Smrt

{23} Mír?

"Hlavně už buď opatrná." řekne Justin a nasedne do auta. Kluci pak odjedou. Popadnu longboard a začnu kulhat k chodníku. Za sebou uslyším ránu dveří. Otočím se a všimnu si, že z domu právě vyšel Cameronon. Už má na sobě tričko.

"Tak pojď prosimtě." řekne a jde ke svému autu.

Nejdřív nevim, jestli mluví na mě. Porozhlídnu se okolo sebe, ale jsem tam jen já a on. Takže to znamená, že mluví na mě.

"Ne, já se chci projít." řeknu.

"Projít se můžeš jindy. Teď tě hodim domů. Nastup si." ukáže na svoje stříbrné lamborghini.

Chci protestovat, ale když vidim jeho obličej, tak radši nastoupim do auta a přetrpim tu jízdu. Vypadá jakoby chtěl každou chvílí někomu vrazit.

Cameron vyjede z příjezdové cesty.

"Promiň jestli jsem tě nějak naštvala, že jsem byla ve tvym domě." řeknu mu po dlouhé chvíli mlčení.

"Ten dům je i kluků." řekne Cameron. "Můžou si tam vodit koho chtěj."

"Ale já myslela..........no.....že si říkal." snažím se dát dohromady větu.

"Jo říkal, protože ten dům je můj. Táta mi ho koupil, abych to měl blíž do školy. Ale kluci bydlej se mnou. Bylo by to pro mě jedinýho moc velký." odpoví.

"Dobře. Tak promiň že jsem tě naštvala." omluvím se.

Ani nevim za co se pořádně omlouvám.

"Hele ty si nic neudělala. Prostě mám teď menší problémy." řekne, ale radši se na mě ani nepodívá.

"No já myslela, že mě nemáš moc rád." řeknu.

Cameron neodpoví.

Zbytek cesty strávíme mlčením. 

Po chvíli cesty, co si třídim v hlavě myšlenky na kluky si všimnu, že nejedeme cestou, která vede ke mě domů.

"Ehm....tudy se ke mně domů nejede." řeknu pomalu.

"Já si jedu pro kafe." řekne Cameron.

Nechápavě se na něj kouknu.

"Teď jsem se vzbudil a potřebuju kafe. Pak tě hodim domu." řekne a zabočí ke kavárně. Před kavárnou zastaví a zaparkuje auto.  Vystoupí a já vystoupím s ním. Dělá mi to trochu problém, protože mě bolí odřenina na noze.

"Dvojtý cappucino." řekne Cameron, když se ho paní zeptá, co by si dal.

"Ještě něco?" zeptá se ho paní.

Cameron se otočí na mě. 

"Chceš něco?" zeptá se mě.

"Já bych si dala to karamelové velké latté." usměju se na paní.

Pak si z vaku vyndám peněženku a otevřu jí. Cameeon mě ale zastaví v tom, abych si vyndala peníze.

"V pohodě. Platim já." řekne bez žádné emoce.

"Ještě tyhle dva kousky dortu." řekne, ukáže na tvarohový dort a podá paní kreditku.

Pak si objednávku vezme a jde si sednout ke stolu. Popadnu svoje kafe a dobelhám k němu.

Kafe položím na stůl a znovu otevřu peněženku. Nemám ráda když mi někdo něco kupuje.

"Kolik ti dlužim?" zeptám se ho.