Smrt

{20} Třídní výlet

Všichni byli z výletu nadšeni. Jen já jsem měla špatnej pocit. Nezdálo se mi to jako dobrý nápad. Dokonce jsem se rozhodla, že radši nepojedu. Lucy mi to ale každý den rozmlouvala. Byla mezi prvníma co odevzdala přihlášku a zaplatila zájezd. Za tři dny se ale jelo a já měla poslední možnost zítra odevzdat přihlášku a peníze. Ale jak jsem řekla. Nikam se mi nechce. 

"Debbie. Prosím. Pojeď tam se mnou." znovu mě přemlouvá Lucy když sedí na mé posteli a v ruce má plánek, na kterém jsou obrázky chatek.

"Koukni, jak jsou krásný." ukazuje mi je všechny.

Zakroutím hlavou a dál si připravuju do školy. Uslyším domovní dveře. Taťka přišel. Vyběhnu z pokoje, abych se ujistila, že je v pořádku. Vždycky to tak dělám.

"Ahoj Debbie." usměje se na mě když seběhnu schody.

"Ahoj tati. Všechno v pořádku?" zeptám se svojí obvyklou větou.

"Samozřejmě." usměje se a sundá si kabát.

"Jedl si?" zeptám se ho.

"Ano. Byl jsem na večeři. A ty si doufám taky jedla." koukne na mě.

"Jo jedla." usměju se.

"Je tu Lucy, tak za ní půjdu." řeknu a vyjdu znovu schody nahoru.

"Kdo to byl?" zeptá se Lucy když vejdu do pokoje.

"Táta." řeknu a usměju se.

Konečně mám lepší náladu. Už nejsem tolik otrávená a víc se usmívám.

"Dobrý den." zavolá Lucy. Asi aby jí můj táta slyšel. Pak se otočí zpátky na mě a zase začne.

"Debbie. Prosím. Jede tam celá třída. Nemůžeš tam chybět." řekne Lucy a znovu prosí.

"Kam jede celá třída?" objeví se ve dveřích taťka.

"Ale nikam." rychle řeknu a hodim vražednej pohled na Lucy. Snažim se jí naznačit, aby nic neříkala.

"No vlastně jedeme do Holley. Jede tam celá třída, abychom se trochu víc poznali." usměje se Lucy.

Já jí fakt zabiju.

"A kdypak jedete." zeptá se mě táta.

"Já nejedu." začnu se bránit protože vim, co nastane.

"Debbie. Pojedeš. Je tam krásně. A navíc tam jede celá třída, jak říkala Lucy." usměje se táta.

"No jedeme tam v neděli a do zítra se musí podat přihláška a peníze." usměje se Lucy.

"Tati....." začnu protestovat, když vidím tátův výraz.

"Tak Debbie. Podej mi tu přihlášku." nastaví ruku.

Já se ale nehnu a stojím na místě. Bohužel to za mě udělá Lucy. Zvedne se, popadne přihlášku a přinese jí mému tátovi. Ten si jí přečte a bez žádného přemýšlení jí podepíše. Pak si vytáhne z kapsy peněženku a vyndá z ní peníze. Ty položí na přihlášku.

"Zítra to odevzdej." řekne táta.

Usměju se, protože mě něco napadne. Můžu udělat to, že jakoby omylem zapomenu odevzdat přihlášku a peníze a potom nikam nepojedu. Táta můj plán ale okamžitě prokoukne.

"Víš co? Já to radši zanesu do školy sám." řekne a vezme si přihlášku i peníze k sobě.

"Tak doufám, že si to tam užijete." usměje se na nás a odejde.

"To si děláš prdel." otočím se na Lucy, která se usmívá od ucha k uchu.

"Nechápu proč tam nechceš. Bude sranda." řekne.

Já vlastně taky pořádně nevim proč tam nechci. Nejdřív jsem si myslela, že tady tátu nechci nechat samotnýho. Co když to nezvládne? Ale jak vidim, tak je rád, že nachvíli odjedu s kamarádama jinam. Že budu mít prostor. Ale možná se bojim Camerona.

