Chci tě, Chceš mě.

Co mám dělat?

Pátek
Kate
Crrr. Začne mi zvonit budík a já ho namáhavě vypnu. Né. Škola. Ach jó.
Zmučeně se zvednu z postele. Kdo vymyslel vstávání do školy musel být opravdu génius. Myslím to samozřejmě ironicky.
Dojdu si do koupelny, kde provádím svou ranní hygienu. Po asi půl hodině se ozve.
"Katie pojď dolu" zavolá na mě mamka ze zdola.
"Jó už jdu" křiknu za ní nazpátek. Oblečená, učesaná a namalovaná sejdu schody až do kuchyně.
"Co jsi chtěla..." zastavím se, když si všimnu postavy u gauče.
"Luky. Co tady děláš?" Zeptám se udiveně.
"Ahoj prcku. Potřebuji s tebou něco probrat. Hodím tě do školy jo?" Řekne na rovinu a pomalu se vydá směrem ke dveřím.
"Dobře jen si vezmu svačinu" rychle z ledničky vyndám svačinu a dám si ji do tašky.
"Ahoj mami" křiknu a vyběhnu za Lukem ven.
Vyjdu na zahradu a vlezu si do Lukova auta.
Luke už sedí na místě pro řidiče.
"Tak co jsi chtěl probrat" zeptám se ho zvědavě a sleduji, jak startuje auto.
Povzdechne si.
"No víš, jde o ten náš plán na dnešek..." Začne pohledem upřeným na cestu.
"Co s ním je?" Zeptám se podezíravě. Jestli ho chce zrušit...
"No nejspíš ho nestihnu. Budeme ho muset zrušit" řekne šeptem.
To si dělá srandu?!
"Proč?" Vyjeknu na něj.
"No to je ta druhá věc o který jsem s tebou chtěl mluvit..." Začne znova a já se hluboce nadechnu.
"A to?" Zeptám se. Musím to z něj páčit jak z chlupatý deky.
Proč se tohle vůbec říká? Copak někdo někdy něco páčil z chlupatý deky? Proč zrovna z deky? A proč z chlupatý?
No to je jedno. Zase přemýšlím nad něčím jiným.
"No náš plán nestihnu, protože musím na letiště"
"Co? Ty chceš odjet? A to mi to jako říkáš až teď? Děláš si ze mě..."
"Klid. Uklidni se prosím tě. Nikam nejedu. Jen...Musim tam vyzvednout přítelkyni."
Koukám na něj s pootevřenou pusou.
"Takže sem přijede Luce?" Zeptám se. Jeho přítelkyně Luce je z Anglie. Potkali se tam. Zatím jsem ji neviděla, ale mám pocit, že už ji znám z Lukových vyprávění.
"To je skvělý. Takže ji konečně poznám? Jak dlouho tady bude?" Vyptávám se ho natěšeně.
Uvolněně vydechne.
"Uf. Já jsem se bál, že ji tu nebudeš chtít."
Nevěřícně se na něj podívám.
"Jak sis to mohl myslet?"
"No víš Luce se mě pořád ptala, jestli ti to nevadí a tak. No a ptala se mě tak dlouho, až jsem si začínal myslet, že ji tu vážně nebudeš chtít."
Protočím očima.
"V tom případě až ji uvidíš vynadej ji, aby si takovou hovadinu už nemyslela." Zasměji se a Luke se mnou.
"Dobře. Hned až ji uvidím vyřídím ji to" mrkne na mě a zastaví. "Tak jsme tady vystupovat"
"Tak zatím Luky" rozloučím se a dám mu pusu na tvář. Možná se tomu divíte, ale tohle je u nás normální.
Já vím možná trochu zvláštní kamarádský vztah, ale funguje.
Otevřu dveře a vyjdu z auta.
Před vchodem do školy se ještě otočím, ale zjistím, že Luke už je pryč.
Povzdechnu si a vejdu do školy. Na chodbě před třídou uvidím stát Adama, Toma a Dava.
Z hluboka se nadechnu a jdu směrem k nim.
