Smrt

{11} Naražená ruka

Každý si jednou vystřelí na bránu. Pak jde druhý kolo Cameron jde přede mnou. Kopne do míče a ten se odrazí rovnou od tyčky.

"Co to je Dallas?" zasměje se trenér. "Kopeš jak holka." dodá ještě.

"Mně to trochu uklouzlo." řekne naštvaně Cameron.

"Mně to uklouzlo." napodobí ho trenér. "To se ti nesmí stát!" řekne trenér.

"Pardón..." zakřičí Cameron.

"Další..." řekne trenér a ukáže na mě, abych vyběhla. Normálně kopnu do brány. Trefím se přímo do pravého horního rohu.

"No to je rána. Krásná a čistá." zatleská trenér. "Vidíš Dallas....uč se tady od Debbie." řekne. Usměju se a zahřeje mě u srdce, když mi řekne jménem. A vlastně i pochválí.

Vypadá to, že to Camerona ještě víc naštve. Vezme svůj míč a zařadí se do řady. Já si taky doběhnu pro míč a vracim se k řadě. Pořád se usmívám. Právě mě pochválil trenér. A řekl, že by se ode mě měl Cameron učit. Přitom je stokrát lepší než já. Nevím, proč mu to dnes tak nejde. Nevim, proč je pořád tak naštvanej. Asi má špatnej den. Nebo ho někdo naštval a já ho teď dorazila.

Když jdu kolem Camerona, schválně se na něj pousměju. Ani nevím, proč to dělám. Vypadá to, že se ale Cameron naštve ještě víc.  Naschvál mi před cestu dá svojí nohu. Já si jí samozřejmě nestačim včas všimnout a zakopnu o ní. Všechno se to stane tak rychle. Já už ležim na zemi. Bohužel spadnu nešikovně na ruku. Ruka mě začne bolet.

Jaydon střílel rovnou po mně, takže když se vracel, uviděl co se stalo. Hned ke mně doběhne. Pomůže mi se zvednout. Pak se otočí k Cameronovi.

"Co si o sobě myslíš ty debile?!" zařve na Camerona Jay a strčí do něj.

"Co na mě šaháš vole?" vrátí mu to Cameron.

"Dovolovat si na holku. Fakt borec....." odsekne Jaydon.

"Hele! Hoši. Klídek!!!!" zařve trenér.

Jaydon se k Cameronovi otočí zády. Pak dojde ke mně. "V pořádku?" zeptá se.

"Bolí mě ruka." řeknu a držím si jí.

"A....a můžeš s ní hejbat?" zeptá se Jay.

"Jo můžu." zahejbám s ní. "Ale bolí to." dodám.

"To bude asi naražený." řekne a probodne Camerona vražednym pohledem. Já ho probodávám vlastně taky. 

"Hele dojdu si do šatny." řeknu a odběhnu. 

Když vejdu do šatny, nikdo tam není....naštěstí. Stoupnu si k umyvadlu a kouknu na sebe do zrcadla. Hrozně se mi chce brečet. Proč to udělal? Mohla jsem si zlomit ruku. Proč mě nesnáší? Co jsem udělala? To ho tak naštvalo, že se mi něco povedlo víc než jemu? A nebo, že jsem se na něj pousmála?

Opláchnu si obličej. Pak se kouknu na svojí ruku. Bude v pohodě. Nic se jí nestalo. Jen jsem prostě špatně spadla. Vezmu si z lékárničky obvaz a obvážu si ruku, abych jí měla trochu zafixovanou.

Pak si znova stoupnu před zrcadlo. Koukám na sebe. Pořád se sama sebe ptám, co jsem udělala, že mě nikdo nemá rád. Vlastně mě nemá ráda jen ta Cameronova parta, ale i tak. Zajímalo by mě proč...

Najednou se rozlítnou dveře.....Otočím se. Vejde do nich Camerona bouchne s nima. Sundá si triko a hodí s nim o zeď. Pak se koukne na mě. Na chvíli se zastaví. Vypadá hrozně strašidelně. Co když mi chce třeba znova něco udělat? Já se bojím.