Anna a Robin

Robert- část šestá

"Po pádu Jeruzaléma jsem byl odhodlán vrátit se do Anglie. Malého Jahiho jsem chtěl nechat v Ráchelině péči, ale on trval na tom, že chce jet se mnou. Vím, že mu bylo pět let a měl jsem za něj rozhodnout já, ale zažil si toho jako dospělý muž a tak jsem rozhodnutí, kde bude žít nechal na něm.

Předtím než jsem opustil Jeruzalém mě Balian přemluvil, ať jej navštívím v Konstantinopoli. Po všem co jsme spolu prožili jsem mu to nemohl odmítnout. Když jsme míjeli saracény za městskými hradbami, tak nás jen tiše pozorovali- měli rozkaz nás všechny nechat projít. Já jsem zamířil jako ochrana s karavanou co mířila na jih do Egypta. Chlapce jsem vzal s sebou, svoji rodnou zemi si sice nejspíš už nepamatoval, ale měl jsem pocit, že by ji měl ještě alespoň jednou vidět, než se mnou odjede, možná už navždy pryč. Během cesty nás několikrát přepadli a lidé i přes ochranu bojovníků přišli o velkou část majetku. Vlastně téměř o všechen.

Zrovna jsem se vylodil v Konstantinopoli, když se ke mě dostala zpráva, že Řehoř vyhlásil další Křížovou výpravu. Několik dní jsme o tom s Balianem, Filipem a dalšími muži, které jsem znal z Jeruzaléma diskutovali, až jsem se nakonec rozhodl, že se jí zúčastním. 

Rozhodl jsem se s Jahim zůstat v Konstantinopoli, Balian nám tam nabídl k dispozici několik pokojů, čehož jsem využil. Nechtěl jsem ovšem být závislí jen na jeho dobročinnosti a tak jsem se nechával najímat jako ozbrojený doprovod karavan. 

Díky tomu jsem dostal nápad, jak alespoň trochu Saladínovi a jeho mužům znepříjemnit život. Seskupil jsem kolem sebe několik starých přátel a začali jsme přepadávat saracénské karavany se zásobami. Měli jsme svá vybraná místa, kde bylo jednoduché se dostat až k nim a nehrozilo nám téměř žádné nebezpečí. To co jsme takto získali nám stačilo na obživu a ještě jsme zvládli podporovat těch pár křesťanských rodin, co rozhodlo neodjet, nebo nemohli.

Na dobu, co jsem býval mimo Konstantinopol, se mi podařilo pro Jahiho sehnat chůvu. Yasmin. Oči i vlasy měla jako uhel. Byla to muslimka, ale četla mu stejně z bible jako z koránu. To pro mě bylo důležité, nechtěl jsem přetrhat jeho kořeny, ale taky jsem chtěl, aby se řádně seznámil s naší kulturou."

"Ona uměla číst? S takovým vzděláním dělala chůvu?"

"U muslimů se učí číst i ženy. A to i z kupeckých rodin. Pokud o to mají zájem. I mě naučila hodně o jejich kultuře. Hlavně mě naučila i arabsky."

"Vsadím se, že většinu z toho tě naučila až, když chlapec spal. A ona o tvých výpravách věděla?"

"Kdepak. Myslela si, že dělám jen doprovod karavan, ne že je přepadám. Stal jsem se spojkou mezi královnou, Balianem a nově příchozími bojovníky z Francie, Německa a nakonec i z Anglie. Znal jsem tuto zemi a hlavně místa trasy karavan a místa, kde se nejčastěji zdržují. Když král Filip začal obléhat Akkon, tak jsem přemýšlel, že se k němu přidám, ale nechtělo se mi být jak dlouho na místě, zvykl jsem si být v pohybu a nikoho neposlouchat a tak jsem se rozhodl, že se přidám poté až k Richardovi.

Když nově korunovaný anglický král po třech letech od vyhlášení války dorazil, tak jsem zrovna byl až u Rudého moře. Ihned jsem se vydal k Akkonu. Ovšem mezi mnou a Evropskou armádou mi stál Saladín se svými lidmi a mě nezbylo než je objet. 

Oba králové- Filip i Richard- trpěli malárií. Je to hnusná nemoc, sám sem ji za těch několik let tady prožil třikrát, naposledy chvíli poté co mě zde uvěznili. Několik mužů, co jsem znal na malárii umřeli. V tu chvíli vypukla epidemie malárie nejen u Akkonu, ale i v dalších městech. Jedním z nich byla i Konstantinopol.

Myslím, že je ti jasné, že jsem se tam hned vydal. Jahi byl naštěstí v pořádku, ale Melisande onemocněla a s ní i Helvis a Barisan. Barisan to nepřežil, stejně jako královna Sibyla, jak se k nám dostala informace. Zůstal jsem až do Barisanova pohřbu. 

Mezi tím Akkon kapituloval, nebyl důvod tam jezdit. Richard stejně plánoval pokračovat v tažení na Jeruzalém a tak jsem se rozhodl k němu přidat až poté a mezi tím být se starými přáteli.

Když se k nám dostala informace, že Richard nechal vyvléci za město skoro tři tisíce muslimských obyvatel, mezi kterými byly hlavně ženy a děti a tam je všechny zmasakrovat, tak tomu nikdo z nás nechtěl věřit. Proč by to někdo dělal? 

Bojoval jsem sám se sebou jestli se k němu mám přeci jen přidat, nebo se k němu obrátit zády. Nakonec zvítězil můj smysl pro povinnost a jakmileRichard opustil Akkon, tak jsem se k němu připojil. Než jsem odjel, tak jsem se ještě strašně pohádal s Yasmin. Křičela na mě, že nemám srdce a že jsem stejný vrah jako ti ostatní pokud se k nim přidám a že mě nikdy nechce vidět. Nedivím se ji, měla v Akkoni sestřenici. Mnou od té doby nejspíš opovrhovala, ale Jahiho měla ráda a tak jsem ji i přes to přesvědčil, ať se o Jahiho postará, když tam já nebudu. Doufám, že se o něj stará i teď. Jednou z ní bude úžasná máma.

U Arfusu jsem už stál po králově boku a nějak se mi podařilo zachránit mu život, díky čemuž jsem od té chvíle byl po jeho boku a díky čemuž jsem před rokem skončil v téhle kopce, když nás přepadli. 

Myslel jsem, že Hattin byl peklo. No tady mi ukázali, že peklo může mít několik různých podob. prvních několik týdnů mě mučili a ptali se na Richarda. Jenže pak přestali a uvrhli mě do této díry."

"Je to skoro rok, co Richard se Saladínem dojednali podmínky příměří a vydal se do zpět do Anglie."

"Jo to mnohé vysvětluje. Ale co tady teda děláš ty?"

"Můj pán si řekl, že by se mu hodilo ještě trochu zlata."

Robert se trochu lítostivě podíval na svého nového přítele poté si složil ruce za hlavu a propadl se do neklidného spánku.

Takže! Tohle je opravdu konec, na více dodatků se nechystám.