Anna a Robin

Klání o polibek

„Jsem rád, že se souboje zúčastní tolik statečných mužů." Postavil se do středu arény komoří a všichni se na něj jako jeden muž otočili.

„Nyní mi dovolte seznámit vás s pravidly. K terčům budete přicházet v pořadí v jakém jste se přihlásili. Po prvním kole zůstane ze všech..." Komoří rychle přepočetl počet zúčastněných "třiadvaceti mužů pouze dvanáct nejlepších. Máte tři šípy. V dalším kole se počet soutěžících sníží o polovinu a v tom následujícím též. V posledním kole,čtvrtém, má každý k dispozici pouze jeden šíp a nyní..." Muž najednou pobledl a rychle se běžel schovat na kraj louky do vysoké trávy, do které se ihned svalil. Jeden ze sluhů šel starostlivě za ním, aby zkontroloval jestli je muž v pořádku.

„Dobře, můžete začít," pokynul šerif ke střelbě, jako by se nic nestalo a první čtveřice se postavila před terče. Všechny tři šípy všech soutěžících našly svůj cíl- i když pouze Francouz zasáhl třikrát středovou čerň- a všichni tedy měli vysoké šance, že postoupí do dalšího kola. Z druhé čtveřice, ve které byl již jeden z šerifových mužů se trefil pouze statný sedlák a to i přes to, že působil dojmem, že luk drží v rukou poprvé v životě. Ale přes i toto zdání, poslal do terče dva šípy. V okamžiku, kdy vystřelil z luky zahalený bezdomovec, sykl bolestí a strhl luk bokem, u něj byli žoldáci a stahovali mu pokrývku hlavy. Z pod špinavých hadrů vykoukla zrzavá hlava.

„Není to on, pane, je to jen nějakej zrzavej a rohatej starej medvěd." Jeden z vojáků se podíval na Manfielda a pak otočil svoji pozornost zpět k muži. „Ale i tak by jsme si mohli užít nějakou zábavu ne?" „Jo jasně." „Určitě." „Proč ne?" Prodejní rytíři, kteří byly stále hlasitější a neustále se pohybovali po celém prostranství, jak kdyby měli breberky vypadali, že se na zhruba čtyřicetiletého muže brzo vrhnou a pěkně mu vypraš kožich.

„Nechte jej!" Napomenul je šerif a pokynul další skupině ke střelbě. Před terče přistoupila čtveřice žoldáků. Když napnuli tětivy a snažili se zaměřit terče před sebou, vypadalo to, jako by chtěli sestřelit kličkující mouchy. Ze všech mužů se do terče trefil jen jeden, ten zbytek poslal své šípy desítky centimetrů mimo terč a podobně dopadli i následující dvě rytířská kvarteta. Celkově se z třinácti profesionálních bojovníků do dalšího kola dostali jen čtyři. Poslední tři střelci postoupili všichni i když bylo znát, že pro žence je pomalu nadlidský úkol terč zasáhnout.

Terče se o deset metrů posunuly a začalo další kolo, kterým už neprošel ani jeden z šerifových střelců a to hlavně proto, že zjevně nebyli při smyslech. Dva z nich- ti co se dostal k luky ze žoldáků jako první a třetí- vystříleli své šípy v rychlém sletu přibližně směrem k terči a když se šíp jedno z nich letmo dotkl terče, byl to spíše zázrak než úmysl. Druhý žoldák, co se dostal k luku poctivě zaměřil a chvíli se zdálo, že i vystřelí, jenže poté, stejně jako jeho kolegové v předchozím kole, začal s lukem kroužit kolem terče, zamířil k nebi a nakonec se začal otáčet i na publikum.

"Stůj! No tak! Zastav přeci!" mířil zbraní na všechny strany. Žnec, který stál dva kroky od něj k němu rychle doběhl a vytrh mu šíp z ruky. Muž, připravený o možnost střelby, chytl luk jako kyj a máchal jim proti neviditelnému nepříteli.

„Jdi ode mě! Slyšíš! Jestli uděláš ještě krok, tak tě zabiju! Přísahám!" Jeho projev násilí ukončilo až osm jeho kolegů, kteří k němu se smíchem přiběhli, né moc šetrně jej odzbrojili, popadli pod rameny a odvlekli pryč. Poslední z šerifových mužů se k terčům ani nedostavil. Nikdo jej ani nehledal. Do dalšího kola nakonec kromě Guillauma, který opět poslal všechny šípy rovnou do středu, postoupil překvapivě zručný mladík na hraně dospělosti, hubený muž v kápi, který byl s Guillaumem jediný, kdo všemi střelami zasáhl černý střed, žnec, kterému se muška již značně zlepšila a jeden jeho šíp také skončil ve středu, muž v širokém klobouku u kterého nikdo nechápal, jak může přes tu krempu napnout tětivu a vousatý stařec, který si od všech držel odstup.