Anna a Robin

Výcvik

„Co se v tom dopise píše?" zeptala se Anna, jakmile Robin přestal očima pohybovat po řádcích dopisu.

„Stačí se na tebe podívat a všem je hned jasné, že víš přesně, co se v tom listu píše."

„Dobře. A co si o tom tedy myslíš? Proč šerif posílá tolik zlata do Paříže?"

„Napadá mě jen jeden důvod. Jan potřebuje, aby Richard zůstal na kontinentu, co nejdéle, třeba i napořád. A s dostatečně vyzbrojenou armádou jej tam Filip může zdržet klidně ještě několik let. Nebo jej i zabít."

„A ty myslíš, že tohle by Jan byl schopný naplánovat?"

„Nevím. Znám jej jen z Richardových vyprávění a ten o něm mluvil jako o rozmazleném děcku. Navíc mě zaráží, že jakákoliv korespondence s Francií jde před šerifa. Sice se tak drží Jan z obliga, ale na druhou stranu nemá kontrolu nad tím, co Manfield Francouzům řekne."

„Takže oficiálně Jan s Filipem o ničem nejedná."

"Přesně. Kdyby jsme se dostali k některému z těch dopisů, nebo se onomu špehovi podařilo zjistit i čem si šerif povídá s tím mladým Francouzem, tak jsme daleko moudřejší, ale takto nám nezbývá než se jen dohadovat." Robin schoval znovu poskládaný dopis do koženého pouzdra za pasem, aby jej měl v bezpečí než jej druhý den předá Tuckovi. Celou dobu sledoval Annu, která se zjevně chystala ještě něco říci.

„Chtěla bych tě o něco požádat," Anna nervozně klepala prsty o dřevěnou zeď, o kterou se opírala.

„Zase? Kolikátá je to věc o kterou mě žádáš?" V očích mu hrál pobavený plamínek. Přistoupil k ní na délku paže.

„Pořád něco chceš, ale když potom někdo chce něco po tobě, tak se snažíš vykroutit jako had." Opřel se rukou o zeď vedle její hlavy a sklonil k ní pohled.

„Ale neboj, já si to jednou vše vyberu. I s úroky," byl tak blízko, že cítil její vůni. Voněla levandulí.

„Co to bude tentokrát?" jeho hlas nebyl víc než šepot a Anna se k němu mírně naklonila, aby zachytila každé jeho slovo.

„Chci se naučit bojovat" také mu zašeptala v odpověď

„Co?" zaskočeně se od ní odtáhl a ruku spustil zpět tělu.

„Chci se naučit bojovat. Nebo alespoň bránit. Za tu dobu, co tě znám jsem se již dvakrát dostala do křížku s šerifovými muži. Otec mě sice naučil střílet z luku, ale to mi je v boji zblízka k ničemu."

„A kdy chceš začít?"

„Hned?"

„Ale jo, proč ne?" pronesl Robin po chvilce mlčení a zamířil na louku, kde před pár dny hořely svatojánské ohně. Anna šla kousek za ním.

Po ohništích zde již nebylo ani památky a v trávě byly rozestavěné dřevěné figuríny a terče ze slámy. A i přes to, že vytrvale pršelo tak se na louce pohybovaly asi dva tucty mužů a pár žen. Někteří trénovali střelbu z luku jiní boj mečem, kopím či obyčejnou holí.

„Začneme s mečem?" ani nečekal na její souhlas a zamířil k hromadě čehosi, co Anna identifikovala jako směs různých zbraní a vytáhl z ní dva dřevěné nahrubo vyřezané meče s rukojetí zamotanou do látky, aby se lidem nezadřely třísky do rukou. Jeden z nich ji rukojetí napřed podal. Pochybovačně si ten kus dřeva prohlížela.

„Co koukáš? Snad jsi nečekala, že ti dám rovnou ostrou zbraň, dokud s ní nebudeš umět? Nohama se pevně zapři do země, zpevni záda. Zpevni i zápěstí s mečem. Nejlepší obrana je útok. Takže tě naučím obojí. Snaž se nyní vykrýt můj útok. Takto. Dobře a teď jej zopakuj."

