Smrt

{14} Ubožačky

Pohled Camerona: "Ty si tak úžasnej." řekne mi Sarah do telefonu, když se ráno vzbudí.

"Nechtěl jsem tě budit, když můžeš spát jak dlouho chceš." odpovím jí.

"A ta snídaně se ti fakt povedla. No vlastně oběd, protože jsem se vzbudila až v půl jedný." pochválí mě.

"No nebylo to nic úžasnýho. Jen míchaný vajíčka a tousty. No a aby si to měla jako snídani, tak musíš vstávat dřív." usměju se.

"No tak to bych musela chodit spát dřív. Ale to nejde, protože jsme si celou noc hráli." řekne.

"Tak si hrát nebudeme." řeknu.

"No na to zapomeň." ohradí se Sarah.

"Hned jak se vrátíš ze školy, tak v tom budeme pokračovat." řekne a já vím, že se do mobilu určitě usmívá jak blázen.

Já se teda taky usmívám nad vzpomínkou co se předešlou noc dělo.

"No já mám dneska trénink, ale po tréninku klidně." řeknu jí.

"Dobře, tak já tě dneska na trénink hodim a počkám tam na tebe. Aspoň uvidim, jak ti to jde." řekne mi do telefonu.

"Okej." souhlasím.

  "A potom můžem někam zajít ne?" zeptá se mě Sarah.  

"Jestli chceš." souhlasím.

"Tak papapa. Mocinky tě miluju." rozloučí se se mnou a pošle mi jakoby pusu.

"Já tebe taky. Ahoj." rozloučim se s ní a típnu hovor.

Jsem rád, že se už nehádáme a že je to mezi náma v pohodě. Aspoň mám zase dobrou náladu. Ne jako před tim, co jsem byl na všechny protivnej. Ale na kluky jsem naštvanej. Poslední dobou mi pořád připomínaj jakou dělám chybu a že jsem debil. Ale mě to nezajímá. Já Sarah miluju.

Vyjdu ze záchoda a vracim se zpět do třídy. Ano telefonoval jsem na záchodě. Neříkejte mi, že to nikdo z vás nedělá. A navíc tohle byl velmi důležitý hovor.

Otevřu dveře a jdu si sednout bohužel zase k tý holce. Nevim jak se jmenuje, ale je to ta, jak mě provokovala a pak si kvůli sobě, opakuju KVŮLI SOBĚ, narazila ruku. Justin se snaží sbalit tu její kámošku tim, že jí vysvětlí matiku. Jak originální. Proto musim sedět s touhle......jak tomu říká Sarah? Jo už vim....s touhle ubožačkou. 

Co bych dal za to, kdyby už mohlo zvonit a já bych mohl jít domů za Sarah. Stejně pak půjdu na trénink a znovu jí tam uvidim. Takže si nijak nepomůžu.

Ve třídě jsem seděl ještě tak 10 minut a pak jsem konečně uslyšel to, na co jsem tak dlouho čekal. Zvonek......jak já ho miluju.

Na oběd jsem nešel. Rovnou jsem jel domů za Sarah ať máme co nejvíc času na "hraní" než budu muset jet na trénink....

Pohled Debbie: Konečně oběd. Já mám takovej hlad. Začnu si balit věci do tašky. Cameron vystřelí ze třídy jako raketa. Asi spěchá. Možná chce bejt na obědě první. 

S Lucy si dáme věci do skříněk a jdeme na oběd. 

Když si vybereme jídlo, na které máme chuť sedneme si s tácama k volnému stolu a začneme jíst.

"On je tak úžasnej. Už mi řekl, že jsem šikovná. Chápeš to?! ŠIKOVNÁ!!!" Lucy se zase rozplývá nad Justinem.

Jen se na ní kouknu a zase sklopím pohled ke svému sandwichy.