Chci tě, Chceš mě.

Prostě ho nemám rád

Adam
Pozoruji ji, jak vchází do dveří a zdá se mi roztěkaná, jakoby se ji něco stalo.
Pusou ji položím otázku, jestli je v pořádku. Usměje se a přikývne, jenže ten úsměv je falešný a navíc, kdyby opravdu byla v pořádku, tak se po téhle otázce neusměje, ale protočí očima nebo něco na ten způsob.
Viděl jsem ji, jak vycházela ze třídy, ale to vypadala v pohodě.

Možná jsem si s ní měl promluvit nebo za ní jít, jak jsem původně chtěl, ale pak jsem si řekl, že bych se alespoň jednou mohl zachovat jako gentleman a nechat ji si uspořádat myšlenky. Což jsem nejspíš, ale neměl dělat, jak vidím. Tohle je přesně důvod, proč se jako gentleman normálně nechovám.
Chvilku před tím než Katie přišla, vešel do třídy Mikael. Jak já ho nesnáším. Vážně. I když ho znám tak krátkou dobu, nesnáším ho. Doufám, že ji nic neudělal.
Při pomyšlení, že by Katty něco udělal ve mně začne vřít. Abych zmírnil svůj vztek zatnu pěsti.
"Hej" drkne do mě Tom. "Jsi v pohodě?"
Zmateně zamrkám.
"Jo jasně proč bych neměl být?" Zeptám se, i když moc dobře vím, co myslí.
"No já jen že už asi tak tři minuty propaluješ záda tomu novému klukovi. Takže mě zajímá, proč?" Zeptá se mě.
"Nic takového nedělám" zamumlám podrážděně a konečně trochu zmírním svůj narůstající vztek.
Tom se falešně zasmál.
"No jasně brácho a já jsem princezna se zlatou hvězdou na čele." Řekne potichu a já si chtě nechtě představil, Toma s blonďatou parukou a šatech. Na tváři se mi vytvořil úšklebek. Zakroutím hlavou, abych tu myšlenku zahnal.
"Ale teď vážně. Posloucháš mě vůbec?" Zeptá se mě a mávne mi rukou před obličejem.
"Jo jo jasně že tě poslouchám." Zamumlám. "Co si říkal?"dodám.
"No jasně,a pak že mě posloucháš. Už mi konečně řekneš, co tak špatného ti udělal, že na něj takhle zíráš?" Zeptá se mě znova a já jen pokrčím rameny.
"Prostě ho nemám rád" odpovím mu lhostejně a rozhlédnu se po třídě.
"Takže mi tady chceš tvrdit, že ho prostě nemáš rád jen tak. Pro nic za nic. Promiň ale tomu fakt nevěřím." Řekne a zatváří se jako ten nejchytřejší člověk na světě.
"Chtěl jsem ti navrhnout, že ti pomůžu s tím mu dát do držky, ale když mi neřekneš, proč ho nemáš rád, jak říkáš...."
Kouknu se na něj jestli to myslí vážně.
"Vážím si toho, ale..." odmlčím se. "Chceš tím snad říct, že bych to nezvládl sám?" Zeptám se ho a pozvednu obočí.
Zvedne ruce do obranného gesta. "Nic takového si vážně nemyslím" obhajuje se, ale cukají mu koutky úst. "Naprosto ti věřím, že bys to dokázal sám. Jednalo by se jen o takovou přátelskou pomoc. Jen tak. Pro jistotu."
Podezíravě přimhouřím oči. Nemám tušení jestli mluví vážně nebo jestli si ze mně střílí. Nakonec to Tom nevydrží a potichu se zasměje.
"Jo. Diky za důvěru fakt." Zamumlám a otočím se čelem dopředu.
"Tak sory dělal jsem si prdel" zasměje se.
"Dělal sis prdel?" Zeptám se ho s pozvednutým obočím. "Copak tobě jedná nestačí?" Dokončím a nevinně se na něj usměju.
Tom se zamračí načež já se potichu zasměju.
"Vtipný. Vážně moc vtipný." Zamumlá a začne se věnovat učivu. Docela brzo, když za chvíli zvoní. Výborně aspoň mám teď chvíli času si rozmyslet, co budu dělat dál.
Musím si promluvit s Kate to je jasný. Myslím, že je na čase z ní konečně dostat, co přesně se mezi ní a Miaelem stalo a za druhý si s ní musím vyjasnit to, na čem jsme se včera domluvili.

Konečně zazvoní. Na nic nečekám a vydám se k místu, kde sedí holky. Kate tam sedí a nesměle si přidržuje šátek na krku a ostatní se ji s úsměvem vyptávají.
Ušklíbnu se. To znamená, že našly můj výtvor na jejím krku.
Dojdu až k jejich lavici.
"Čuste holky. Bude vám vadit, když vám tady prdelku na chvíli ukradnu?" Zeptám se jich načež se ony uculí a přikývnou. Všimnu si, že Kate protočí očima.
"Jasně klidně si ji vem, nám to vadit nebude." Zachychotá se Wendy a s potutelným výrazem žďuchne do Sarah.
Pozvednu obočí a kouknu se na Kate. Podle jejich reakce se domnívám, že vědí, že za ten cucák můžu já, což je divný, protože Kate podle mě není typ cloveka, který by se tím chlubil, zvlášť když jsem ji ho udělal já. Kate se omluvně usměje, chytí mě za ruku a táhne na chodbu.