Chci tě, Chceš mě.

Otázky

Kate
Vyběhla jsem ze třídy. Potřebovala jsem si provětrat hlavu a nebýt už v jeho přítomnosti. Když jsem se uklidnila všimla jsem si, že do třídy vešel učitel. Rychle jsem se rozběhla za ním.
Vešla jsem do třídy a zamířila na svoje místo, když jsem si všimla, že tam sedí ten Adam. Pohledem jsem vyhledala Anett a koukla se na ni stylem 'jako vážně'. Jen pokrčila rameny a odvrátila pohled.
Nezlobila jsem se na ni. Ona se nikdy nikomu nedokázala postavit a prosadit si svůj názor.
Sedla jsem si na místo
"Co tu děláš?" Zeptám se ho a pozvednu obočí.
"Sedím" odpoví se svým už teď si myslím, že velmi typickým úšklebem.
Protočím očima a obrátím se na Sarah. "Měla jsi pravdu je to debil" prohodí po chvilce Sarah.
Zasměju se. "Já mám vždycky pravdu" odpovím ji ze srandy a ona se na mě koukne pohledem 'jo jasný a já jsem tučňák'. Dělá to často.
"Jdu spát pak mě kdyžtak vzbuď dik" oznámí mi Sarah a aniž by čekala na odpověď opře si hlavu a zavře oči.
"Hej a co já" vytknu ji ale ona mne ignoruje.
"Fajn ignoruj mě vždyť jo se mnou se bavit nemusíš" mumlám si a koutkem oka vidím, jak se směje.
"Tak jak se máš Kate?" Zeptá se mě Adam. Počítám do tří, abych se uklidnila a psychicky se připravila na jeho řeči. Otočím se na něj.
"Koukám že už sis o mně něco zjistil"
Pokrčí rameny. "Mám takový návrh" řekne "zahrajeme si takovou hru. Na otázky."
"Proč bych měla souhlasit?"
"Protože když nebudeš budu tě neustále otravovat a věř mi to nechceš."
Kouknu se na něj. Je na něm vidět, že je vážně odhodlaný mi znepříjemnit život.
"Fajn" souhlasím nakonec, protože se o něm přeci jenom chci dozvědět ještě něco.
"Ok ale stížíme to. Když nebudeš chtít odpovědět dám ti úkol a obráceně."
Chvíli jsem nad tím přemýšlela. Nakonec mě přemohla zvědavost.
"Fajn začni" řeknu nakonec a on se usměje, úsměvem ze kterého se holkám podlamují kolena.
"Takže nějaký koníček?"
"Tanec. Tvůj je teda ten hokej?"
"Ano. Oblíbený sport? Na kterej se třeba ráda koukáš"
Zčervenám. "Hokej" zašeptám.
"Co? Neslyšel jsem tě."
Kouknu na něj do těch jeho úžasných modrých očí. "Hokej" řeknu nahlas.
Překvapeně se na mě podívá.
"Tak to jsem pro tebe ten pravej" zasměje se.
"Tobě teda sebevědomí nechybí. Ale nech si zajít chuť. Oblíbená barva?"
Zaujatě mě pozoruje. "Modrá. Proč si žádného kluka nepustíš k tělu?" Ztuhnu, kdo mu tohle kurva řekl. Na tohle mu rozhodně odpovídat nebudu. Musím si něco vymyslet.
"To není pravda. Prostě jsem nepoznala toho pravého"
"To jsou kecy řekni mi pravdu!!" Řekne naštvaně.
"To je pravda" řeknu nahlas.
"Slečno Davidson pane Draku nerušíme vás" zeptá se učitel. Úplně jsem zapomněla, že máme hodinu. Dřív než stihnu odpovědět, zareaguje Adam.
"V pořádku pane učiteli pokračujte." Řekne klidně.
Kdybych nebyla naštvaná tak bych se i zasmála.
Učitel se vrátí k výuce.
"Řekni mi pravdu" zašeptá mi do ucha Adam a já se zachvěji.
Zavrtím hlavou. Adam si povzdechne.
"Tak v tom případě u tebe mám úkol. Ptáš se."
Zamyslím se. Na co asi by mi nemohl odpovědět.
"Kolik si měl holek? Přesný počet"
Zasměje se. "Nevím bylo jich dost"
"To znamená že si neodpověděl mám u tebe úkol"
Zasměje se. "Ty jsi ale mrška." Pokrčím rameny, ale usmívám se. Taková prostě jsem.
"Kolik jsi měla kluků?"
Úsměv mi zmizí ze rtů. Měla jsem jen jednoho. Toho grázla, který mi zlomil srdce.
Sklopím pohled. "Jednoho" zašeptám. Přesně v tu chvíli zazvoní. Zvednu se a chci odejít, ale chytne mě za ruku a otočí mě k sobě čelem.
"Mám u tebe úkol zlato"

Pokračování příště.. .