Smrt

{46} Seznámení s tátou

 Každá mi Camerona závidí. Ale on dal své srdce mě.  

-------------------

Uplynul už rok a náš vztah s Cameronem se stále upevňoval. Byly jsme spolu takřka pořád. Ve škole jsme trávili čas spolu, ve volném čase jsme byli také spolu. Chodili jsme ven s klukama i s Lucy. Přespávali jsme u sebe. Na tréninky a zápasy ve fotbale jsme taky chodili spolu. 

Všichni nám záviděli náš vztah. Já bych byla schopna udělat cokoliv pro Camerona  a on pro mě též. Nehádali jsme se. Byli jsme si věrní. To se v téhle době zas tak často nevidí.

Dokonce se i můj táta spřátelil s Cameronem. Bylo to takhle:

-------------

Bylo krásné sobotní ráno a paprsky slunce objevovaly každou skulinku mého pokoje.Probudila jsem se dřív a řekla jsem si, že nechám Camerona spát a půjdu nám udělat snídani. Sešla jsem dolů do kuchyně. 

Vykřikla jsem, když jsem vešla do kuchyně.

"Ahoj zlatíčko." usmál se na mě táta, který seděl u stolu a pil kafe.

"Tati......ty si mě hrozně vystrašil." zasmála jsem se.

"Promiň. Nechtěl jsem aby ses mě lekla." usmál se na mě a znovu se napil ze svého šálku.

Potom šálek odložil před sebe na stůl a od hlavy až k patě si mě prohlédl. Pak se mi koukl do tváře a zamračil se. Ten pohled........a pak mi to došlo. Stála jsem před ním jen v kalhotkách a v Cameronovu triku. 

"Eeehhmmmm.....já nevěděla, že bude...budeš doma." řekla jsem rychle a snažila se co nejvíc stáhnout tričko dolů, aby zakrylo co nejvíce.

"No, vrátil jsem se před chvílí z práce." řekl.

"Nechtěla by ses obléci. Přece jenom není počasí na to, aby si tu chodila polonahá." řekne a otevře si noviny.

"Jo, jo, jasně." řeknu rychle.

Otočím se ale zamnou stojí rozespalý Cameron a protírá si oči. Nejspíš vůbec netuší, že je tu můj táta.

"Dobré ráno lásko." řekne a obejme mě.

Rychle ho odstrčím. Nevím proč, ale bojím se tátovi reakce, když uvidí Camerona.

Pamatuju si, že když jsem byla menší, a před dům mi přijeli dva kamarádi, tátovi se to vůbec nelíbilo. Nechtěl abych chodila ven sama s klukama. Vlastně nechtěl, abych vůbec chodila ven s klukama. Vím, že mi po 20 minutách volal, že mám jít okamžitě domů, tak jsem šla. 

Netuším, jaká bude jeho reakce, když tady uvidí Camerona, který je taky polonahý, objímá mě a ještě k tomu mi říká lásko.

Otočím se na tátu a snažím se zjistit jeho reakci. Cameron se koukne stejným směrem jako já a konečně mu dojde, o co tady jde.

"Nevěděl jsem, že tu někoho máš." řekne táta a stoupne si.

Nejsem schopna mluvit. Jen stojím uprostřed kuchyně a čekám co se bude dít. Nemůžu se ani pohnout. Cameron ale naštěstí zachrání celou situaci.

"Vy budete asi otec Debbie, že?" usměje se a přistoupí k tátovi.

Napřáhne ruku a čeká, než mu podá táta tu svojí.

Přijde mi, že už uplynula snad hodina.¨Je hrobové ticho. V hlavě se modlim, aby to dopadlo dobře.

"Ano, to jsem já." řekne táta a stiskne Cameronovi ruku.

"Já jsem Cameron." řekne a usměje se.

"Moc rád vás konečně poznávám." dodá.

"Já jsem taky rád, že mi už konečně Debbie představila svého......?" táta nedopoví větu.

"Svého přítele." dodám tentokrát já.

