Smrt

{36} Kino

 Lucy hned pochopí, co tím myslím a nasadí stejný obličej. Tomu se říkají nejlepší kamarádky. Rozumějí si i beze slov.  

----

Tak jo, už bych měla vyjít. Za chvíli začíná film. Lucy už šla před hodinou. Šla se ještě s Justinem projít. Holky už taky šly. Jen já se snažím vyfénovat vlasy rychlostí blesku. Na poslední chvíli jsem si rozmyslela, že si umyju vlasy. A s mokrýma vlasama nikam jít nemůžu, takže si je fénuju. Takže na mě Cameron určitě čeká. 

Vypnu fén a vyběhnu z koupelny. Popadnu Cameronovu mikinu. Přehodím si  jí přes hlavu. Pak mi ale dojde, že je celá od bláta kvůli dnešním hrám v lese. Takže si jí sundám a vezmu si svojí mikinu. Radši bych si vzala tu Cameronovu, ale nemůžu nic dělat.

Do kapsy si strčím mobil a popadnu deku, na které budeme sedět. Vyběhnu z chatky. Zamknu jí a klíče si strčím taky do kapsy k mobilu. Cameron čeká před svojí chatkou. Jakmile mě uvidí, usměje se. Rozeběhnu se k němu. Teď musím splnit svůj slib. 

Jakmile jsem kousek od Camerona, rozpřáhnu ruce a skočím mu kolem krku. 

"Co to?" směje se Cameron a pevně mě objímá.

"Plním slib, že tě budu krásně přivítávat."  odtáhnu se od něj.

Pak mu dám rychlou pusu a usměju se na něj.

"Tak to jo." řekne a úsměv mi oplatí.

"Promiň, že jdu tak pozdě." omluvím se.

"V pohodě." usměje se a znovu mě políbí.

" Měli bychom jít na ten film." řeknu.

Odtáhne se ode mě. Pak mě chytí za ruku a proplete si prsty s těmi mými. Vezme si ode mě deku. Vydáme se na prostranství, kde se bude promítat film. Všude je tma, jen plátno svítí. Spoustu lidí tu už dávno je. Když jsme kousek od plátna, film akorát začne.

Rozložíme deku na trávu na volné místo a posadíme se na ní. Když se rozhlédnu, uvidím Lucy a Justina. Sedí pár řad před námi. Zrovna si o něčem povídají a Lucy se směje.

Pousměju se a kouknu se na Camerona, který sleduje očima plátno.

Přiblížím se k němu a opřu si hlavu o jeho rameno. Cameron přesune ruku a dá ji kolem mě.

"Už nemáš mojí mikinu." konstatuje potichu, aby ostatní nerušil od sledování filmu.

"Byla špinavá." řeknu smutně.

"Dám ti jinou." zasměje se potichu.

"Mám jich tu hodně." dodá.

"No to doufám." zasměju se a kouknu se mu do očí.

"Takže tohle je naše první rande co?" zeptám se.

"Pokud nepočítáš ty předešlý rande, tak jo." řekne tiše Cameron.

Znovu se opřu o jeho rameno.

Sledujeme film. Všude je ticho. Někdy něco zašustí, nebo se ozve tiché šeptání, protože si někdo s někým povídá. Je slyšet i tenký vánek, který rozfoukává koruny stromů. 

"Debbie, koukni na nebe." řekne Cameron.

Můj pohled přesměruju z plátna na nebe. Podívám se nad sebe a uvidím milion malých hnvězd. Některé jsou malé, některé větší. Ale všechny jsou krásné. 

"Pane bože." zašeptám.

"Je to nádherný." řekne Cameron a já s ním souhlasím.