Anna a Robin

Dopisy

Vytáhl svazek dopisů uschovaný pod slamníkem, na kterém nespával. Teď, když věděl, že je jeho otec naživu, tak se rozhodl dopisy přečíst. Nebudou pro něj hlasem mrtvého muže. Posadil se na postel, rozřízl provázek, který držel dopisy pohromadě a otevřel vrchní z nich.

Rolande,

jestli tohle čteš, tak jsem nejspíš mrtvý. Šerif Manfield už ví, že má na hradě zrádce a já jsem logickou volbou k potrestání a k nahnání strachu. Jestli- až se vrátíš, neudělej žádnou hloupost. Můj kontakt z hradu tě nejspíše vyhledá. Prosím tě, aby jsi mu pomohl.

Tvůj milující otec

Tohle byl zjevně poslední dopis, který mu jeho otec napsal. Robin sejmul z hromádky další list. Byl o měsíc starší a jeho otec v něm psal o tom, co se dozvěděl od svého špeha. Postupně četl jeden dopis po druhém. Od nejmladšího po nejstarší. Sto osm dopisů, jeden za každý měsíc, co byl pryč. Postupně se mu před očima skládal obrázek toho, co se tu ty roky dělo. Jak Šerif přišel na to, že má ve svých řadách zrádce- Nebojím se ani tak o život svůj, jako o život tvého bratra, či život její- kdo je dívka o kterou se bojí, ani proč by se měl bát o některého z Rolandových bratrů nepsal. Z dopisů, se také dozvěděl o tom, že se šerif, kromě podpory krále Jana po finanční stránce, snaží jeho pozici ustálit i v očích spojenců a nepřátel a to zjevně hlavně u Francouzů s kterými v posledním roce udržoval pravidelnou a častou korespondenci. Co se v dopisech píše ovšem neví, jelikož se je ještě nepodařilo sehnat.

Také se dozvěděl, kdy začala otcova kariéra jakožto špeha. Bylo to téměř před třemi léty- Nakonec mě k svému bláznivému nápadu přemluvila. Moc dobře ví, že od chvíle co jí umřel otec, tak ji nedokážu nic odmítnout. Navíc její argumenty jsou velmi přesvědčivé- Ihned otevřel další dopis, v naději, že se dozví více.

Milovaný Rolande,

stále ti píši v naději, že se jednoho dne vrátíš a já ti budu moci všechny dopisy předat. Zde je to stále bída. Jan si uzurpuje stále větší část moci a královna matka není schopna mu v tom nijak bránit. Právě naopak každé její zastání se Richarda je jako když přiliješ oleje do ohně. Nejhorší na tom je, že Jan poté naslouchá jedovatým hlasům zrádců a je mu jedno, co se děje se zemí o kterou tolik bojuje. Dnes mě navštívila dívka- její jméno vynechám, v dnešní době nejsou v bezpečí ani ty dopisy, které si necháš pro sebe- že by věděla, jak králi pomoci, že jeho bratr má úzké vztahy s Manfieldem, že jej možná i bere za svůj otcovský vzor. Musím konstatovat, že podle toho co o jeho otcovské lásce vím, si vybral jeden z nejhorších. No ale abych se vrátil k tomu co jsem ti chtěl říci- princ se Šerifovi se vším svěřuje a ve všem dá na jeho rady. Proto ji napadlo, že by jsme mohli zařídit, aby se veškeré informace od prince přes Manfielda a následně přes ni dostali k lidem, kteří je využijí. Právě proto zašla za mnou, protože nezná nikoho, kdo by s nimi mohl něco podniknout a komu by věřila. Odmítnu ji, je to příliš nebezpečné.

Chci se ti také pochlubit, že jsem již potřetí dědeček. Věřil by jsi tomu? Judith se před třemi dny narodil syn. Pojmenovala jej po tobě. Myslím, že to udělal hlavně proto, že si myslí, že už nejsi mezi námi. Ale já věřím, že se vrátíš. Nezklam mě.

S láskou tvůj milující otec

Tak on je strýček? Robin nemohl uvěřit tomu, co se právě dozvěděl. Jeho nejmladšímu synovci byly skoro tři roky!

