Smrt

{7} Fotka

Z tréninku přijedu domů a jdu si dát vanu. Potom se převléknu do pyžama a usnu.
-----
Další den ráno se vzbudim opravdu brzy. Taky jsem šla včera hodně brzo spát. Nejdřív si asi udělám snídani a pak vymyslim, co dneska budu dělat. Sejdu dolů rovnou v pyžamu. Taťka doma zase neni. Určitě přespal v práci. Ach jo.....

Máme to spolu těžký. Mamka nás tu nechala na všechno samotný. Všechno musíme zvládat sami. Bylo to tak z ničeho nic. Nebyli jsme připravení. Na nic.....

Otevřu ledničku. Kouknu do ní.....nic tu není. Super. Taťka zapomněl nakoupit. Tak to budu asi muset udělat já. Připravím se a pojedu.

-----

Bože........vracím se už úplně hotová a převlečená do pokoje. Nechala jsem tu peněženku. Ještě, že jsem si na to vzpomněla takhle včas. Seběhnu schody a vyjdu z domu. Teď snad už naposled. Nasednu do auta a vyrazim. Cestou si probírám v hlavě, co bych měla všechno koupit.

"Hlavně nezapomenout na máslo." řeknu si ještě když vycházím z auta.

Vyndám si sluchátka a mobil. pustím si písničky, sluchátka si dám do uší a můžu začít nakupovat. Prostě písničky jsou top. Bez nich bych asi umřela nudou. víte jaká je to nuda, když jen chodíte mezi ragálama a do košíku naskládáváte věci? Mega extra obrovská nusa. Ale když u toho posloucháte písničky, zpíváte si a tančíte, je to něco jinýho. 

Vezmu nákupní vozík a vstoupím do supermarketu. Už si zpívám první písničku (Cold Water od Justina Biebra, všichni určitě znáte). Začnu jezdit po obchodě a házím do košíku věci, které chci koupit nebo na který mam chuť. 

  Everybody gets high sometimes, you know

What else can we do, when we're feeling low?So take a deep breath and let it goYou shouldn't be drowning on your own  

Vezmu balíček mouky nad hlavu. Zatočím se sním a poskočím. Dám ho do košíku a jedu dál. Takhle to dělám skoro s každou věcí. Tim bych se mohla živit. Tanči a zpívat na playback, protože zpívat na živo a já? To nejde dohromady. To by umřel každej, kdo by mě slyšel. Takže se radši budu držet playbacku. Tak to bude lepší.

  And if you feel you're sinking, I will jump right over
Into cold, cold water for you
And although time may take us into different places
I will still be patient with you
And I hope you know..  

Pokračuju ve zpívání. Spoustu lidí si mě pozoruje, ale mě to nevadí. Teď přijde ta nejlepší část. Vyjdu z uličky a odpočítávám, za jak dlouho bude moje oblíbená část.

  I won't let go !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Zakřičím na celej obchod. Okamžitě si to uvědomím. Teď už se na mě koukají úplně všichny. Dokonce zjistím, že pár lidí znám. Je tu náš soused, Kim s její mamkou a Cameron s Lukem......počkat počkat. Camerons Lukem....A doprdele.

Rychle si vyndám z uší sluchátko. Tak tohle jsem fakt po.......jak se to říká slušně?......pokazila. Camerona Luke projdou kolem mě.

"Tak to nevzdávej." řekne Camerona zasměje se.

Nejdřív to nepochopim, ale pak mi to dojde. Právě jsem totiž na celej obchod zařvala v překladu, že to nevzdám. Aka. ztrapnění lvl. 1 000 000 (to znamená jako fakt velký ztrapnění, kdyby někdo nechápal). Rozjedu se dál a snažím se vyhnout obličejům ostatních lidí. Radši si už zpívat nebudu, jen rychle dokoupim věci co mi chybí a rychle vypadnu z tohodle obchodu. 

Jak jsem si řekla. Rychle jsem do košíku naházela poslední potřebný věci a zaplatila je. Pak jsem radši vypadla. Bála jsem se, že potkám Luka a Camerona, ale ty asi vypadli hned po mim zpěvu. Ale vždyť je to jedno. Stejně je uvidím v pondělí ve škole. Pak se ale začnu uklidňovat.

"Až budeš hvězda, budou říkat, že tě viděli v obchodě, když si zrovna zkoušela svoje číslo." řeknu v ironii a zasměju se.

