Anna a Robin

Odměny

Poslední setkání šerifa s Robinem bylo následováno značnými změnami. Tyto změny byly rozdmýchány Stenleyho smrtí a odhalením pravé totožnosti Joshuova otce.

Manfiel zdvojnásobil odměnu za hlavy vůdců lesního lidu. Robinova cena byla již srovnatelná s novým dvoupodlažním domem v centru Londýna a to včetně vybavení. Za Malého Johna a Bretta si mohl člověk dovolit zaplatit studium na univerzitě. Navíc jste od toho osudného dne mohli zbohatnout i na Joshově hlavě. Sice ne tolik jako na zbylých třech, ale mohli jste jej vyměnit za dva statné hřebce. Na ceně v podstatě stoupl každý obyvatel lesa a pokud by člověk některého z nich dovedl, těšil by se z částky, za kterou si mohl pořídit krávu nebo šest set litrů piva. Pokud by jste měli to štěstí, že by jste byly člověkem, kterému se podařilo najít hlavní tábor Hooda a jeho lidí a ještě do něj dovést žoldáky a toto místo, včetně jeho obyvatel, srovnat se zemí, mohli jste se těšit na dar srovnatelný s výnosem menšího panství. Tak moc chtěl Nothinghamský šerif Christopher Manfield skoncovat s Sherwoodským zbojníkem Robine Hoodem a svým synem Joshuou Barkerem.

Díky tomuto se do Nothinghamu začali sjíždět další lovci hlav a žoldáci z celého království, kteří nebyli zapojení do bojů o francouzské území a dokonce přijelo i pár žoldáků z kontinentu. Ovšem nejvíce jich přijelo z Irska, z království, kde se politická situace měnila prakticky přes noc a nikdo si nemohl být jistý tím, že druhý den ráno nebude popraven, když se rozhodne k někomu přidat. Z toho důvodu velká část Irských válečníků hledala azyl právě v Anglii. A s Robinou narůstající cenou se jich stále více stahovalo k Sherwoodu.

Jedním z těchto mužů byl i Erik O'Brian, který se doma díky dívce, kterou miloval dostal velmi blízko Irského trůnu a boje o něj a jednoho dne zjistil, že z opatrného šlechtice se stal nenáviděný protivník bojující za špatného krále. Tedy aktuálně špatného. Aby zachránil život nejen svůj, ale i dámy svého srdce a své rodiny musel rychle zemi opustit.

Po příjezdu do Anglie se dozvěděl o nebezpečném zločinci a vydal se na jeho lov. Ovšem jak dorazil do kraje, začali se k němu šířit zkazky o tom, kdo tento muž je a co dělá, což jeho odhodlání pokoušet se jej dostat oslabovalo. A pak byl svědkem střetu šerifa se zbojníkem a spíše pocity a sympatií se rozhodl na čí stranu se přidá.

Jenže Erik byl jediný žoldák, pro kterého byla čest a svědomí více než cinkání zlata. Takže se muži pochybného původu usazovali nejen na Chesterfieldu, ale i v okolních vesnicích, kde si brali, cokoliv chtěli a šerif jim nechal volné ruce. Očekával, že když budou lidé trpět, protože je Robinn Hood a jeho družina na svobodě, přestanou jej podporovat a někdo ho udá. Ovšem díky tomu, že zbojníci téměř každou křivdu, které se na obyčejných lidech tito nájemní bojovníci dopouštěli, opláceli, často i s úroky, náklonnost lidu k zločincům stéle rostla.

Tomu všemu pomáhal i fakt, že muži z lesa obírali šerifa o většinu vybraných daní a zkonfiskovaných věcí a vraceli je zpět lidem, kteří je potřebovali. Navíc spoustu rytířů zastavili již po cestě na hrad a od plánu pomoci šerifovi je odradili. A vybrali od nich i bohaté dary.