Robin učil Annu jeden pohyb za druhým. Nejdřív jí jej pomalu ukázal a poté ji nechal, aby to po něm zopakovala a znovu a znovu. Stále rychleji. Cvičili zhruba čtvrt hodiny, když se služebná nechala unést a udělala dva rychlé kroky dopředu. Nohy se jí zamotali do sukně, zbojník se ji sice pokusil zachytit, ale nebyl dostatečně rychlý a ona upadla do trávy. Nemohl si pomoci a začal se smát.

„To není k smíchu," střelila po něm pohledem, když se posadila.

„Tak to se pěkně pleteš. Je to k smíchu," podal ji ruku, aby ji pomohl na nohy. Ani se po ni neohlédla. Jakmile se postavila, tak si vykasala přední část sukně k bokům a provázky ji přivázala..

„Nechceš si ji rovnou sundat?" zajímal se Hood. Varovně se na něj podívala zpod zvednutého obočí.

„Já myslel, aby ti nepřekážela," zvedl ruku v obranném gestu, „stejně pod ní máš kalhoty."

„Musím se naučit bojovat v ní. Je lepší, když mi bude překážet nyní, než poté při boji."

„Dobře. Můžeme,"

Robin nechával Annu na sebe stále dokola útočit a bez námahy její útoky odrážel. Občas ji napomenul, či ji vysvětlil, jak držet meč či postoj lépe.

„Drž zbraň více nahoře. A dej do toho více síly," přistoupil k ní a chytil ji za pravou ruku, aby ji ukázal jak přesně má trénovaný pohyb vypadat.

„Propni se v zádech," stoupl si za ni a levou ruku ji položil na břicho.

„Nohy dál od sebe. To je správně."

Vedl ji pohyb za pohybem. Jednou rukou její pravou ruku, druhou zbytek těla. Jejich pohyby byly naprosto synchronizovány. Nyní, když ji měl celou ve svém náručí mu došlo, jak je drobounká. A i přes oblečení na svém hrudníku ucítil tlukot její srdce na svém. Tak blízko jej k sobě pustila. Ztuhla. Nejspíše si všimla, že Robinovy pohyby mírně zpomalily a došlo ji proč. Pustila si jej k tělu. Pootočila na něj obličej. Nedokázal již dále odolávat jejím rtům. Začal se k ní pomalu sklánět. Vdechoval její vůni.

„Robine!" Jejich ústa byly od sebe dělil vlas vzduchu, když je hlas se slabým přízvukem vrátil do reality. Okamžitě Annu pustil a ta od něj o krok rychle ustoupila.

„Robine. Tady jsi. Shání tě Jack," doběhl k nim Jahi.

„A co potřebuje?" zeptal se Robin odevzdaně. Nevěděl, jestli mu vadilo, že je chlapec vyrušil, nebo mu byl vděčný, protože se z toho mohla vyklubat komplikace, kterou nemusel potřebovat.

„Říkal něco o zásobování," pokrčil chlapec zaraženě rameny.

„A kde je?

"V táboře u jižní cesty, poslal sem Luka, ať tě ihned sežene."

„Dobře. Vyřiď Lukovi, že jsem na cestě. Omlouvám se, ale budu muset jít," otočil se na dívku, která zaraženě koukala do země.

„To nic. Stejně už bych se také měla vydat domů."

„Dej na sebe pozor," nejistě se otočil a odkráčel z louky pryč.

Anna zamířila do osady, kde doufala, že najde někoho, kdo ji odvede k cestě. Sice už začínala mít hrubou představu, kterým směrem se má vydat a jaké cesty se držet, jenže párkrát musela změnit směr a nebyla si úplně jistá jak. A její orientace v divoké přírodě ještě bylo opravdu slabá, takže když se ztratí, tak s největší pravděpodobností bude po lese běhat ještě dva dny. Pokud dřív nepotká bachyni s markazíny a ta ji v šílené snaze ochránit svá mláďata nenapadne.