Dojedu domů a vyskládám nákup. Pak si udělám snídani. Je hezký, že jsem jela na nákup a nakoupila si toho tolik a pak si vezmu jen jogurt. No tak aspoň tu bude jídlo tak týden, dokud to všechno nesežeru :DD

-----

Už asi dvě hodiny sedim u televize a přepínám programy. Párkrát jsem se zastavila u nějakejch seriálů, ale všechno jsou to kraviny. Asi začnu něco dělat. Ale co? Kouknu se na obývák a na kuchyni. Je tu takovej bordel, že se divim, že tu ještě můžeme chodit. Asi budu muset trochu pouklidit. No trochu víc....spíš hodně. 

Jsem tak vděčná, že máme tak super televizi. Prostě si můžu mobil s televizí bezdrátově spojit přes bluetooth, pak na mobilu pustit nějakou písničku a budou hrát bedny u televize. Miluju toho, kdo to vymyslel. Hned si mobil připojim k telce a pustim písničky. Teď jsem doma a nikdo neuvidí můj tanec nebo neuslyší můj zpěv. Takže můžu řvát a tančit jak chci......achhh.......ta svoboda.

Začnu uklízet. Vracím věci zpátky tam, kam patřej. Vyndám z myčky čisté nádobí a naskládám do ní to špinavé. Všechny čisté talíře a misky dám do skříněk. Příbory také uklidím. Začnu sbírat ze země věci, které tam nemají co dělat. Trvá mi to celkem dlouho. Vlastně mi to zabere celý den. Jsem do toho tak zabraná, že začnu i vytírat a uklízet prach. 

Vedle televize je krabice, pod kterou chci vytřít podlahu. Vadí mi, tak ji zvednu a odnesu na stůl. Zajímá mě co v ní je. Otevřu ji. Je tu spoustu cédéček a kazet. Taťka už na ně nešáhl dost dlouho. Odhaduju tak 10 let. Od smrti mamky. Asi je odnesu na půdu, ať tady nepřekážejí.

Hned potom co vytřu, vezmu krabici a jdu do horního poschodí. Otevřu dvířka a sesunu takové ty sklápěcí schody. Vezmu krabici a vylezu po nich na půdu.

"Fujj...." řeknu když vdechnu prach. Tady hodně dlouho nikdo nevětral. Tak jako je to půda, žejo....

Nevím kam mám položit krabici. Polovina půdy je prázdná. Jenom v rohu je trochu věcí. Nábytek a pár krabic. Donesu k nim i krabici. Chi odejít, ale láká mě, kouknout se, co tahle půda skrývá za poklady. Ale nechci tu být moc dlouho. Přece jenom je tady ten vzduch hroznej a nevydržim to zas tak dlouho. 

První do čeho se kouknu, je stará skříň. Samozřejmě je úplně prázdná. Stejný to je i s malým stolečkem, truhlou a ostatním nábytkem.  Tak se kouknu aspoň do krabic. V první jsou cédéčka.....no nečekaně. V druhé je různé nářadí. Otevřu poslední krabici. Je plná knih. Na knihách je ale něco jinného. Není to kniha. Je to....je to rámeček. Vyndám ho. Musím ho trochu oprášit. V rámečku je fotka dvou lidí. Nerozeznám je. Je tu na to moc tmavo. Asi slezu dolů a prohlédnu si tu fotku trošku podrobněji.

Jak jsem řekla, tak jsem taky udělala. Vzala jsem rámeček a slezla jsem dolů. Zavřela jsem za sebou vchod na půdu a šla jsem do svého pokoje. Ten by taky potřeboval trochu uklidit. Sednu si na postel a kouknu se na fotku.

Je na ní paní a malá holčička..................hned mi to dojde. To jsem já...A to na kom sedím je mamka. To snad ne. Proč ta fotka byla na půdě? Proč byla schovaná? Byla schovaná přede mnou? Nebo spíš před tátou?

Steče mi slza po tváři a dopadne na fotku. Tady mám vzpomínku na mamku. Tohle je jediný, co mi po ní zbylo. Proč jsem na to narazila až teď? Obejmu obrázek. Pane bože.........tak moc.tak moc mi chybí.

Položím si obrázek na spací stoleček hned vedle lampičky. Tenhle obrázek budu mít do konce svého života na tomhle stolečku. Nikdy ho nikomu nedám. Aspoň takhle budu cítit maminku blíž. Aspoň uvidím její úsměv. Jeden z jejích posledních úsměvů....