Smrt

{9} Pozdní příchod

"To snad ne!" křičí táta z obýváků. Kouká se na fotbal. Já jsem mezitím šla dělat věčeři. Akorát dávám na talíře lososa a brambory.

"Co se stalo?" zakřičím.

"Zase nás dorovnali." odpoví táta.

Vezmu oba talíře a příbory a jdu do obýváku. Sednu si vedle taťky a podám mu jeho porci. Zase začnu pozorovat zápas.

"Faul!!!!!!" zakřičím s tátou úplně ve stejnou chvíli. Táta nastaví pěst. Já si s ním ťuknu. Vždycky to je takhle při fotbale. Jsem asi jediná holka, kterou to baví. Koukat se na fotbal. A vlastně ho i hrát. I když Lucy si ho teď taky oblíbila. Ale mám takový pocit, že má radši Justina než fotbal. Možná kdyby tam nebyl, tak by fotbal nehrála. Nevim....

"Už jen 3 minuty.....pojďte.......prosím." modlím se.

"No super.....takže jsme to zase projeli." řekne táta a dojídá svojí večeři.

"To se dalo čekat. Jakmile nám zranili Michella, bylo jasný, že to projedem." řeknu a zvedám se z gauče.

S taťkou je to vždycky nejlepší při fotbale. Konečně se s nim mám o čem bavit. Konečně nemyslí na nic, jen na fotbal. 

"Hele už je dost pozdě. Měla by si jít spát." řekne táta, když se koukne na hodinky.

"Tati! Neni mi deset." zasměju se.

"Já zapomněl. Ty už si přece velká." řekne táta ironicky a taky se zasměje. 

Dám talíř do myčky a odejdu do pokoje. Táta má pravdu. Zítra je škola a.............super....mám trénink. Takže bych měla jít spát.

Do školy už mám všechno připraveno. Na trénink taky. V pondělí máme trénink hned po škole, takže si věci budu brát rovnou sebou do školy.

Potom co se osprchuju a převleču jdu spát. Ani jsem se nedomluvila s Lucy, kdo koho zítra vyzvedává. Tak asi pojedem každá sama. 

---------

Hlavně že jsem šla spát brzo, abych nezaspala.......super......fakt bomba. Vylítnu z postele, když mi volá Lucy. Všimnu si, že je 7:49. S Lucy máme vždycky sraz v  7:40 u parkoviště.

"Debbie? Kde si?" zeptá se Lucy, když jí to zvednu.

"No, já jsem jaksi ještě v pyžamu a běžim do koupelny." odpovím.

"Aha no.....tak já tady na tebe asi nebudu čekat tak dlouho." řekne Lucy a je vidět, že se mi směje.

"No to by ses asi nedočkala. Hele přijedu co nejdřív. Jak to bude možný." řeknu a típnu jí to. Teď nemám čas na dlouhý rozhovory.

Rychle se osprchuju a nalíčím. Pak si vybírám oblečení. Nemám čas, takže vezmu snad druhou věc, na kterou šáhnu. Ta první byli tepláky a v těch asi do školy nepůjdu. Navleču na sebe šaty a vezmu si tašku na fotbal a kabelku do školy. Ještě, že jsem si všechno připravila včera, jinak bych dneska byla úplně v háji.....co už vlastně jsem.

Nemám čas na nic. Ani se nenasnídám. Prostě to nestíhám. Popadnu všechny důležitý věci a jedu. Musím to stihnout.

-------

Když dorazím před školu, je 8:57. Takže jsem přišla o celou první hodinu a začátek druhý. Wau. A to je teprve 4 den školy.

Takže jsem prohrála sázku. Když jsme nastupovaly s Lucy na tuhle školu, daly jsme si sázku. Neni to žádná velká sázka. Vsadily jsme se o stovku. Lucy řekla, že první kdo přijde do školy pozdě budu já, a já jsem zase naopak řekla, že to bude Lucy. Věděla jsem, že vyhraju, protože Lucy chodí pozdě pořád. No spíš jsem si to myslela. Ale teď to vypadá, že dlužim Lucy stovku.