Smrt

{21} Longboard

Jak jsem říkala. Přijela jsem domů, udělala jsem si večeři, koukla na film a šla spát. Nedělala nic zábavnýho. Ale naplánovala jsem si sobotu. Nechci sedět jen doma, takže si udělám menší projížďku na longboardu. Už jsem nejezdila tak měsíc. Asi se prostě pojedu vykoupat na pláž. Je hodně blízko.

------

Ráno se vzbudím celkem brzy, na to že je víkend. Ale tak jsem to taky plánovala. Obléknu si už rovnou plavky, na ně hodím tílko a kraťasy.Na hlavu si nasadím snapback. Pak si vezmu vak s mobilem, peněženkou, klíčema, ručníkem a sluchátkama. Seběhnu domů do kuchyně a vezmu si něco k jídlo, ať tam dojedu.  Asi si vezmu jen jablko. Sním ho a pak si obuju vansky. A můžu vyrazit.

Vyrazila jsem tak brzy, abych byla na pláži sama. Nasadila jsem si sluchátka a zasunula je do mobilu. Mobil jsem dala do kapsy a došla si pro long. Vyšla jsem ven z domu a na silnici jsem položila long. Odrazila jsem se a už to jelo. Akorát svítalo. Takže i stihnu východ slunce. 

Pláž opravdu není moc daleko. Budu tam tak do 15 minut. Mezitím sem si prozpěvovala písničky, které mi hrály ve sluchátkách a pozorovala východ slunce. Tentokrát ten víkend začíná dobře. Aspoň se doma nebudu nudit.

-----

Dorazila jsem na pláž. Byly tu jen tři paní, které asi sbíraly takové ty mušle k jídlu. Nevím jak se jim říká, protože nejím žádné mořské plody.

Když jsem byla malá a maminka tu ještě byla se mnou, chodily jsme spolu vždy na jedno místo. Na tuhle pláž. Je tu místo, kdy jsou jen velké kameny. Když jsem byla malinká, z jednoho jsem vždy skákala a mamka mě chytala. Potom, když mamka odešla, chodívala jsem sem hrozně často. Ale už mě neměl kdo chytat. 

Takže na tuhle pláž chodím už od malička. Porozhlídla jsem se a hned jsem si to zamířila ke kamenům.  Na jeden jsem položila svou dlaň. Třeba se zrovna tohohle kamene dotkla maminka. 

"Chybíš mi." zašeptala jsem.

Nechci brečet. Nechci se trápit. Ona by to nechtěla. Položila jsem na zem long, vak i mobil se sluchátky. Sedla jsem si na písek a koukala na širé moře. Hned mi to připomnělo mamku. Zvedla jsem se a sundala jsem si vansky. Pak jsem si svlékla kraťasy a tílko. Radši se půjdu vykoupat. Už se těším. Miluju mořskou vodu.

Po písku jsem přešla až úplně k moři. Dotkla jsem se vody palcem u nohy. Brrrrrr..........studená. Ale po ránu je vždycky studená. Pomalu jsem postupovala hlouběji a hlouběji. Nakonec jsem byla potopená celá. Udělala jsem pár temp. Ale jen tak plavat by mě dlouho nebavilo. Takže jsem začala dělat blbosti. Potápěla jsem se, zkoušela stojky a kotrmelce a takový ty další blbosti.

----

Vylezla jsem z vody. Až se vrátim domů, udělám si pořádnou snídani. Mám pořádnej hlad. Sice jsem už měla jablko, ale po plavání to chce něco většího. 

 Musela jsem chvíli počkat, aby mi uschly plavky. Začala jsem se jen tak procházet. Vítr a sluníčko mi usušilo vlasy a plavky byly už taky skoro suchý. Vrátila jsem se ke svým věcem.  Přes plavky jsem si přehodila oblečení a vzala jsem si všechny věci. Na hlavu jsem si nasadila snapback. Koukla jsem se na mobil. Je půl devátý. Tak vyrazim. Zase jsem si zapnula písničky a do uší dala sluchátka. A mohla jsem vyrazit.

