Smrt

{37} Štěstí

"Ale my spolu chodíme." řeknu.

"No tak Lucy a Justin spolu asi taky chodí." prohlásí Cameron.

---------------

Po rozloučení s Cameronem vběhnu do naší chatky.

"Lucy!" zakříčím, jakmile otevřu dveře.

"No?" otočí se na mě nechápavě Lucy.

Na tváři jí hraje úsměv.

"Ty chodíš s Justinem?" vychrlím ze sebe.

Lucy se trochu pousměje a potom přikývne.

Přiběhnu k ní a obejmu jí. Objetí mi opětuje.

"Já jsem teď tak šťastná. Ani nevíš jak." řeknu a na tváři ucítím slzy štěstí.

"Věř mi, že vim." řekne Lucy.

Stojíme tam hrozně dlouho v objetí, než se odhodláme a pustíme se.

"Joooo!!!!" zapiští Lucy.

"Postavíme si domy vedle sebe a budeme mít spojený zahrady brankou. Ty budeš bydlet s Justinem a budete mít dvě děti a já budu bydlet s Cameronem a budem mít jedno dítě. Ne to ne. Bylo by samo. Takže taky budem mít dvě děti. Holku a kluka. Jo a ty s Justinem budete mít taky holku a kluka. a stanou se nejlepšími kamarády...." začnu ze sebe chrlit.

"Debbie! Počkej." směje se Lucy.

"A budou spolu chodit do třídy. A........jo a každej čtvrtek budeme mít společnou večeři....." nepřestávám.

"Vždyť jsem s Justinem zatim teprve pár hodin." zasměje se Lucy.

"To nevadí. Musíme to promyslet." začnu se smát a sednu si na postel.

Naposledy jsem byla takhle šťastná, když jsme se s Lucy dostaly na stejnou školu. Obě nás vzaly a vypadalo to nějak podobně. Plánovaly jsme, kde budeme sedět, že si najdeme kluka, kde budeme mít skříňky. kdo s náma bude chodit do třídy. Plánovaly jsme všechno. 

"Vzpomínáš si na výsledky z přijímaček?" kouknu se na Lucy.

Lucy si sedne vedle mě. Pousměje se a přikývne.

"V životě jsem tě neviděla tak šťastnou jako tehdy. Teď mi připadáš ještě šťastnější." zasměje se Lucy.

"Možná, že jsem." usměju se na Lucy a lehnu si.

"Mám kluka. Poprvé v životě mám kluka. Vždycky jsem se toho bála. Říkala jsem si, že si s nikým nechci nic začínat. Že to bude těžké. A teď. Teď mám kluka." přemýšlím nahlas.

"Debbie. Já ti to tak přeju." usměje se na mě Lucy.

Úsměv jí oplatím.

"Takže už jen zítřek, sobota a v neděli ráno jedeme domů." uslyšíme hlas Linn z venku.

"No konečně.  Musím si zajít na manikúru a pedikúru, aby mi opravili nehty. Taky ke kadeřnici, protože moje vlasy budou po tomhle týdnu v dezolátním stavu. A moje pleť z toho stresu taky potřebuje zlepšit." uslyším řeči Tary.

Poté se otevřou dveře a vejde Tara, Linn a Kim.

"Zajímalo by mě, co budeme dělat zítra." řekne Kim.

"Jsem celkem unavená a dala bych si fakt volno." dodá Kim a spadne na svojí postel.

Já jsem taky celkem unavená. Proto se převléknu do pyžama a lehnu si do své postele. Kouknu se na Lucy, která také leží ve své posteli. Na rozdíl ode mě se kouká do mobilu a něco píše. Potom jí zapípá mobil a ona se usměje.

"Justin?" zeptám se.

"Popřál mi dobrou noc." řekne a koukne se na mě.

"To je hezký." řeknu.

"Taky bych chtěla, aby mi Cameron napsal, ať se hezky vyspim." řeknu.

"Tak mu napiš ty." řekne Lucy.