Sakra do tohohle se mi vůbec nechce, ale co mám dělat.
"Adame? Můžu s tebou na chvíli mluvit?" Zeptám se nejistě, když k nim přijdu.
"Jistě. Mluv." Řekne a koukne se na mě společně s Tomem a Davem.
Kouknu se na zem. Nemám ráda, když se na mě někdo takhle kouká.
"Nešlo by to o samotě?" Zeptám se znova a kouknu se na zeď vedle sebe.
Vím určitě, že tohohle budu litovat.
"Ou ty na to ale jdeš rychle" zašklebí se Tom a já protočím očima.
"Hele co kdyby sis radši všímal Sarah a nás nechal být" vyštěknu na něj. Normálně bych tu poznámku ignorovala, ale mám nějakou blbou náladu a navíc jsem ještě nervózní z blížícího se rozhovoru s Adamem.
Ale počkat. Vážně jsem právě řekla nás?
"Ty jsi dneska nějaká nabroušená. Radši vás necháme na pokoji." Ozve se Dave a odtahne za ruku zaraženého Toma. Asi není zvyklý na takovou mou náladu.
Povzdechnu si.
"Já vím, že se nemůžeš dočkat, až budeme sami, ale nemusela jsi na něj být taková" mrkne na mě.
Já věděla, že tohle je blbý nápad.
"Radši s prasetem než s tebou." Odseknu mu "I když to asi není velký rozdíl, jen to prase je chytřejší" řeknu naoko zamyšleně.
"Přišla jsi mě jenom urážet nebo chceš ještě něco?" Zeptá se otráveně.
"Potřebuji s tebou domluvit tréninky na ten konkurz"
"Aha. V tom případě smůla, nemám čas" odsekne a odchází. Možná nebyl tak úplně dobrý nápad ho urážet ještě před tím než mi slíbí účast.
"Počkej né. Nemůžeš jen tak říct nemám čas. Závisí na tom moje..."
"Ale ano prdelko mužů a je mi celkem jedno co tvého na tom závisí" otočí se na mě s úsměvem.
"Ale..."
"Smůla ani jsem neslyšel to kouzelný slůvko" přeruší mě.
To si dělá srandu?! Já ho mám prosit? To přeci nemůže. Nemůže se na mě vykašlat. Vlastně...Vlastně asi může. Sakra.
"Prosím. Potřebuji aby ses to naučil" řeknu a kouknu se na něj svým štěněčím pohledem.
Mile se na mě usměje. Fakt nekecám vážně mile. Až podezřele mile.
"To je hezké vědět, že mě potřebuješ, ale asi se budeš muset snažit víc"
Co?! Já ho tady poprosím a on řekne tohle? Jako vážně?!
"To si děláš prdel?" Vyjeknu na něj.
"Ne jedna mi stačí" odpoví pobaveně. Potom se otočí a odchází.
"Co ještě chceš?" Zeptám se ho a už začínám být zoufalá. Já ho vážně nutně potřebuju jestli chci vyhrát.
"Nabídku. Co mi můžeš nabídnout?" Otočí se a udělá pár kroků ke mně.
Zastaví se tak aby mezi námi bylo tak pět centimetrů. Kouknu se na zem.
"Co bys chtěl?" Zeptám se ho odevzdaně. Pokud navrhne nějakou kravinu, což asi navrhne, můžu se jít rozloučit s MS.
Zvedne mi bradu a já se na něj, i když nerada, podívám.
Usměje se na mě.
"Vlastně nic moc. Jen chci abys dneska dělala to, co ti řeknu"
"Ne v žádným případě"
"Tak jak chceš"
"No tak dobře, ale co si pod tím představuješ?"
"Nic moc pokud se ti to nebude líbit můžeš to zrušit"
"Ok. Ale jak můžu vědět, že potom co tenhle den přetrpím, budeš vážně spolupracovat"
"Klidně to podepíšu"
"Fajn. Tak co mám udělat?"

Pokračování příště...
Další kapitola.
Děkuji všem za to, že si tenhle příběh alespoň přečtěte.