Anna a Robin

Robert- část druhá

"Co jsi tenkrát tomu saracénovi řekl?" podívá se Brett na Roba chvíli poté, co se znovu probere.

"Cože? Jakému saracénovi?"

"Tomu, co ti vylepšil fasádu."

"Víš, že už si to ani nepamatuji? Měl jsem už trochu v hlavě. Jak jsem říkal, v té době jsem neuměl arabsky ani slovo. S Robinem, s kterým jsem se potkal v Janově a s kterým jsme si hned padli do oka, jsme právě dojeli do Jeruzaléma. Sice byl pod vládou křesťanských panovníků, ale nějak nešlo zabránit tomu, aby tam byli muslimové.

Pár jich sedělo u vedlejšího stolu v hostinci, kde jsme se první den po příjezdu ubytovali. Podle toho, jak pokřikovali na hospodského, který byl z Francie, mi došlo, že někteří z nich umí i jiný jazyk než tu jejich barbarštinu. A tak jsem na ně začal svoji příšernou francouzštinou pokřikovat něco o tom, že jejich matky souložili s prasaty a oni tedy nejsou nic víc, než podsvinčata určená k porážce. Asi moje jazykové znalosti nebyly tak hrozné, takže mi rozuměli. Minimálně jeden z nich. Postavil se a došel až ke mě. Z výšky se na mě podíval. A vyzval mě, ať mu to zopakuji. A já mu to zopakoval. Hrdě. Pěkně z očí do očí. Ani trochu jsem se jej nebál. Přeci jen, měl jsem za sebou dobrý výcvik. Byl jsem nejlepší bojovník v kraji. Co mi mohl takovej bezvěrec udělat?

No, jak se ukázalo, tak jsem nebyl připravený tak, jak jsem si myslel. Nezmohl jsem se na víc, než jen na odrážení jeho útoku. A i tak ten boj byl velmi rychlí. Robin se dokonce pokusil mi pomoci, ale několik chlápků jej chytlo o drželo bokem. Nejspíš i schytal nějakou ránu, protože do druhého dne mu pěkně nateklo oko. Mě si zatím ten chlápek pěkně přišpendlil ke stěně a pěkně důrazně se mě zeptal, co jsem to říkal. Urazil moji pýchu. Nějakej bezvěrec a takhle mě urazit? To jsem si nemohl nechat líbit. Tak jsem mu to pěkně zopakoval. A ještě jsem zdůraznil, že jako dobytek se narodil, jako dobytek žije a jako dobytek umře. V tu chvíli se děsivě usmál a řekl mi, že to je sice možný, ale že já umřu daleko dříve. A rozhodně bolestivěji, protože si mě teď pěkně naporcuje. No a pak vytáhl nůž a udělal mi toto," ukázal si Robert na tvář. "Zaťal jsem zuby a snažil jsem se nekřičet bolestí. A nepodělat se. Do dnes věřím, že se ani jedno z toho nestalo.

V tu chvíli se tam objevil Balian. Když jsem se jej pak ptal, kde se tam vzal, tak náhodou šel okolo a měl nutkání jít dovnitř. Hlavě asi proto, že se bál jestli tu melu, co zevnitř slyšel, vyvolal jeden z jeho synů. Rychle přehodnotil situaci a nechal mě i Robina svými muži vyvléci. V tu chvíli jsem jej opravdu nenáviděl.

Sotva nás dovlekl k sobě domů, tak poslal pro ranhojiče. Byl jsem opilí a měl jsem bojovnou náladu, takže jsem k sobě nechtěl nikoho pustit a všem jsem vyhrožoval. Takže i Lortie- ten ranhojič, pro kterého Bal nechal poslat- se ke mě dostal až druhý den ráno. Kdybych se nechal domluvit, tak by třeba ta jizva byla menší." Pokrčí Robert rameny.

"Říkal jsi Balian? Myslíš tím Baliana z Ibelinu?" podívá se na něj překvapeně Brett

"Ano. Nevím proč, ale oblíbil si mě. Dokonce mě vzal pod svoji ochranu. Když odešel ranhojič, tak za mnou přišel, aby si se mnou promluvil. Jeho angličtina byla dokonalá. I tak jsem ho vůbec neposlouchal. Byl stejný jako můj otec. Kdybych si chtěl nechat promlouvat do duše, tak zůstanu v Anglii. Otec si vždy našel důvod k tomu, aby mě vypeskoval.

A tak jsem Balianovi řekl, aby si sví rady nechal pro někoho, kdo o ně stojí. Jen pokrčil rameny a řekl mi, ať dělám jak myslím, ale že příště už nemusím mít takové štěstí, aby mi někdo zachránil krk. Málem jsem vyskočil z postele a vyzval jej na souboj, protože to pro mě byla strašná urážka. Hlavně tedy pro moji čest. Jako bych nějako měl," usměje se Robert, na chvíli se odmlčí, ale pak pokračuje.

"Robin si toho naštěstí všiml, chytl mě za rameno a řekl ať se trochu uklidním. Byl sice jen o rok starší než já, ale vždy byl daleko rozumnější. Ještě než odešel, tak nám sdělil, že druhý den se vrací na Ibelin a jestli budeme chtít, tak se k němu můžeme připojit. Dělal jsem, že tam není. Jakmile odešel, tak se na mě Robin podíval a zdělil mi, že neví jak já, ale že on rozhodně tuto nabídku neodmítne, protože kam jinam by se asi tak mohl vydat, bez peněz a bez konexí. Musel jsem uznat, že má pravdu a tak jsme druhý den s Balianem a jeho družinou vyrazili na jeho panství.

Ibelin je krásné místo. Sice je tam sucho a písek jak v celém Jeruzalémském království, ale najdou se tam i oázy a úrodná místa a lidé tam byli úžasní. Od pádu Jeruzaléma jsem tam nebyl. Nemohl jsem. Měl jsem to místo spojené s Balem a jeho rodinou a jen pomyšlení na to, že už tam nejsou mi láme srdce."

Zakloní hlavu a zhluboka se nadechne. Posledních několik let pro něj bylo těžkých.

Tak co? Co říká na trochu jiný styl vyprávění? Líbí se vám?

A co říkáte na mladýho Roberta (Robina)? Tak trochu na ranu, že?