Chvíli se rozmýšlim a potom si vezmu můj mobil, který leží hned vedle mě na posteli. 

"Dobrou noc♥ :))" napíšu Cameronovi.

Potom zamknu mobil a položím ho zpátky vedle mě. Neuplyne ani minuta a mobil mi zapípá. Otevřu ho a přečtu si zprávu od Camerona.

"Dobrou noc zlato♥♥♥ vyspinkej se krásně. Miluju tě." odepíše mi.

"Taky napsal?" zeptá se Lucy, když spatří můj úsměv.

"Jo." usměju se.

Vypnu mobil, položím ho vedle sebe a lehnu si. Po chvíli usnu.

------

Ráno se probudím dřív než holky. Všechny spí a klidně oddechují.

Vezmu do ruky mobil a kouknu se, kolik je hodin.

"5:26" ukáže se mi na displeji mobilu. To mám ještě tak dvě a půl hodiny, než budu muset vstávat. Takže mobil vrátím zpátky na místo a zavřu oči. Jenže mi usnout nejde. Mozek mi jede o stošest a já prostě nedokážu usnout.

Vstanu z postele a potichu se proplížím pokojem až ke svému kufru. Potichu si vyndám oblečení a zalezu do koupelny, kde se obléknu. Vylezu z koupelny a prohrabu kufr, abych našla Cameronovu mikinu, jenže mi dojde, že je špinavá. Pak mě ale něco napadne. Vezmu si mobil a napíšu zprávu Cameronovi.

"Víš jak si mi včera slíbil, že mi dáš jinou mikinu, protože jich máš dost? Tak na ní čekám." odešlu zprávu.

Potom vyjdu z chatky. Venku je celkem zima. Nechci tady čekat moc dlouho a navíc předpokládám, že Cameron ještě spí.

Kouknu se na vycházející slunce a usměju se. Tak krásně mi je. Mám všechno. 

Rozhodnu se vrátit do chatky, protože je mi už vážně zima. V tu chvíli, co se otočím ke dveřím a položím ruku na kliku, uslyším otevření dveří vedlejší chatky kluků.

Z chatky vyjde Cameron a přetahuje si přes hlavu tričko. V druhé ruce drží něco, co vypadá jako mikina. Pomalým krokem se ke mě vydá. Vypadá celkem unaveně.

"Aby si mi neumrzla." usměje se na mě a podá mi svojí mikinu, když ke mě dojde.

"Já jsem tě vzbudila?" zeptám se omluvně a vezmu si z jeho ruky mikinu.

Přehodím si jí přes hlavu a obléknu si jí. Zase ucítím Cameronovu vůni. Proto jeho mikiny tolik miluju. Protože mi pak přijde, že je pořád u mě. Cítím ho. A to je ten nejkrásnější pocit.

"Jo, ale to nevadí." prohrábne si vlasy, které mu směřují do všech stran.

Pak si ospale promne oči.

"Promiň." omluvím se mu.

"Zlato." obejme mě. "Udělal bych pro tebe cokoliv. A když potřebuješ mojí mikinu, tak jí prostě potřebuješ. Hned teď. A co bych dělal, kdyby si mi nastydla." usměje se na mě a políbí mě.

"Asi by ses o mě musel starat." zasměju se a opřu si hlavu o jeho hruď.

"Byl bych nejlepší kluk. Vařil bych ti horký čaje." usměje se.

"Tomu věřim." zasměju se.

"Vidíš ten východ slunce?" ukážu prstem na nebe.

Cameron mě chytne kolem pasu a koukne se směrem, kam ukazuju prstem.

"Přála bych si, abychom se spolu takhle na východ slunce koukali i za dvacet let." pohlédnu na něj.

"Taky že budeme. Klidně i za čtyřicet nebo padesát let." usměje se na mě.

A já tomu v té chvíli věřila. Viděla jsem nás dva, jak vedle sebe stojíme jako důchodci. Věřila jsem tomu, že spolu zůstaneme. Věřila jsem tomu, že on mě miluje a já jeho a nic nás nerozdělí. Věřila....