Anna a Robin

Mariana a Roland

Anna se nervózně prohlížela v kulatém kovovém zrcadle. Za pár minut už bude vdanou paní. Nemohla tomu uvěřit. Vše se odehrálo tak rychle. Chtěla by si ještě promluvit s Robinem, ale od chvíle, co včera k večeru dorazili do osady jej neviděla. Vrhla se na ni Marry, Freida, Isla a trojice jejich služebných Myra, Clara a Grace, které do lesa došli již někdy kolem poledne. Celá šestice žen ji i Robinovi oznámila, že se až do svatby neuvidí, že to nenosí štěstí.

Nyní stála v malé místnosti, která tvořila faru ve Walesby a čekala až pro ni přijde Carl, který před chvílí dorazil který ji měl vést k oltáři.

Prohlédla si svatební šaty. Byly to ty stejné, které na sobě měla na svatbě Johna a Freidy, protože jiné neměla a vdávat se v jezdeckých nechtěla. Přesto, že od předchozí svatby uběhlo jen něco málo přes dva měsíce, ji šaty byly daleko těsnější. Zjevně musela přibrat i když, jak Marry poznamenala, pořád vypadala, že se potřebuje pořádně najíst.

Nervózně začala přecházet po malé místnosti a okusovat si nehty. Když ji ostatní ženy oblékly a učesaly, odešly do kostela a ji tu nechaly samotnou čekat, až dorazí kněz, pro kterého se Tuck vydal již předchozího dne. Ve Lesby nebyl od zimy, kněz. Fara to byla malá a církev ještě nesehnala za zesnulého otce představeného náhradu a tak se zde na bohoslužbách střídali kněží s okolních vesnic.

Mohl je oddat i Tuck. To by už byla vdaná. Jenže bylo potřeba, aby její svatba s Robinem byla rovnou zanesena do matriky a to tak, aby tento zápis nikdo nemohl napadnout. Mohlo se stát cokoliv a oba s tím počítali.

Kůže kolem palce pravé ruky ji začínala krvácet, když se ozvalo trojí zaklepání na dveře a po jejích otevření vstoupil Jahi.

„Rob mě poslal pro prsten, prý aby ti měl u oltáře co dát," pronesl chlapec skoro až provinile. Dívka si sundala prsten a s úsměvem mu jej podala.

„Hlavně jej neztrať, ano?"

„Robin si pro něj chtěl zajít sám," vysvětloval Jahi, když si od Anny zlatý zdobený kroužek přebíral, "jenže Marry mu zastoupila cestu a řekla mu, že to už tu chvilku vydrží."

„Kněz je již zde?"

„Teď dorazil," mladík za sebou zavřel a dívku přelila vlna nervozity silnější než před tím. Už jenom pár minut. Znovu se dala do okusování palce, který před ukousnutím zachránil Carl svým příchodem.

„Můžeme?" podíval se na ni. Mlčky přikývla a přijala jeho nastavené rámě. Budoucí švagr ji převedl přes cestu mezi farou a kostelem a společně vstoupili do chrámu, kde na ně čekalo několik málo svatebčanů. Byli tu jen jejich nejbližší přátelé. Všichni stáli rozděleni úzkou uličkou na dvě půlky a když ji zahlédli, umlkli a stočili k ní své pohledy.

Pomalu se svým doprovodem procházela mezi přáteli a dívala se přímo před sebe, kde na ni čekal kněz, kterého nikdy dříve neviděla a po jeho levici stojící neozbrojený Robin v nové bílé košili a v brnění schovaný Brett.

Anna veškerou svoji pozornost upřela na Robina, na ničem jiném v tento okamžik nezáleželo. A stejně jako její pohled se vpíjel do něj, jeho oči sledovaly ji. Měla pocit, že se mu oči leskly slzami.

Pomalým krokem došla s Carlem, který ji vlastně celou dobu vedl, až k ženichovi. Robin nastavil rámě a bratr mu předal nevěstu. Než se žoldák postavil po pravici kněze, ještě stisk Robinovi rameno a na Annu se povzbudivě usmál. Nastávající manželé se otočili na kněze.

"Dnes jsme se zde sešli, abychom byly svědky spojení životů těchto dvou mladých lidí. Pokud je zde někdo, kdo by měl proti tomuto sňatku námitky nechť promluví teď, nebo ať mlčí navždy."