Chci tě, Chceš mě.

Nový kluk

Ach jo. Právě sedím ve škole na lavici a už asi půl hodiny poslouchám, jak se holky od nás ze třídy nepřetržitě a příšerně zaujatě baví o novém klukovi, který má přijít do naší třídy.

Možná se divíte, proč se o něj nezajímám. Věřte mi tato ,novinka' se řeší mezi spolužačkami už asi týden.

Ze začátku jsem se do debaty o novém klukovi zapojila, ale teď po týdnu už mě to nebaví. Jsem ponořená do svých myšlenek, když se ozve Sarah. "Kate, vnímáš?" Zeptá se.

Sarah je vysoká, hubená blondýna. Je velmi chytrá a vtipná. Nemám nejlepší kamarádku, ale ona se jí hodně blíží.
Pak tam je Anett. Tichá, milá a hodná bruneta. Potom Wendy. Neskutečně ukecaná brunetka.

Á omlouvám se. Já jsem Kate Davidson. Je mi 16. Chodím na gympl. Jestli si právě říkáte 'jé chytrolín' tak to tak není. Jak říkám já gympl je výběrová škola debilů.

"Sarah bavíte se o tom klukovi už týden a furt o tom samém. Doufám, že bude sexy bla bla bla." Odpovídám. Sarah se zasměje.
"No ale stejně přijde už dnes" argumentuje Anett. Pokrčím rameny a zase je přestanu vnímat. Zaposlouchám se do hovoru Nikol a její party.

Nikol je s prominutím třídní děvka. Vlasy má nabarvené na blonďato s růžovými melíry. Nosí tílka s velikým výstřihem a šortky. Obličej má přepudrovaný s růžovými stíny a dává si růžovou rtěnku. Celkově vypadá jako nepovedená barbie.

Právě vyprávěla svým poskokyním, jak toho kluka dostane do posele. Protočím očima. Ta holka si nemůže dát chvíli pokoj.
"Jak se ten kluk má jmenovat." Zeptám se.
"Myslím, že Adam" uculí se Wendy. Je vážně jako malá. Takhle nadšená je z každé kraviny.
Adam, docela hezké jméno nemyslíte. No nic.
"Jaký myslíte že bude?" Zeptá se Sarah a kouká při tom na mě. Zasměju se. "Až budu vědět řeknu vám" oznamím jim.

Já mám totiž dost dobrý odhad na lidi. Stačí mi je jednou vidět a odhadnu co se dá. Někdy se pletu, ale tak na 70% se trefuju. A ony to moc dobře ví.

Jelikož se zase začnou bavit o tom klukovi, vytáhnu mobil a začnu si číst.
"To je on" zašeptá nadšeně z čista jasna Wendy.
Otočím se ke dveřím a opravdu tam vidím stát třídní s docela pěkným klukem. Kecám ten kluk byl fakt sexy.
Vysoký, vypracovaná postava, blankytně modré oči, hnědoblonďaté vlasy. Velmi ostře řezané rysy. Na jen opravdu malou chviličku se naše pohledy střetnou a já u přes tu chvilku jsem cítila, jak mi po zádech přeběhl mráz.
"Je boží" vzdychla Anett. V mnoha věcech jsem s ní nesouhlasila, ale teď jsem musela důrazně přikývnout.
V čele s třídním se ten kluk vydal před tabuli a já začínala vidět chyby.
"Tak tohle je Adam Drake. Bude s vámi chodit do třídy, tak se chvejte slušně.
Jakmile třídní odešel, seběhly se k němu skoro všechny holky.

Sarah se na mě s otázkou v očích podívala. Vždy mi bezmezně důvěřovala a zajímal jí můj názor.

"Podle jeho chůze, si myslím, že je to hokejista" začala jsem. "Většina z nich se totiž neumí zbavit své 'bruslící chuze' Podle toho jak vypadá a podle sportu, který si myslím, že dělá to bude děvkař. Podle úšklebku to bude namachrovanej, egoistickej frajírek, který ale bude oblíbený.
Myslím, že má sourozence přesněji jednoho mladšího bráchu. A jo bude rozmazlenej." Zakončím svůj monolog.
Někdo třikrát zatleská.

"Pozoruhodné kolik toho o mně víš z pouhého odhadu." Ozve se za mnou sametový hluboký hlas. Trochu ztuhnu a znervózním, ale nutím se ke klidu.
Neotočím se. Dělám že mě nezajímá.
"V jednom se ale pleteš" pokračuje "nejsem rozmazlenej"
Otočím se na něj a vidím, jak se na mě s tím svým frajerským úšklebem kouká a s ním mě pozoruje i zbytek třídy.

"To se uvidí" odpovím. Udělá pár kroků ke mně a mně se zrychlí tep.
"Jen mi řekni, jak si věděla, že mám bratra?" Zeptá se. Je vidět, že ho to opravdu zajímá, protože mě s očekáváním pozoruje.

Rozhlednu se po třídě. Pohledem se zastavím u Nikol, která mě nenávistivě pozoruje. Asi žárlí. Kouknu se zpátky na Adama, který mě zaujatě pozoruje.
Usměju se.
"Jednoduše" odpovídám "koukla jsem se z okna, kde stojí malý roztomilý kluk, který ti je docela podobný. A před chvilkou z našeho gymplu vyšla nějaká paní a šla k tomu klukovi. Takže jsem usoudila, že je to tvoje matka s bratrem" pokrčila jsem rameny.
" Nebo se pletu?"
Fascinovaně se mi kouká do očí a já mám pocit, že se v nich utopím, takovou mají moc.
"Máš pravdu" řekne zamyšleně. Usměju se. "Překvapivě" řeknu "Ale teď si jestli mě omluvíš musím se ještě něco zařídit."
Nečekám na odpověď a vyběhnou ze třídy.
Potřebovala jsem mít chvíli klid od jeho otázek a hlavně pohledů.

Pokračování příště. ..