Smrt

{42} Večeře

Pohled Debbie:

Přesně v 7 večer jsem stála před Cameronovým domem a hodlala se zaťukat na dveře.

Byla jsem hodně utahaná. Celý den jsem připravila překvapení pro Cama, protože má zítra narozeniny.Taťku jsem potkala jen na chvíli. Přišel z práce a koukal se na fotbal. Potom zase odešel. Řekl, že se vrátí pozdě večer. Je mi líto, že spolu netrávíme v poslední době moc času.

Měla jsem na sobě černé dlouhé uplé šaty. Snažila jsem se trochu vymódit, když jedeme do luxusní restaurace. V žádné takové jsem zatím nebyla, tak nevim, co od toho můžu očekávat.

Jsem hrozně nervózní ale nakonec jsem na dveře zaklepala.

Dveře mi otevřela Sierra. Zase mě objala a pozvala dál

"Ani se nezouvej, zachvíli pojedeme." řekne mi Sierra. Pak si mě celou prohlédne.

"Bože, tobě to tak sluší. Líp si Cameron vybrat nemohl." usměje se na mě.

Začnu se trochu červenat. Pořád je to pro mě nový, že mám přítele.

"Kdo o mně mluvil? Já slyším úplně všech..." vejde do předsíně Cam a jakmile se na mě podívá, tak ztuhne.

"Že je nádherná?" zeptá se Sierra Cama, ale ten nedokáže odpovědět. Má otevřenou pusu a nevydá ani hlásku.

Co s ním je??

"Já....já...Debbie, mohl bych si s tebou promluvit?" řekne Cameron bez žádné emoce.

Celkem mě to vystraší. Udělala jsem něco?

Otočí se a vyjde schody. Namíří si to přímo do svého pokoje. Já ho následuji. Jakmile projdu dveřmi jeho pokoje, zaklapne za námi dveře.

Nevěřícně se na mě podívá a celou si mě projede pohledem.

"Stalo se něco?" zeptám se opatrně.

Pořád nechápu, o co tady jde.

"Ty si tak neskutečně krásná." řekne a vrhne se na mě.

Začne se se mnou líbat. Jsme na sebe tak nalepení, že by se mezi nás nevešel ani list papíru.

Cameron mě přitiskne na zeď. Ruce položí na můj pas. Pusu přemístí na můj krk.

"Came, co děláš?" zeptám se ho.

"Tak jdeme?" ozve se ze zdola hlas Camova taťky.

"Doprdele..." zašeptá Cameron a odtáhne se ode mě.

Chytne mě za ruku a vyjde z pokoje. Mě táhne za ním.

Pomalu scházím schody. Dávám pozor, abych nespadla, protože jsem si vzala vysoké podpatky a to pro mě nikdy není dobrý nápad. Dokážu se rozplácnout klidně i na rovině, když mám na sobě tenisky. Natož podpatky větší než zeměkoule.

"Můžeme?" zeptá se Camova mamka.

"Jo." řekne Cameron.

"Takže kdo pojede s kým?" zeptá se Sierra.

"Já a Debbie pojedeme spolu." řekne Cam.

"Tak Nashy, ty pojedeš se mnou a rodiči a vy pojedete všichni spolu?" zeptá se Sierra.

Kouknu se vedle sebe a stojí tam všichni kluci, oblečení společensky tak jako já.

Jakmile zjistím, že s námi jedou i oni, hned ze mě stres opadne. Díky nim to nebude tak trapné jako kdybych tam seděla jen já sama s Cameronovou rodinou.