Smrt

{3} Začátek

  Tak jdem na to. Začalo to takhle:  

-------

Tak abych vám to vysvětlila, jsem Debbie Houstenová. Bydlím v New Orleans,v městečku ve Spojených státech amerických. Bydlím sama. No vlastně s tátou, ale ten není věčně doma. Maminka........ta tu už není. Zemřela před 10 lety, když mi bylo šest. Ještě jsem si to moc neuvědomovala a myslela jsem si, že jen odjela někam daleko a hned se vrátí. Postupem času jsem si ale začala uvědomovat co se vůbec stalo. Moc mi chybí.

Táta pomáhá policii. Věčně je v práci. Není přímo policista, ale chtěl by být. Nevím přesně co dělá, ale nemá moc času. Domů chodí občas. Hrozně mu to tu připomíná mámu. Proto občas zůstává v práci přes noc. Je ale moc hodný. Musí se starat o 16 letou holku úplně sám. Vlastně už 10 let se o mě stará sám. Umřela mu žena. Má to hodně těžké. 

Navzájem si pomáháme. On se mi snaží nahradit hodného, pečujícího rodiče. Já se zase snažím nahradit mamku v domácích pracích. Často vařím a uklízím. Taťka teda taky vaří, ale jen občas. Někdy to nestíhá, tak to vezmu já.

Pak je tu Lucy. Další člověk, který mi už od malička pomáhá. Je to moje nejlepší kamarádka. Známe se už od školky. Rozhodně přes 12 let určitě. Možná i víc, ale ani jedna z nás si nepamatuje jak jsme se seznámily a kdy to přesně bylo. Vím jen, že se máme neskutečně rády a udělaly bychom cokoli, abychom pořád zůstaly spolu. 

Začnu vám vyprávět příběh, od té chvíle,kdy jsme se s Lucy dostaly na stejnou školu. Vybraly Jsme si stejnou střední školu a skoro každý den jsme se společně učily. Buď se tam dostaneme obě, nebo ani jedna. Není možný, abychom se od sebe oddělily. 

Když jsme potom dostaly obě obálku s výsledky, otevřely jsme je spolu. Zjistily jsme, že jsme se tam obě dostaly. Byla jsem opravdu vděčná. 

Celé prázdniny jsme se těšily až společně 1. září nastoupíme na novou školu. Jak se říká, začal nám nový život. Lidé o nás nic nebudou vědět a udělají si o nás nový obrázek. Od začátku prázdnin jsme odpočítávaly dny, kdy konečně začneme "nový život". 

------

Den před prvním školním dnem:

"Lucy já se tak těším. Už jen 11 hodin. chápeš to?" zakřičím na Lucy do telefonu.

"Jooooo.....kámo já se tak těšim." zavřískne Lucy.

"Konečně se dočkáme co?" řeknu a pousměju se.

"No to jo. Jo a hele. Zarezervovala jsem si místo vedle tebe, tak mě nezraď." zasměje se Lucy.

"Neboj máš ho zarezervovaný. Takže zítra v 7:45 před školou?" zeptám se, abych se ujistila.

"Budu tam. Tak ahoj." řekne a típne mi to.

-------

První školní den

"Crrrrr........" zařve mi budík vedle ucha.

Tak tohle mi opravdu nechybělo. Vstávat brzo ráno. Vylezu z postele. Tak teď mám 45 minut na to abych se připravila. Otevřu skříň a vyberu si kraťasy, bílý croptop a košily (média). Snad to bude vypadat dobře. Nechci hned první den vypadat špatně.

Jdu do koupelny s oblečením. Sundám si pyžamo a vlezu do sprchy. Osprchuju se a pak se obléknu do oblečení. Vyčistím si zuby a namaluju se. Moc se nemaluju. Jen trochu korektoru a make-upu, řasenku a linky. Rozčesu si vlasy.