Kromě toho, že stejně jako šerifovy lidé znásobili hlídky, se obyvatelé lesa pustili do pravidelných a častých tréningů a to, když to bylo možné, pod vedením Robina, Bretta, bratra Tucka, který se rozhodl opustit klášter, nebo pod vedením Erika O'Briana, který jak se ukázalo má za sebou nejednu bitvu.

Když ani jeden z těchto zkušenějších bojovníků neměl čas, tak se opakovali již naučené pohyby, zápasili ve dvojicích nebo trénovali lukostřelbu. Nácviků boje se účastnily i všechny ženy a i těch pár dětí, kromě těch nejmenších, co v lese žili. Děti do desíti let se učili bojovat jen rukama a zbraněmi, které nemohly nikoho zabít.

Dokonce i četnost návštěv Anny v lese se od dne jejího návratu z Londýna změnila. Nyní navštěvovala les téměř obden a zůstávala v něm až do setmění. Na otázky jestli ji lady Mariana nepostrádá odpovídala jen, že pro Marianu byla cesta do Londýna namáhavá a od jejich návratu lady nevychází z pokoje a ji tedy není tolik třeba, protože lady často ani nevstane z postele a nepotřebuje nikoho, kdo by ji pomohl z garderobou a s vlasy. I nadále posílala skazky do hlavního města a zbojníkům podávala informace o tom, kdy a kudy pojede výběrčí daní či vůz s proviantem pro šerifovi muže nebo dary do Francie.

To, že je na hradě špeh bylo nyní všem více než jasné a Manfield na něj pořádal doslova hon. Šerif si znovu vzpomněl na svého vězně- hraběte Ruherforda- a znovu jej začal bolestivě vyslýchat. Každý na hradě byl pravidelně kontrolován, všechny brány byly střeženy a každému, kdo šel z hradu nebo na hrad byla provedena důkladná prohlídka. Stráže dokonce prohledávali komnaty všech sloužících i sami sobě navzájem, protože i na zrádce byla vypsána odměna v hodnotě čtyř krav. Během následujících tří týdnů byly do žaláře uvrhnutí čtyři šerifovy nejbližší rádci a důvěrníci, sedm žoldáků a asi tucet sloužících (u kterých šlo spíše o odstrašující příklady, než o to, že by byly skutečně podezřívání, protože bylo jasné, že informace, které má Hood k dispozici může získat od někoho, kdo se dostane k informacím o počtu mužů, financích i zásobování a k takovýmto informacím se prostě obyčejný sloužící dostat nemohl).

I přes všechna tato opatření se nepodařilo zrádce najít a mezi lidem se začalo šuškat, že Robinovi pomáhá duch vévody Jeremiaha, kterému se nelíbí, jak se jeho bratr chová k jeho lidem a že se mu peleší s milovanou ženou a proto spojil síly se synovcem, na kterém se šerif také dopustil nespravedlnosti.

O tom, že skutečným špehem je Anna věděl pouze Robin a pár jeho nejbližších. Většina lidí žila v přesvědčení, že Anna dělá v kuchyni z které celý den vystrčí nos maximálně ve chvíli, kdy jde do chlazených sklepů pro víno či maso na vaření.

Díky tomu začaly kolovat různé pověsti nejen na hradě a ve vesnicích, ale i v lese. Ve většině figuroval vévodův duch, ale některé mluvili o tom, že Hoodovi pomáhá jeho anděl strážný, že se sám vloupává do hradu buďto pomocí svého ostrovtipu nebo kouzelné kápě neviditelnosti, kterou dostal od paní lesa jako poděkování za záchranu jedné z jejich vil, která uvízla v pytlácké pasti. Samozřejmě se vyrojila i ověřená informace o tom, že Robin se upsal samotnému ďáblu, který mu radil a držel nad ním a jeho lidmi ochranou ruku, přičemž oltář k jeho uctívání byl ve středu lesa a proto se zbojníci drželi ve stínu stromů, protože to bylo místo, kam na ně ani Bůh nemohl. Nikdo to nikomu nevyvracel.