Táta se na mě usměje.  Potom pohlédne na Camerona a taky se na něj usměje.

"Vy dva jste ale dvojka. Oba tu chodíte polonazí. To nevíte, kolik je venku stupňů? Vždyď bude zachvíli pomalu sněžit." řekne táta a zasměje se.

Začervenám se a chytím Camerona za ruku.

"Běžte se obléci a já vám mezitím udělám něco k snídani, dobře?" zeptá se.

"Děkujeme tati." řeknu a odtáhnu Camerona z kuchyně.

  CO SE TO TEĎ PRÁVĚ STALO? 

Nemůžu tomu uvěřit. Můj táta se seznámil s Cameronem a vzal to úplně v pohodě. Nechápu to. Tohohle jsem se vždycky bála a nakonec to nebylo tak hrozný.

Vešli jsme do mého pokoje. 

"To si mi nemohla říct, že se tu objeví tvůj táta? Aspoň bych se na to mohl líp připravit." zasměje se Cam.

"Já sama o tom nevěděla." řeknu a vytáhnu si ze skříně čisté oblečení.

Potom vytáhnu i nějaké čisté triko pro Camerona. Ano, Cam má u mě nějaké svoje věci a čisté oblečení. Já u něho doma taky.

Svléknu si Cameronovo triko. Stojím v pokoji jen ve spodním prádle. Ale už se vůbec nestydím. Kolikrát mě Cam viděl nahou :D ani nespočítám. Cam ke mě přistoupí zezadu a obmotá ruce kolem mého těla. Začne mi líbat krk a pomalu mě tahá k posteli. Položí mě a lehne si nade mě. Ví přesně co dělat a přesně kam šáhnout. Je v tom profík. Začne mě vzrušovat a vnikne do mě prsty. 

Po nějaké době Camova snažení dosáhnu svého vrcholu a nahlas vykřiknu. Pak si lehnu já na něho a přiblížím se k němu. Začnu se s ním líbat a chci mu to nějak oplatit. Přesunu se k jeho hrudi a pomalu sjíždím víc dolů. 

"Snídaně je hotová" zakřičí táta z kuchyně. 

"Musíme jít na snídani." zašeptám a usměju se. Slezu z něj a rychle se obléknu. Pak se vydáme do kuchyně.

Táta nám připravil lívance s ovocem. 

"Děkujeme moc." usměje se Cam.

Potom se všichni pustíme do jídla. Táta s Camem navážou vážnou konverzaci o fotbale. Vypadá to, že si rozumí. Mám z toho neuvěřitelnou radost.

Lívance jsou tak dobré, že si všichni nandáme na talíře ještě druhou porci.

U stolu probereme snad všechno. Od fotbalu, přes školu až k příběhu, jak jsem byla malá a nechtěla jsem do školky. pořád jsem prý brečela, že chci být u rodičů.

Celý den strávíme s tátou. Po jídle se koukáme na fotbal v televizi. můj taťka se pak omluví a odejde do svého pokoje. Jde spát, protože celou noc nespal.

Já a Cam se vydáme na hrooozně dlouhou procházku a když se potom večer vrátíme domů, celí promrzlí, už na nás čeká teplá večeře na stole. Táta potom zapálí krb, ke kterému si po večeři sedneme. Já udělám horkou čokoládu. Plné hrnečky podám tátovi i Camovi a jeden si nechám. Venku začne sněžit. Cítím se uvolněně a štastně. Jsem ve společnosti dvou lidí, pro které bych udělala cokoliv.

"Jsem rád, že si Debbie vybrala tebe. Je vidět, že si rozumný chlap." řekne táta a usměje se na Cama.

Pak se usměje i na mě a dá mi pusu na čelo. Já si propletu prsty ruky s těmi Cameronovými a napiju se horké čokolády.

Takhle bych dokázala trávit každý svůj večer.

No a tak takhle to bylo. Můj táta poznal Camerona. Už nám nemohlo nic bránit. Ale asi nám náš vztah někdo nepřál. Nebo to byl osud? vždycky se musí něco v mém životě pokazit...