Odrazila jsem se a už jsem jela. Chvíli jsem jela a zpívala si. Skončila moje oblíbená písnička a začala hrát písnička, kterou nesnáším. Vyndala jsem z kapsy mobil a snažila jsem se přepnout písničku. Jak jsem nedávala pozor, zapomněla jsem se koukat na cestu. Sice jsem jela při kraji po hlavní ulici, ale přece jenom se na hlavní ulici napojují jiné silnice. Z jedné uličky vyjelo auto. Sice jsem si ho všimla včas, ale když jsem brzdila, najela jsem na kamínek a longboard se rychle zastavil. Cukl sebou. To jsem nečekala a přepadla jsem přes něj.

"Do háje...." zařvu.

Otevřou se dveře auta. Z auta vylezou dva kluci. Hned jsem je poznala. Byl to Justin a Jack. Ano. Ti dva kluci co patří do Cameronovovy party. Justin přišel přímo ke mně a podal mi ruku.

"Jseš v pohodě?" zeptá se mě.

"Asi jo." řeknu a chytnu se jeho ruky. 

Když se zvedám, zkouknu jsvoje zranění. Celou nohu mám odřenou a loket taky. Mobilu se naštěstí nic nestalo.

Jack mezitím sebere ze země longboard. Odkulhám jsem k němu, protože si chci long vzít, ale Jack mi ho nechce dát.

"Takhle domů nedojdeš ani nedojedeš." řekne.

"Ale já bydlim blízko." řeknu hned.

"Máš někoho doma?" zeptá se Justin.

"Ne..." řeknu popravdě. Taťka totiž zase přespal v práci.

"Tak tě zavezem k nám."  rozhodne Jack.

"K vám?" zeptám se.

"No k nám. Bydlíme kousek od tud." odpoví Jack.

"Ne to je v pohodě. Dojedu domů." protestuju. 

"Prosimtě, koukni jak kulháš. Nechci mít na svědomí, že tě znova srazí auto nebo nedojdeš domů." řekne Jack.

"Nebo do těch odřenin dostaneš infekci a umřeš." dodá Justin a zasměje se.

Bylo mi jasný, že je nepřemluvim, ale nechci s nima nikam jet.

"Tak si nastup." zavelí Justin a Jack odnese longboard a dá ho do kufru auta.

Nastoupím neochotně do auta. Justin si sedne na místo řidiče a Jack na místo spolujezdce.

"Co si tady proboha dělala?" zeptá se Justin, když si zapne pás a nastartuje.

"Šla jsem se trochu projet." řeknu popravdě.

"Si byla na pláži ne?" zeptá se Jack.

"Jak si to zjistil?" zeptám se.

"Máš ze zadu mokrý tričko. Tak jsem usoudil, že si si byla zaplavat." zasměje se Jack.

"A co jste tady dělali vy?" zeptám se na oplátku já.

"Jeli jsme nakoupit." odpoví Justin. Všimnu si, že jede trochu rychlejc než je povolená rychlest.

"Chtěl sem si dneska udělat vajíčka, ale samozřejmě zase zmizely. Tak jsme jeli s Jackem nakoupit, protože ještě všichni spěj." dodá Justin.

"Jak jako že všichni spěj?" zeptám se.

"Ty asi nevíš kde bydlíme co?" zeptá se Jack.

"Ehmm.....ne." odpovím.

"My jsme se sem přistěhovali. Nechtěli jsme bydlet na intru nebo v hotelu, tak bydlíme všichni v jednom domě." objasní mi Jack.

"Jak všichni?" pořád to nechápu.

"Já, Luke, Nash, Cameron a Jack. Bydlíme v jednom domě..už to chápeš?" snaží se mi vysvětlit Justin.

"Jo takhle. Tak to já musim domů." řeknu a odpoutávám se.

"Teď už se z auta nedostaneš." řekne Justin a ještě víc na to dupne.

"Proč ti tak vadíme?" zeptá se Jack a otočí se na mě.

"Vy mi nevadíte, ale....." nedokončim větu.

"Ale nemáš nás ráda. Chápu." odpoví Jack za mě.

"Na to jsme zvyklí. Všichni nám záviděj jak jsme dobrý, takže....." řekne Justin.

Radši nic neodpovídám. Jedeme a v autě je ticho. Trochu mi to vadí. Je to takový trapný. Doufám, že zastavíme co nejdřív. No vlasně, že budu moct odejít domů co nejdřív.