Anna a Robin

Rozsudek

Sotva Mariana dopadla na kamennou zem, rozběhla se k ní její matka. Položila si její hlavu do klína a úzkostlivě na ni začala mluvit a prosit ji, ať otevře oči. Ve stejný okamžik Carl vytáhl svůj meč a rozběhl se s ním přímo na šerifa, kterého před ránou do ramene zachránila jen Gessroynova duchapřítomnost, když se rychle chopil svého meče, který měl navzdory svatební tradici za pasem a nastavil jej do rány útočníka.

Carl svoji pozornost přesunul na nového protivníka a zaujal obranou pozici. Mladý Francouz na něj sice stále mířil špicí své čepele, ale zjevně se nechystal zaútočit. Zatím.

„Kdo je ten Roland Rutherford? Merde!" přejížděl zvědavým pohledem z šerifa na muže, který byl ještě nedávno jeho rytířem.

„Syn hraběte Williama Rutherforda z Locksley," odpověděl mu bez zaváhání Carl.

„Toho Williama Rutherforda, co je zde ve vězení?" otočil se Francouz na šerifa, i když si stále hlídal svého protivníka.

„Ano," připustil neochotně šerif, „ale jestli je to opravdu on, o čemž silně pochybuji, velmi rychle ten problém vyřeším."

„Vy?" pohled, kterým Gessroyne obdařil Manfielda, byl směsí pobavení a opovržení, "stejně jako jste to vyřešil s Hoodem?" Nechal klesnou ruku se zbraní a udělal krok k šerifovi. Nikdo nevyužil jeho nepozornosti a místo toho jej všichni, jak šerifovi rytíři a sluhové, tak i zbojníci pozorovali.

„Budete si s ním několik měsíců hrát na schovávanou a když nebudete vědět z které do které, začnete sužovat poddané jen proto, abyste se nakonec pustil do zabíjení žen a dětí?"

Po tomto obvinění šerif, který se již stačil uklidnit ze zjištění, co jeho neteř provedla, znovu zrudl vzteky a začal pohledem probodávat svého hosta. „Jak se opovažujete..."

„Říkat pravdu?" nenechal jej domluvit Francouz. „Nikdy jsem neschvaloval vaše praktiky, ale vždy mi leželo na srdci blaho Francie. Proto jsem nad těmi ohavnosti ve jménu krále přivíral oči. Ovšem nyní už je toho opravdu moc."

„A co naše dohoda?" procedil Manfield přes zaťaté zuby.

„Dohodu tímto považujte za zrušenou. Protože pokud se nepletu, lady Mariana je již provdána."

„Opravdu věříte slovu zrádce a proradné dcery?" šerif lehkovážně mávl směrem k Marianě a Carlovi. Sice se snažil, aby jeho pohyby působily co nejuvolněněji, ale jejich trhanost prozradila, že je napnutý daleko více, než dával najevo. Na klidu mu určitě nepřidali ani bojovné výkřiky a hluk, které přes kamenné zdi začali pronikat z nádvoří

„Oddací list bude jako důkaz stačit?" Vytáhl Carl z náprsní kapsy složený lístek papíru. „Je stvrzený knězem a jsou na něm podpisy manželů i svědků. Samozřejmě byl vyhotoven třikrát."

„To je jistě podvrh. Moje neteř neumí psát! Je to přeci žena."

„Otec mě to naučil," pronesla tiše dívka, která se již probrala, ale stále seděla na zemi a rukou si tiskla rozbitý ret.

„A kde máš toho svého manžela?" překonal vzdálenost dvou kroku, která je dělila a vytáhl ji zpět na nohy. „No? Kdepak je?" Díval se ji vztekle do očí a ona dle jeho postoje poznala, že ji chce uhodit v čemž mu zabránila ruka, kterou mu Gessroyne položil na rameno společně se slovy, ať se uklidní. V odpovědi šerifovi zabránil příchod tmavovlasého mladého muže.

„Dej od ní ty ruce pryč," příchozí muž nemluvil nijak hlasitě, ale jeho tón byl velmi důrazný a odrážel se od kamenných stěn lodě kostela.