Smrt

{32} Zachránce

V hlavě se mi opakuje jen a jen jedna věta. "Tak tohle si posrala Debbie!"

-----------

Pohled Camerona:

Už mam zase blbou náladu. Snažim se rodičům vysvětlit, že bych je aspoň na svoje narozeniny chtěl vidět. Aspoň v ten jeden den. Ale nechápou mě. je jim to naprosto jedno.

"Ahooooj!" zamává na mě Debbie a začne se smát.

Vedle ní jde Mike, který jí drží za ruku. Když mě uvidí, přitáhne si Debbie blíž k sobě a dá jí svůj prst před pusu, asi aby jí naznačil, aby byla potichu.

Vypadá to, že se Debbie zase opila. Je to vidět na tom, jak se motá.

Znovu se na mě otočí. Pak ale zase pohled přesune nad cestu před ní. Nechápavě se na ně koukám. Je už dávno po večerce. Debbie by už měla být na chatce a spát. A místo toho jde s Mikem....ani nevim kam.

Ještě jednou se na ně kouknu. Schází z cesty a vydávají se na menší stráň k lesu.

Vezmu do ruky znovu mobil a tentokrát volám sestře.

"Ahoj Came." ozve se z mobilu.

"Ahoj Sierro." řeknu trochu smutně. Ani pořádně nevim co bych jí měl říct.

"Chci se prostě jen zeptat...."

"Já vim Came....." přeruší mě.

"Vim že tě to mrzí. Já bych přijela. Moc ráda, ale znáš to. Musim tu být s rodičema. Víš jak by byli naštvaní, kdybych od nich odletěla?" řekne lítostivě.

"Ty to nechápeš. Jak dlouho jsme se neviděli? Dost dlouho. A moje rodina za mnou nepřiletí ani na debilní narozeniny. Nechci toho moc. Jediný co si přeju je vás vidět. To je všechno." řeknu naštvaně.

"Came....Věř mi, že se to s mamkou i taťkou snažíme vyřešit. Budeme se snažit přijet."

"Hmmm." jsem fakt naštvanej.

"Brácho. Víš že si nenechám ujít tvoje narozky. I kdybych tě měla vidět jen ten jeden den, stejně si nenechám ujít ti popřát." řekne Sierra.

Když tohle uslyším,musím se usmát. Ségra vždycky ví, jak mi zlepšit náladu.

"Hele. My to zvládnem. Jen se připrav, že se na moc dlouho nezdržíme. Možná nás uvidíš jen ten jeden den." řekne Sierra.

"S tim počítám. Buď jeden den nebo vůbec." řeknu.

"Zvládnem to." ujistí mě ségra a pak se rozloučíme.

Ještě chvíli sedím před chatkou a přemýšlím. Pak ale uslyším, jakoby někdo z dálky volal o pomoc. Nevím kde by se to vzalo, protože v areálu nikdo není a až do teď bylo ticho. Pak si ale vzpomenu na Debbie a všechno mi to dojde.

Tohle je přesně trik kluků. Opijou holku, ale sami se skoro nenapijou. Potom jí zavedou někam daleko, kde nikdo není a tam to na ní zkusej. Znám tyhle triky. Sám jsem ho párkrát zkusil. A navíc proč by šel Mike s Debbie v tuhle dobu k lesu.

Stoupnu si a vydám se cestou k lesu. Třeba se mýlím, ale určitě vim, že ten hlas šel od lesa. Radši to zkontroluju.

"Prosím... já nechci. Pojď se vrátit."uslyšim už jasný hlas Debbie.

Zrychlim krok a uvidím Debbie i s Mikeem. Mike leží na Debbie a Debbie sebou kroutí.

"Nechci se vracet. Chci tebe. Tak mi pomož rozepnout ten zasranej poklopec." řekne Mike naštvaně.

"Nešahej na mě." řekne naštvaně Debbie a snaží se mu vyvléknout.

Pohled Debbie:

V hlavě se mi opakuje jen a jen jedna věta. "Tak tohle si posrala Debbie!"