"No já už radši půjdu." řekne Lucy a zvedne se z mé postele.

Asi vycejtila, že mě naštvala.

------

Tak a teď se z toho už nevykroutím. Stojím s tátou v ředitelně. Čekáme na učitelku. Za mnou stojí ještě poslední opozdilci, kteří taky odevzdávají přihlášku na poslední chvíli. Jsem tu já, Kim, která stojí přede mnou a Cameron s Jackem, kteří stojí zamnou.

"Tak se budu moc těšit v neděli." usměje se na mě učitelka, když jsme na řadě a táta jí podává přihlášku s penězi.

"Hlavně nezapomeň, že sraz je v osm hodin." řekne.

"Nebojte." řeknu otráveně.

"No a vy jdete taky zaplatit?" otočí se učitelka na Camerona s Jackem.

"No já už zaplatil. To tady Cameron nikam nechce, tak ho jdu zkontrolovat, že vám všechno odevzdá." řekne Jack a usměje se na Camerona, který se taky tváří otráveně.

Vypadá to, že se mu taky nikam nechce.

"Ale na přihlášce nemáte podpis rodiče." řekne mu učitelka, když si kontroluje přihlášku.

"No vidíte. Tak to asi nemůžu jet." usměje se Cameron a otočí se.

"Joooo..." řeknu si v hlavě. Jestli nepojede on, tak to bude super. Nikdo mi nebude nadávat. Jack ho ale chytí za rameno.

"Víte, Cameronovi rodiče jsou momentálně v zahraničí, ale můžete zavolat jeho mámě." řekne Jack a koukne na Camerona.

Cameron mu neochotně podá svůj telefon s vytočeným číslem jeho mamky.

"Proč to děláš?" zasyčí na Jacka, když začne učitelka telefonovat s jeho mamkou.

"Jedeš s náma kámo." řekne Jack a usměje se na něj. Úplně mi připomíná Lucy.

V ředitelně ale už nemáme s tátou co dělat, takže odejdeme. Celkem by mě zajímalo, jestli Cameron pojede nebo ne. Rozhodně bych byla pro to, aby nikam nejel a zůstal pěkně tady.

"Vezmu tě domů." řekne taťka. 

"No já mám tady auto, tak nemusíš." usměju se na něj.

"Dobře. Dneska asi budu do noci v práci, takže se neuvidíme. Ale zítra večer přijedu a rozloučíme se." usměje se. Pak se se mnou rozloučí a odjede.

Taky nastoupim do auta a vyrazim si to přímo domů. Až přijedu domů, půjdu asi rovnou spát. Jsem fakt unavená z celého tohohle týdne. Potřebuju spánek. A to nutně.

-----

Jak jsem říkala. Přijela jsem domů, udělala jsem si večeři a šla se umýt. Ani na žádnej film jsem se nekoukla. Fakt jsem byla unavená a i když bylo teprve devět hodin večer, já už jsem se chystala jít spát. Musela jsem si ještě připravit kufr, do kterého si zítra zabalím. To mi chvíli zabere, protože vůbec nevím, kde můžeme mít schované kufry. Nakonec jsem je našla v prádelně. Nevím co tady dělaj, ale jsem ráda, že jsem je našla.

Zjistila jsem, že máme spoustu kufrů. Samozřejmě si vezmu co největší kufr, aby se mi do něj vešlo co nejvíc věcí. Asi se mi do něj vejde celej šatník, a to mám fakt velkej šatník. Kufr jsem vytáhla z dolního patra do horního patra a dala si ho do pokoje. Připravila jsem si ho doprostřed pokoje, abych si zítra mohla rovnou začít balit.

Taky jsem si naplánovala sobotu. Nechci sedět jen doma a balit si, takže si udělám menší projížďku na longboardu. Už jsem nejezdila tak měsíc. Asi se prostě pojedu vykoupat na pláž. Je hodně blízko. A pak budu mít celý den na to, abych si zabalila.