Smrt

{24} Holley

"Tati, nemusíš tam se mnou jezdit." říkám už asi po páté tátovi.

"Chci ti pomoct." ozve se tátův hlas z kuchyně když si obouvám boty.

"Já jen že tě nechci otravovat." řeknu.

"Ale prosimtě. Neotravuješ mě." přijde ke mně a taky si obuje boty.

Popadnu svůj kufr, protože ho chci odnést do auta. Táta mě ale zastaví.

"Udělám to. Bež do auta." řekne a usměje se na mě.

Nic nenamítám. Ať si dělá co chce. Zvládla bych to sama, ale jestli se bude cítit líp, když mi vezme kufr, tak prosim. 

Dojedeme ke škole, kde už je většina mých spolužáků. Na parkovišti už stojí i autobus, kterým odjedeme. Taťka mi vyndá kufr a vydá se se mnou k hloučku mých spolužáků, kteří se shromáždili kolem naší učitelky.

"Ahoj Debbie." pozdraví mě Lucy a obejme mě.

"Ahoj." usměju se na ní a obětí jí opětuju.

"Bež si k učitelce pro nějaký pojištění." řekne Lucy a ukáže mi nějaký list, který asi před chvílí dostala od učitelky. Pak se vydá k autobusu.

"Dobrý den." usměju se na ní.

"Jméno?" zeptá se mě.

"Debbie Houstenová." odpovím a vezmu si od ní papír se svým jménem.

Poděkuju a vrátím se zpátky k tátovi. Ještě si chvíli povídáme, ale potom už je čas odjet. Táta mi pomůže dát kufr do autobusu. 

"Tak ahoj." řeknu a obejmu ho.

"Měj se. Hlavně žádný blbosti.'" řekne táta a zasměje se.

Vlezu si do autobusu a hledám volná místa. Přední místa jsou z většiny prázdné. Všichni si sedli co nejvíc dozadu. Chci si sednout na jedno z volných míst, když najednou uslyším svoje jméno.

"Debbie! Tady." zamává na mě zezadu Lucy.

Zvednu se a jdu si sednout k ní. Sedí na předposledních sedačkách. Úplně vzadu na těch pěti sedačkách sedí Cameron s klukama. Když jdu dozadu, kouknu se na Camerona. Usměju se na něj a on se na mě usměje taky. 

"Díky, že si zabrala místa vzadu." usměju se na Lucy. 

Nerada sedím vepředu.

Lidi, kteří přišli po mně si museli sednout dopředu. Vůbec jim to nezávidim. Myslim, že lepší je sedět vzadu, protože vepředu jsou lidi, kterým se dělá špatně a u nich vážně nechci bejt. 

Cesta uběhne celkem rychle. Ze začátku posloucháme písničky, potom spolu začneme probírat spoustu věcí. Nejdřív se bavíme o výletě a o tom, co asi budeme dělat. Potom přejde náš rozhovor ke klukům.

"Vlastně jsem se tě ještě nezeptala jak vzal Kevin to, že si se s nim rozešla. Tak co na to?" zeptám se Lucy.

"No jakoby, hodně se naštval. Ale může si za to sám. Podvedl mě." zvážní Lucy.

"Ale on je mi u prdele. Teď mám vyhlídnutýho jinýho." zasměje se a koukne na Justina, který sedí za ní.

"Spíš co ty?" otočí se zpátky na mě a šibalsky se usměje.

"Já nic. Pořád nic.." odpovim jako vždycky.

"Neboj. Někoho ti najdem." zasměje se Lucy a nasadí si sluchátka.