Anna a Robin

Svatojánská noc

„Marry, Marry, Marry!" Robin vběhl do osady v čele skupiny, která se právě vracela z návštěvy Chesterfieldu.

„Co je, ty blázne?" Podívala se na něj mladá žena a nechala poklesnou dřevěnou lžíci, s kterou se právě pokoušela nakrmit svoji dvouletou dcerku.

„Podívej, co ti posílá samotná lady Liliana," vytáhl z kapsy zlatý řetízek s křížkem. „Prý to mám dát té nejlepší kuchařce, co znám."

„Robine, ty jsi se zbláznil," Marry položila misku s dušenou zeleninou na zem, stoupla si, vzala od něj šperk a začala jej prohlížet. Anett, která si všimla, že máma je zaměstnána něčím jiným než jejím ládováním, se ihned zvedla a zamířila si prohlédnou nově příchozí.

„Ale kdepak. Navíc, říkala jsi, že by jsi chtěla nějaký křížek. Tady jeden máš."

„Ale tím jsem nemyslela toto," ukázala mu zlato. " A co Tye? Přivedli jste mi ho?" zeptala se s nadějí v hlase.

„No... mám dobrou a špatnou zprávu."

„Nejdříve tu špatnou."

„Tvůj manžel nebyl ten, koho dnes měli popravit."

„A ta dobrá?"

„Tady Bill tvrdí," začal Robin ukazovat na muže v hloučku, který zde byl nový, ale i přesto ji byl povědomí, „že tvůj manžel je živ a zdráv. Alespoň jak může na vězeňské poměry člověk být."

Žena si hlasitě oddechla a poté se usmála. „To je dobře."

„A ty malá nezbednice!" dvěma kroky došla k dcerce, která si začala získávat pozornost všech přítomných, a zvedla ji do náručí. „Nemysli si, že jsem na tebe zapomněla! Jde se jest."

„Ale no tak! Marry, nebuď na ni jak na cizí. Ty ji tady nutíš zeleninu, když se nám tu na ohni opéká divočák."

„To ano, ale jak jsi sám řekl, dělá se pomalu a ona se musí najíst nyní a ne až s klekáním. Stačí ,že její bratři si dělají, co chtějí. Za těch čtrnáct dní už stihl úplně zvlčit. Jsou horší než ty s Johnem, když jste byli děti!"

„Ale my přeci byli naprostí andílci," usmál se a zvedl ruce, aby dal najevo, že on nic, on muzikant.

„Už musím běžet, ale určitě se ještě dneska uvidíme. A zamlouvám si první tanec s tvojí dcerkou," spiklenecky na mladou maminku mrkl a než stihla cokoliv říci, tak se vzdálil z jejího dosahu.

Bylo pozdní odpoledne a Robin zrovna rozděloval hlídky na sváteční večer- normálně byla hlídka ve službě celou noc, ale dnes chtěl, aby se připravované oslavu vítání léta mohl zúčasnit každý a tak rozdělil celou noc na více stráží- když z lesa vystoupila v doprovodu Joshui Barkera Anna. Na sobě měla své obvyklé oblečení- košili, kalhoty, vykasanou sukni a plášť. Tiše si s bratrancem o něčem povídali a jeho ústa se stáčela do stále pitomějšího a spokojenějšího úsměvu a uši mu mírně zčervenali, takže bylo jasné, že téma hovoru bylo intimnějšího rázu.

„Ještě se uvidíme," rozloučil se s ní Joshua sotva dorazili k mýtině a vydal se na místo, kde měl ten den stráž společně s dvěma dalšími muži.

Anna počkala až Robin ukončí rozdělování služeb a poté si to zamířila rovnou k němu.

„Ahoj Hoode. Nebudu tu překážet?"

„Myslím, že ne," Zářivě se na ni usmál, „ale pokud se nepletu, tak jsi na dnešní večer měla jiné plány

„Měla. Jenže díky tomu vašemu dnešnímu vystoupení jsem byla nucena je pozměnit a tak mi nezbylo nic jiného, než se přidat k vám." Zatvářila se naprosto otřeseně.