Anna a Robin

Útěk

Robin chytil za kliku posledních dveří v chodbě. Byly zamčeny. Rychle se podíval na své druhy a několikrát uhodil pěstí do dřeva. Dveře se pootevřely a odhalily dívku stojící za nimi. Hood na nic nečekal a ihned se do nich opřel a následován Johnem a Brettem. Dívka pohotově přiskočila ke dveřím a zabouchla je. Zbojníci se vydýchávali po krátkém a rychlém běhu a rozhlíželi se po Marianiných komnatách a jejích třech služebných.

„Ahoj Grace." Pokynul rukou na dívku, co jím otevřela a následně zaměřil pohled na devatenáctileté děvče a zhruba čtyřicetiletou ženu. „Mimochodem já jsem Robin."

„Co tady děláte?" Vyjela na něj Grace, ale Robin si jen přiložil prst na ústa, aby ji naznačil, že má být potichu a teprve poté zašeptal odpověď

„Schováváme se. Dle pokynů lady Mariany." celá šestice utichla a naslouchala zvukům z chodby.

Netrvalo dlouho a chodbou se rozezněly spěšné kroky mužů, které ale rychle opět utichli. Další zvuky zaslechli zhruba po minutě. Byly to zvuky tří párů nohou. Dvoje těžké, mužské a jedny sotva slyšitelné, tlumené dlouhou sukní. Pomalu se přibližovaly ke dveřím. Robin začal očima prozkoumávat místnost a hledat místo k ukrytí. Nakonec zatáhl své druhy za paraván stojící naproti dveřím. Bylo to jediné místo, kam se mohla celá trojice schovat a nenadělat při tom hluk.

Kroky na chodbě utichly, ozvalo se jemné klepnutí a Grace přiskočila ke dveřím, aby je odemkla a otevřela. Dívka již za vévodkyní zavírala dveře, když se z chodby ozval hluk.

"Lady Mariano!" Zbojníci ve svém úkrytu téměř nedýchali a naslouchali hlasům za plentou.

„Ano?" Slyšeli Marianin tázavý hlas.

„Ty zločince se nám nepodařilo na schodišti chytit. Šerif nakázal prohledat celý hrad."

„Cože? Vážně se mi snažíte říct, že chcete vstoupit do mé komnaty?"

„Ano. Omlouvám se lady, ale šerif nakázal, že nesmíme vynechat žádnou číst hradu."

„Opravdu si myslíte, že u sebe ukrývám zločince?"

„Ne. Ale vaše služebné je tam mohly pustit. Navíc znáte svého otce."

„Dobře dělejte jak myslíte." Ozval se zvuk několika párů nohou.

„Počkejte! Snad si nemyslíte, že vás všechny nechám procházet se po mé ložnici. Myslím, že stačí, když tam půjde jen jeden z vás."

„Ale má paní..."

„Jsou to jen tři muži. Vás je tady šest. Pokud by tam nějakým zázrakem byli, myslím, že i ten jeden člověk je zvládne najít. Poté, teprve poté, můžou vejít i ostatní. Stejně by Hood a ti zbylí dva neměli kam utéci a museli by se probojovat přes vás. Ty tam. Ty se mi líbíš. Jak se jmenuješ?"

„Carl, Carl Reading, má paní."

„Takže, Carle, ty budeš mít tu čest, že navštívíš moje komnaty. Můžeš se tím pro mě za mě pochlubit. Myro, Claro, Grace, pojďte ven, ať tam tomuto statečnému muži nepřekážíte." Komnatou se rozeznělo cupitání tří žen a ihned poté těžké kroky muže v brnění.

„Jo a Carle, ničeho se nedotýkej, prosím." Žoldákovy kroky se odrážely od stěn. Brett s Johnem si začali připravovat zbraně. Robin je chytl za zápěstí a pohybem hlavy jim naznačil, ať vůbec nic nedělají. Pro jistotu nesundával svoje ruce z těch jejich. Voják se k nim pomalu přibližoval. Najednou se jeho vysoké tělo objevilo za paravanem. Robinův stisk na rukách kamarádů zesílil, jak ucítil jak sebou cukli a zkusili zaútočit. Carl se na ně jen podíval, ale zase se k nim otočil zády a zamířil ke dveřím místnosti. Brett s Johnem se za mužem překvapeně dívali a pak se stejně překvapeně podívali na Robina.