"Něco ti řekla. Vypadni od ní!" uslyším něčí naštvaný hlas.

Mike uvolní stisk. Všechno se stane tak rychle. Vedle mě se objeví Cameron, který vrazí pěstí Mikeovi. Ten se chytne za tvář. Napřáhne se a snaží se Cameronovi vrátit úder, ale Cameron je rychlejší. Uhne mu a chytne jeho ruku, kterou mu překroutí a dá mu jí za záda.

"Ještě jednou na ní šáhneš, přísahám, že tě zabiju." řekne naštvaně.

"A teď vypadni." řekne a strčí do něj.

Mike se nerozmýšlí a rozeběhne se pryč.

Cameron si klekne ke mě a pomůže mi vstát.

Po tváři mi tečou slzy. Klepu se. Nejen zimou, ale ze všeho co se teď stalo. Cameron mi ze země zvedne košily a přehodí ji přese mě. Pak si sundá svojí mikinu a taky mi jí přehodí přes ramena. Pak se mi podívá do očí. V tichosti tam stojíme.

Přitáhnu si ho k sobě a pořádně ho obejmu. Objetí mi opětuje. Hrozně brečím. Nedokážu mluvit. Jsem úplně mimo.

Po chvilce ze sebe konečně něco dostanu: "Děkuju." zašeptám, ale Cameron to slyší.

"Udělal ti něco?" zeptá se mě.

"Ne..." řeknu a vzlyknu.

"Debil..." řekne a ucítím jak stiskne svojí pěst.

"Nic neudělal, ale je mi líto, že po mě hned tak vyjel. Opil mě a pak to zkusil. Jediný co chtěl, tak bylo se se mnou vyspat." řeknu a zase začnu brečet.

"Takový už někteří kluci jsou." řekne a podívá se mi znovu do očí.

"Někteří.....a já vždycky narazim jen na ně." řeknu smutně.

"Je tady spoustu kluků, kteří jsou jiní. Stačí si všímat, Debbie." řekne a usměje se. Prstem mi z tváře setře slzu.

Odtáhnu se od něho. Ještě trochu se motám, ale Cameron mě vezme kolem ramen a pomůže mi dostat se do chatky.

Dneska jsem mu fakt neskutečně vděčná. Přijde mi, že ho začínám mít ráda. Ani nevím jak mu mám poděkovat za to co udělal. Za to jak mě zachránil. Vždycky když se mu kouknu do očí, naskočí mi husí kůže. Vidím v nich upřímnost. Vidím v nich lásku. Vidím v nich bolest. Vidím v nich jeho.

"Jseš v pohodě?" zeptá se mě, když si ve své chatce sednu na postel.

"Moc ne." řeknu a pořád se třesu.

Cameron stojí přede mnou a prohlíží si mě.

"Nechci tu být sama." řeknu.

"Mám zavolat holky?" zeptá se mě.

"Mohl by si tu spíš zůstat se mnou ty?" zeptám se ho.

Usměje se.

"Samozřejmě." řekne a sedne si vedle mě.

Opřu si hlavu o jeho rameno a chytím ho za ruku.

"Já jsem tak hloupá." řeknu a zavřu oči.

Jsem hrozně unavená. Proto si po chvíli lehnu na postel. Cameron si lehne vedle mě.

"Budu vedle tebe chvíli ležet a až usneš, tak si lehnu na zem." řekne.

"Nemusíš." řeknu a přitáhnu se k němu.

Hlavu si opřu o jeho hruď a zavřu oči. Slyším jeho ťukající srdce. Cameron položí svojí dlaň na moje záda a začne po nich přejíždět a hladit mě.

"Děkuju..." zašeptám ještě jednou.

"Za nic." řekne Cameron a dá mi pusu na čelo.

"Camerone.....já tě miluju." řeknu a ani si neuvědomím co říkám.

"Z tebe ještě mluví alkohol." řekne Cameron a víc mě obejme.

Při tom ucítím jeho tlukot srdce, který se začne hodně zrychlovat. Že by mě měl možná taky rád?