Smrt

{10} Jaydon

Musela jsem čekat na Lucy. Teď jsme měly hodinu volna. Pak už jen matiku a pak konec. 

"Debbie?" ozve se za mnou.

Otočím se a uvidím Lucy.

"Jeee, čau. Tak jak to šlo." zeptám se.

"No jako učitel je hrozně v pohodě. Jen nám teda zadal projekt, takže zase nebudu mít čas." řekne Lucy.

"Jo to my taky dostali projekt." řeknu a rozejdu se k jídelně. Lucy jde vedle mě.

"Jako těšila jsem se sem. Ale jestli budeme mít na každej předmět nějaký projekty, tak se zbláznim a asi umřu." zasměje se Lucy.

V jídelně si koupíme oběd a najíme se. Při tom si popisujem, jaký jsme měly hodiny, jestli jsou učitelé v poho a stěžovaly jsme si na projekty.

Pak jsme šly na matiku a musely protrpět hodinu naprosto nesrozumitelnýho počítání.

"Vždyť já jsem se ztratila hned na začátku." řekne Lucy vedle mě.

"Já ani nevypočítala to první." řeknu a položím si hlavu do dlaní. 

Matika je povinná pro všechny. Já bych si jí teda nikdy nevybrala, ale musí jí mít všichni.

"Mně to zase nevychází." řeknu a přešktnu celou stránku sešitu, kde mám miliony výpočtů. A samozřejmě jsou špatně. Začnu počítat znova. A zase mi to nevyjde.

Bouchnu do stolu. Za 24 minut jsem nevypočítala ani jeden příklad. Takže to budu dopočítávat všechno doma. Máme vypočítat deset příkladů. Sice si říkáte: "Pffff......deset příkladů." Ale víte jak na tom jsem. Už mám jen 21 minut na vypočítání všech příkladů. Vypadá to, že budu muset začít chodit někam na doučování.

"Mě to vyšlo." zakřičí Lucy.

Všichni se na ní otočí. 

"Tak počítejte dál." odpoví jí matikář.

Justin mezitim dostane záchvat smíchu. Vypadá to, že celá Cameronova parta sleduje, jak se topíme v matice. Asi jim to přijde hrozně zábavný.....

"Ukaž mi jak si to počítala." řeknu Lucy.

"No tady jsem přičetla dvojku a tady násobila trojkou." řekne Lucy a ukazuje mi její výpočty.

"A proč máš tady osmičku?" zeptám se.

"To já nevim. Já si jí tam dopsala, aby mi to vycházelo." zasměje se Lucy.

"Já už fakt nevim." řeknu. 

Vykašlu se na to. Zkusim to dopočítat před tréninkem nebo doma. Teď už mi mozek nemyslí. Počkám do zvonění a sbalím si věci. S Lucy si pak jdeme do aut pro věci na trénink. Já si sebou vezmu i matiku. Pak jdeme do šaten. Jsme tu první, takže se můžem v klidu převlíknout, aniž by nás okukovali kluci. 

"Máme ještě 20 minut. Půjdeš se rozkopat a rozcvičit?" zeptá se mě Lucy.

"Já zkusim vypočítat aspoň jeden příklad." zasměju se.

Vezmu si sešit a propisku a vyjdu na hřiště. Sednu si na trávu a otevřu sešit. Aspoň jeden musím vypočítat. Vždyť jsme to brali minulej rok. Jakto, že jsem to všechno zapomněla?

"Viděla si ten gól?" zakřičí na mě Lucy z druhý strany hřiště.

"Tak když neni v bráně brankář, tak je lehký dát gól." zasměju se a začínám počítat.