Anna a Robin

Vězeň

 Již druhý den ráno věděl Robin, co chce udělat. Během noci dospěl k rozhodnutí, že se šerifovy z Nottinghamu postaví, protože nedovolí nikomu, aby ničil jeho domov a navíc byl přesvědčený, že otec by se zachoval stejně.

Postaví se mu stejně jako saracénům ve Svaté zemi před příjezdem anglické armády- bude přepadat, okrádat a oslabovat jeho muže.

To sdělil i svým společníkům a místním zbojníkům ihned po probuzení. Včetně žádosti, aby se k němu přidali. Ani jeden z nich nezaváhal a přísahal Robinovy, donedávna Rolandovi z Locksley, věrnost.

Ovšem než začne něco podnikat, chtěl se Robin podívat, jak žijí obyčejní lidé a jestli jeho pomoc budou chtít. Navíc se chtěl přesvědčit, že lidé, kteří jej provázeli dětstvím a mládím jsou v pořádku.

Počítal s tím, že každý voják v okolí jej bude hledat, ale zároveň věděl, že mu stačí sundat kápi a vyměnit plášť a nikdo jej nepozná. Naproti tomu Bretta pro jistotu oholili a ostříhali- najedou vypadal na svých dvacet let a navíc jako by do pěti neuměl počítat. Bohužel chlapci, kteří byli svým cizím původem až moc nápadní, museli zůstat s většinou zbojníků v lese.

Již při včerejší cestě domů nemohl svůj rodný kraj poznat, ale ve chvíli, kdy projížděl vesnicemi v okolí Sherwoodského lesa, byl zaskočen tím jak hrozné jsou podmínky, v kterých zde lidé žijí. 

Po ulicích pobíhali bosé a podvyživené děti, spousta lidí nebyla dostatečně oblečena a ta trocha oblečení, které měli na sobě, byla zjevně několik let stará a snad stokrát spravovaná, domy měly poničené stěny a děravé střechy a na každém rohu bylo možno zahlédnout lidi bez domova.

V druhé vesnici narazil na ženu mu na světě nejdražší- svoji kojnou a chůvu, Johnovu matku, která mu během jeho dětství nahrazovala matku. Sice ji John pravidelně navštěvoval a snažila se o ni starat i Marry, její jediná dcera, která žila s manželem a dětmi ve vedlejší vesnici, ale i tak bylo znát, že je mírně podvyživená. Nakoupil ji potraviny a dal ji trochu zlata, z toho, co předchozího dne dostal od šerifových hostů. Něco málo rozdal i mezi další obyvatel vesnice a pokračoval dále.

Nalézal se ve vesnici, kde měl žít Joseph- jeden z jeho nevlastních bratrů- s ženou a dětmi, když na návsí zahlédl mladou ženu, která rozdávala jídlo. Dívka byla velmi hubená, skoro až vyzáblá a pobledlá. Nevýrazný obličej měla lemovaný světle hnědými vlasy- místy s plavými a místy s tmavými prameny, které byly na zátylku svázány do nevzhledného drdolu. Její oblečení bylo obyčejné, ničím zajímavé, ale čisté a zjevně kvalitnější než všech okolo. U nohou ji ležela proutěná nůše, z které vytahovala různé jídlo- chléb, koláče, ovoce a dokonce i maso. Něco z toho bylo již nakrojeno či dokonce nakousnuto, ale většina byla netknuta.

„Kdo je to?" otočil se na Johna. „Mám pocit, jako bych ji už někde viděl."

„To je Anna, jedna ze služebných lady Mariany. Zhruba jednou, dvakrát do týdne se někde objeví a rozdává jídlo a oblečeni. Často jde o zbytky, ale hlavní je, že se to dá jíst. Myslím, že většinu toho krade v kuchyni. Šerif totiž nakázal všechny zbytky z kuchyně házet sviním."

Dívka nebyla na pohled ničím výrazná, vypadala jako jako jakákoliv jiná žena v jejím věku- nebyla ošklivá, ale také se nedalo říci, že by byla krásná či okouzlující, ale i tak dokázala něčím zaujmout a Robin pocítil potřebu ji oslovit. 

„Ahoj, to ti nikdo neřekl, že krást se nemá?" Dívka se na něj odívala, ale neodpověděla. Nasadila si již prázdnou nůši na záda a vydala se z vesnice pryč.