Anna a Robin

Žádost

Christopher Manfield po rozhlédl po rozlehlé hodovní místnosti. Zatím šlo vše podle plánu. A on již udělal vše pro to, aby to tak zůstalo i po zbytek večera.

Jeho muži měli již dva dny zakázáno pouštěl do hradu lidi, kteří zde normálně nežili. Veškeré služebnictvo, které bylo najato z okolních vesnic bylo pečlivě prohledáno a jednalo se převážně o ženy a chlapce do patnácti let. Každý z hostů byl ihned po příjezdu laskavě předveden před šerifa, který zkontroloval, že se jedná o pozvaného člověka a vyptal se jej, jestli jeli přes Sherwood a jak cesta proběhla. Mezi tím jeho muži zkontrolovali hostovi zavazadla a jeho doprovod.

V pravidelných rozestupech přibližně tři stopy od sebe stáli po obvodu celé síně rytíři, kteří i v hojném počtu hlídali všechny chodby a všechny vchody do hradu a to i včetně malých dvířek vedoucích do kuchyně, které se již několik let nepoužívali.

Stejně jako chodby bylo hlídáno i jídlo a pit, aby jej nikdo znovu neotrávil. Bylo určeno několik sloužících, kteří měli na starosti zásobování stráží a kteří by se zodpovídali za to pokud by se něco s potravinami stalo. Mimo jiné po nich mohlo být i kdykoliv požadováno, aby je ochutnali.

Šerif se usmál. Dnes měl vše pod kontrolou. Ten parchant Hood neměl nejmenší šanci se sem dostal. A pokud by se mu to náhodou povedlo, určitě se nedostane ven. Přistihl se, jak si v hloubi duše přeje, aby ten zbojník dnes večer přišel, když je na něj dostatečně připraven. Aby se jej konečně zbavil.

Poslední z hostů se usadili na svá místa a vedle šerifa zaujala místo jeho okouzlující manželka. Zaznělo dvojí uhození holí o zem a na druhé straně místnosti, než seděl Manfield s ženou a nejvzácnějšími hosty, se otevřely vysoké dvoukřídlé dveře a do místnosti vstoupila lady Mariana. Všichni jako na povel umlkli. Dívka oblečena do světle žlutých šatů zdobených zlatou výšivkou- stejnou výšivkou byl zdoben i lem jejího závoje, který ji schovával světlé vlasy- vypadala jako anděl. S pohledem upřeným přímo před sebe pomalu mířila k svým rodičům a budoucímu manželovi. Když byla uprostřed cesty, její nastávající se zvedl a vydal se jí v ústrety.

Ve chvíli, kdy se lady Mariana a sir Guillaume potkali, se mladý Francouz před dívkou hluboce poklonil a políbil ji na prsty napřažené ručky. Ta na oplátku předvedla dokonalé pukrle, přijala nabídnutou ruku a společně zamířili k slavnostní tabuli. Po celou dobu bylo vše dokonalou ukázkou opulentnosti. Vše čeho byli pozvaní lidé svědky mělo sloužit jen jako ukázka šerifovy moci a bohatství, protože málokdo ze zde přítomných- a to i vysoce postavených- šlechticů si mohl dovolit zaplatit takovouto slávu a bylo více než jasné, že žádný vysoce postavený Angličan, kromě něj, si nemůže v této době dovolit provdat svoji dceru za francouzského šlechtice, navíc za takového o kterém se říká, že je nemanželským bratrem samotného krále.

Ovšem Christopher Manfield, Nottinghamský šerif, si tohle vše dovolil a to tak okázale, že to nemohl nikdo v celé Anglii přehlédnout. Tento večer byl sám se sebou více než spokojen a všichni to na něm pozorovali. Po celou dobu se usmíval úsměvem ďábla, který právě získal další duši.

Když mladý pár došel až ke stolu a posadil se, Manfield jen pozvedl číši, všem popřál dobrou chuť a sám se pustil do jídla.

Zatím co všichni přítomní využili šerifovy pohostinnosti a na talíře si nakládali tolik jídla, že se jim z nich sypalo dolů, Mariana si posloužila pouze lžíci hrachu a prsty si s ním cvrnkala po talíři. Občas se k ní naklonil sir Gessroyne a něco ji sdělil, či se jí na něco zeptal. Ona mu vždy odpověděla, někdy se ho i sama na oplátku něco zeptala a občas se na něj i trochu zdvořile pousmála. Ovšem sama žádnou konverzaci nevyhledávala. Po celou večeři ji přes manželovo rameno, pozorovala její matka, která stále nemohla přestat myslet na to, co jí dcera před čtrnácti dny řekla a přemýšlela do koho se její milované dítě mohlo zamilovat.