V místnosti již nebylo téměř vidět a tak rozsvítil smradlavou tukovou svíčku a pokračoval ve čtení dalších dopisů. Pročetl se přes to, jak se Nicholasovy narodil druhý syn, kterého po otci pojmenoval William, ovšem jeho matka při porodu umřela, o tom jak úžasná byla svatba Judith, jak se narodila Rebecca a že je vtipné, že je mladší než její synovec Nicholas o kterém se dočetl o pár dopisů dále. Ten se narodil jen pět měsíců po svatbě rodičů. Téhle svatbě byl věnován celý jeden dopis. Každá z těchto radostných událostí byla zakončeno větou Láme mi srdce, že jsi u toho nebyl. Zároveň se téměř v každém dopise objevovala zmínka o tom co se dělo v kraji či království- zvýšení daní, zničená úroda, vydrancovaní sýpek, potlačeném povstání. Z dopisů bylo znát, že i přes veselé události byl jeho otec nešťastný a nespokojený. Za což velmi pravděpodobně mohl jeho odchod.

Dnes za mnou byla Mariana. Její matka ji právě oznámila, že si vezme Manfielda. Nedokáže to pochopit. Abych řekl pravdu, ani já sám to nechápu. Vím, že lady Liliana svého muže milovala a nechápu, co ji donutilo provdat se za toho mizeru. Mariana mi tu brečela skoro hodinu, než se rozloučila a řekla, že ji zakázali mě navštěvovat. Poté vyběhla ven a naskočila na svého hnědáka.

Robin nevěděl, že jeho otec se s lady Marianou znal tak dobře. Na druhou stranu si pamatoval, že vévoda Jeremiah Thornton z Gedlingu byl u hraběte na návštěvě někdy i několikrát do týdne a dceru bral často sebou. Pokračoval ve čtení. Jeho otec se mu svěřoval se starostmi, co má o mladou vévodkyni. Byla na otci závislá a téměř na půl roku po jeho smrti se zavřela do svých komnat a vůbec je neopouštěla. Dokonce i hraběte přítelova smrt velmi zasáhla, ale co se dozvěděl, tak Mariana u otcovi smrtelné postele seděla čtyři dny- její otec spadl z koně během vyjížďky a nikdo mu nedokázal pomoci, čtyři dny se snažil se smrtí bojovat, než ji podlehl. Hraběte z Locksley tato zpráva dostihla, když byl obchodně v Londýně a než se vrátil byl přítel již v nebi. Vůbec si nedokázal představit jaké to musí být pro to děvče.

Robin pokračoval v čtení dále. V nejstarších dopisech jeho otec psal jen o tom, jaké dělá Karen pokroky, jak to jde s obchody, či o tom jak bylo na lovu. O Janovy či Manfieldovi padlo jen pár zmínek. A to hlavně v souvislosti s vévodou.

Dnes jsem dostal tvůj dopis. Jsem rád, že jsi živ a zdráv. Mrzí mě, že ti nestojím za víc jak dva řádky. Vím, že na otcovi rady nedáš, ale ve Svaté zemi tě štěstí nečeká. Modlím se každý den k Bohu, aby nad tebou držel ochranou ruku. Bolí mě, že ani nevím, kam tento dopis poslat.-Psalo se v jednom z prvních dopisů.

 "Mě to taky mrzí." Zašeptal Robin a dal se do čtení posledních pár listů. Nakonec se dostal k prvnímu z nich.

Rolandee.

Nevím, co bych ti napsal. Jsem rozčílený, že jsi utekl. Ani nevíš jak moc. Je to již měsíc a ještě jsem ti neodpustil. Je to teprve měsíc a už teď se mi stýská. Víš, že jsem vždy byl upřímný člověk a nebudu ti teď lhát, že jsem neměl říkat, co jsem řekl a že mě to mrzí. Mrzí mě jen to jak jsem to řekl. Doufám, že to jednou pochopíš. Já tvoji touhu po dobrodružství chápu. Věř mi. Byl jsem stejný. Podle mě jsi na to ale ještě moc mladý. Opatruj se a Bůh s tebou.

Tvůj otec

Roland dočetl první otcův dopis, který nebyl o moc delší než ten poslední. Trochu jej překvapilo, že se za své tehdejší chování neomluvil. Na druhou stranu, kdyby se omluvil, tak mu nevěří, že to myslí upřímně.

Musel s otcem mluvit. Pamatoval se na to, co slíbil Anně, ale teď po přečtení těch dopisů s ním musí mluvit. Nebo mu alespoň také napsat dopis. Vyběhl z přístřešku a zmizel ve srubu. Začal prohledávat krabice uloupené výběrčímu daní. Byl přesvědčen, že tu někde byly kalamáře, brka a pergameny.

Jakmile je našel, posadil ke stolu a dal se do psaní dopisu pro otce. Celá osada pomalu usínala- pár lidí dokonce přímo ve srubu- ale on pokračoval v psaní až do časného rána. Když dopis dopsal, složil jej dvakrát na polovic, zastrčil jej za kabátec a šel si ven lehnout.