nemovitostí, koní, povozů, dobytka, nábytku košil a výčet sloužících. Prostě jen opravdu dobře sepsána svatební smlouva.

Celkově toho nebylo moc a důkazy to byly více než chabé. Jenže jediné, které Anna dohledala. Rozhodla se udělat věc, kterou hraběti Rutherfordovi slíbila, že nikdy neudělá. Riskovat. Hodně riskovat. Dokumenty opatrně naskládala zpět do truhlice a zamkla ji. Jen těch několik listů, co popisovalo vlastizradu v podobě zabití krále i jeho následníka a pokusu o převrat a které považovala za důležité, smotala a vzala si je s sebou.

Jakmile byla opět na chodbě, vydala se směrem odkud přišla. Nemohla jít za hrabětem do vězení a riskovat, že ji s dokumenty někdo chytne. Zamířila zpět do své komnaty. Potřebovala ihned mluvit s Robinem a poslat zprávu Janovi. Doufala jen, že se stihne vrátit dříve, než ji nebo dokumenty začne někdo postrádat.