Chci tě, Chceš mě.

Ředitelna

Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat za podporu. Hermione4142 a CraziEllie.
I když vám to tak možná přijít nemusí, tak ale bez vás bych už nepsala.😍😉😙

Kate
Naštvaně vejdu do třídy a sednu si na místo. Cítím se tak trapně, že nás profesor takhle načapal. Samozřejmě já za to nemůžu.

Profesor začne vykládat látku. Ohlédnu se po třídě. Anetta chybí, Wendy je na mě naštvaná a nebaví se se mnou.
Sarah zatím ještě nepřišla což u ni není zvykem. Nikdy nepřišla pozdě na hodinu.
Najednou se ozve zaklepání na dveře. Dovnitř vejde Sarah s Thomasem.
"My se omlouváme my..." začne Sarah ale profesor ji zastaví.
"Dělali jste nemravné věci" dokončí to za ni a Sarah vykulí oči, že by to byla pravda? "Ostatně nejste samy. Že slečno Davidson, pane Drake?" Koukne se na nás profesor.
Teď zrudnu já. Postavím se.
"My jsme nic nedělali" osočím se na něj.
"No jistě slečno a já jsem tučňák" řekne ironicky profesor. Co je tohle za učitele?
"Ale my jsme..." začnu ale přeruší mě Adam.
"Tak to nezapírej kočičko" usměje se.
"Ale já nemám co zapírat" křiknu na něj. "A laskavě mlč pokud nechceš abych ohrozila novou generaci malých egoistyckých a neskutečně otravných hezounků"
"Myslíš si, že jsem hezkej?" Zeptá se mě s úsměvem.
"To stačí. Vracíme se k výuce" přeruší nás profesor a začne vykládat.
"Jsem rád že si to myslíš kotě" řekne nahlas Adam a já se na něj otočím. "A abys věděla, ty taky nejsi k zahození.
"Ticho" zakřičí znovu profesor.
"Nemyslím si, že jsi hezký jen že tvoje děti by byli roztomilý stejně jako tvůj bratr " řeknu mu.
Otevírá pusu, že mi něco řekne, jenže...
"Už toho mám dost. Slečno Davidson pane Drake dostavte se do ředitelny a řekněte paní ředitelce, že jsem vás za ni poslal. A laskavě ji vysvětlené celou situaci" Rozčílí se profesor.
Co do ředitelny? Nikdy jsem tam nemusela a teď tam půjdu kvůli tomu kreténovi.
Jako vážně?!
"A vy dva" ukáže na Sarah s Tomem, kteří pořád stojí i dveří. "Se posaďte. No tak dělejte běžte do tý ředitelny a mě už tu neotravujte." Otočí se zase na nás.
Zabalím si věci a vezmu si tašku.
Naštvaně...Co naštvaně nasraně odcházím ze třídy a Adam za mnou.
Jakmile zavře dveře od třídy vybuchnu.
"Co si jako myslíš, že děláš?! Kvůli tobě musím do ředitelny. Ty jsi takovej kretén" začnu na něj řvát a bouchám mu pěstí do hrudníku.
Ignoruju fakt, že mu to nejspíš nic nedělá.
Najednou mi chytne ruce a zkříží mi je za zády.
Vážně začínám uvažovat, že začnu chodit na nějaký kurzy sebeobrany.
"Prdelko uklidni se." Zašeptá s úsměvem.
"Jak se asi mám uklidnit. Kvůli tobě jdu poprvé k ředitelce." Řeknu skrz zaťatý zuby. Jak to vysvětlím rodičům?
"No vidíš všechno je jednou poprvé" pokrčí rameny, pustí mě a jde pryč.
"Počkej kam jako jdeš?!" Zeptám se naštvaně. Já se tady na něj zlobím a on si v klidu odejde? Opravdu?!
"Do ředitelny" řekne v klidu a jde dál. Ještě si začne pískat. Ten mě tak štve. Je neskutečný.
Chvilku stojím na místě ale pak se vydám za ním.
Zaklepeme na dveře ředitelny.
"Dále" ozve se a my vejdeme dovnitř.
"Dobrý den paní ředitelko" usměje se na ni Adam.
"Dobrý den" zamumlám.
"Jakpak se vám dnes vede?" Zeptá se ji Adam a mrkne na ni.
To snad není možný. On tady flirtuje s naší ředitelkou.
Jako ona není stará může ji být tak 37 ale stejně.
"Dobrý den" pozdraví nás ředitelka. "A laskavě na mě nemrkejte pane Drake. Co vás sem přivádí?" Zeptá se nás.
"No..." začnu.
"Poslal nás sem pan profesor Whitehead, ale vidím, že máte dost práce tak vás nebudeme rušit" přeruší mě Adam.
"To je v pořádku pane Drake řekne a postaví se "Tak copak jste provedli?"
"Tady pan Mám velké ego až do nebe a všechny věčně se...štvu neví,  jak se chovat" zamumlám  naštvaně.
"Adame mohl bys prosím na chvíli počkat před ředitelnou?" Zeptá se ho ředitelka.
Adam si povzdechne, naštvaně odchází.
Jenže před tím než odejde se o mně stačí trochu otřít a neodpustí si poznámku.
"To si ještě vyřídíme prdelko"
Protočím očima.
"Takže jak to bylo Katherino?" Zeptá se mě ředitelka a posadí se. Nemám ráda když mi někdo říká Katherino.
"No s Adamem se hodně..." začnu.
"Hádáte?"doplní mě.
"Ano. Protože mě neustále..."
"Provokuje?"
"Ano. A já se pak prostě..."
"Naštveš?"
"Ano. A právě to se stalo o hodině. A tak nás profesor..."
"Vyhodil?"
"Ano. Takže za to může Adam."
Chvíli na mě koukala a přikyvovala.
"Dobře možná bys ho mohla zkusit ignorovat. A pokud se to nebude opakovat tak můžete jít" oznámí a já na ní zůstanu hledět s otevřenou pusou.
"To je všechno?" Zeptám se.
"Ano. Nebo chcete poznámku?"
"Nene v pořádku. Mám říct Adamovi aby sem přišel?"
"Ne v pořádku můžete jít" přikývnu a odcházím z ředitelny.
Adam stojí opřenej o zeď.
Beze slova ho přejdu a jdu do třídy. Zkusím to co mi radila ředitelka. Budu ho ignorovat.
"Co chtěla? Mám tam jít?" Dožene mě Adam.
Neodpovídám a jdu dál.
"To mě teď budeš jako ignorovat?" Zeptá se.
Beze slova vejdu do třídy. Možná to nebude zas tak blbý nápad ho ignorovat. Proč mě to nenapadlo?

Pokračování příště...
😍😚❤