Chci tě, Chceš mě.

Trest

Adam
Taneční soutěž? No to mě poser.
Asi proto se Kate tvářila tak nešťastně, nejspíš už věděla, že je se mnou.
"Tak teď vám tu každá něco ukáže. Abyste věděli, co přibližně vás čeká" ozve se znovu ta holka. "Mimochodem jsem Tara" řekne a usměje se na nás.
"Tak do toho ukážeme klukům sestavu. Já vím, že tady většina není ale to zvládnete."
"Taro mohla bych něco ukázat sama?" Zeptá se Kate a kouká přitom na mě.
Neodpustím si a mrknu na ni. Protočí očima a odvrátí pohled. Už mě to na ní začíná štvát. Proč pořád protáčí oči. Někdo by jí to měl odnaučit.
"Chceš něco předvést sama?" Zeptá se udiveně Tara. Kitty cat se nám nejspíš chce předvádět. Kate přikývne.
"Tak dobře" pokrčí nakonec rameny Táňa. "Chceš tam pustit sólo? " zeptá se ještě a Kate zavrtí hlavou.
"Pusť tam co chceš, ale něco rychlejšího." řekne ji, koukne na mě a řekne:
"Sleduj se"
Co? Sleduj se? Jak to jako myslela?
Nemohl jsem nad tím přemýšlet moc dlouho, protože Tara pustila hudbu a Kate začala tančit.
Prvně udělá pár tanečních kroků. Musím říct, že fakt dobrých.
Pořád ale nechápu, proč říkala sleduj se.
Najednou změní styl tance. Začne tím, že se projde takovou tou frajerskou chůzí, která je, i když to říkám nerad velmi podobná té mé.
Už chápu proč říkala sleduj se. Tohle jsem nejspíš měl být já.
Pak si otře z ramenou neviditelné smetí, poklepe na sebe a potom ukáže na mě. No výborně. Tohle jsem vážně potřeboval. Kate tancuje dal a svým tancem mě hrozně shazuje.
Když dotační koukám na ni s pootevřenými rty.
Naprosto mě ztrapnila.
Všichni kolem zadržují smích až na Toma, který se smíchy skoro valí na zemi.
Naštvaně zatnu zuby. Ta holka snad neví, kdy přestat. Tohle vážně přehnala. Seru na nějakou minulost a prostě se vracím ke svému plánu.
"Vážně vtipný. Předváděla si sebe. Docela jsem tě v tom viděl" řeknu a zamračeně se na ni dívám.
Usměje se. Takovým tím nevinným úsměvem.
"Ne to si byl ty. Nepoznal ses?" Zeptá se mě a stále se nevinně usmívá.
Je to vážně mrcha.
Otevírám pusu, abych ji něco odseknul, ale do debaty nám vleze ta Tara.
"Tak zase klid lidi. Kate to co si předvedla nebylo nutný" řekne, ale přitom se usmívá. To jsem jediný komu to připadalo trapný?
"Teď už pokud nikdo nemá žádný námitky, tak jim konečně ukážeme tu sestavu."

Kate
Předvedla jsem svůj tanec. Upřímně řečeno jsem se sebou nadmíru spokojena.
V tom tanci jsem ukázala Adamovo mega velké ego, tak trochu jsem ukázala, že neumí hrát hokej a nakonec jsem malinko naznačila, ale opravdu jenom naznačila, že v kalhotách nic nemá.
Opravdu jsem na sebe pyšná. Ani pořádně nevím, proč jsem to udělala. Nejspíš to bylo z více důvodů.
Asi hlavně kvůli těm naším hádkám na začátku. Taky asi proto, že jsem prostě nechtěla být na tu soutěž s ním, a tak jsem si to potřebovala trochu vybít.
Dotančily jsme sestavu a já, jelikož už byl konec tréninku, jsem s úsměvem na tváři odešla do šatny, kde jsem se převlékla.
Jelikož pro mě Luky měl přijet, až asi za dvacet minut nepospíchala jsem.
V budově už nikdo nebyl a já se pomalu šourám ven.
Najednou mě někdo přilepí ke zdi. Zalapám po dechu. Jakej debil?!
Kouknu se nahoru a nade mnou se tyčí, kdo jinej než ten idiot Adam. On vážně nedokáže holku udržet na místě jinak než takhle.
"Co si jako myslíš, že děláš?!" Vykřiknu na něj.
Ušklíbne se.
"Psst. Jsme tu sami kotě. Možná bych ti měl nějak vrátit to, co jsi předvedla před tím. Co ty na to?"
Zašeptá. Sakra co budu teď dělat. Zavrtím sebou ve snaze se mu nějak vykroutit, ale marně.
Usměje se.
"Kdepak jen tak tě nepustím" řekne šeptem a jednou rukou mi začne projíždět přes bok, zatímco tou druhou mi drží ruce nad hlavou.
Na těle mi naskočí husí kůže. Co sakra budu dělat?!
Najednou ruku dá pryč a hned na to jí dá na můj pas. Cuknu s sebou.
Jsem příšerně lechtivá. Na tváři se mu objeví ještě širší úsměv než do teď a já se začnu doopravdy bát.
"Ty jsi lechtivá" vykřikne a začne mě lechtat.
Za chvíli se smíchy svíjím na zemi. Né proč mi to dělá?! Ať mě nemučí!
"D-dost p-p-přestaň" skučím. Ať už přestane prosím.
"Jak se říká?" Zeptá se a usmívá se od ucha k uchu.
Přísahám, že až mě pustí zabiju ho. Nebo líp ve spánku mu oholím hlavu. No jo jenže to bych prvně musela vědět, kde bydlí.
Nad čím to zase přemýšlím?! Já nejsem normální.
"P-p-prosím p-p-pusť mě" vykoktam ze sebe a od smíchu už mě začíná bolet břicho.
"Hmm. To si budu muset ještě rozmyslet" řekne a začne dělat, že přemýšlí.
Samozřejmě že to jenom dělá, protože on přemýšlet neumí.
"Myslím, že tě nepustím. Alespoň do té doby než se mi omluvíš" řekne. "Takže omluvíš se?" Zeptá se a přestane mě lechtat.
Namáhavě popadám dech, když ho konečně chytím, podívám se na něj.
Jelikož delší dobu nic neříkám, pokrčí rameny a znovu mě začne lechtat.
Né už ne prosím.
"D-d-dobře omlouvám se" řeknu mezi smíchem.
"Co? Neslyšel jsem tě. Můžeš to zopakovat?" Zeptá se a nevinně se usměje mezitím co mě lechtá.
"Omlouvám se" křiknu.
Přestane mě lechtat.
Sedí na mně obkročmo, jednou rukou mi drží ruce a druhou si mne bradu.
"Nevím nevím. Ta omluva mi nepřišla upřímná, ale budiž jsi volná." Řekne usměje se a odchází.
Co se to právě stalo? To ani nic nechtěl? Takového ho neznám.
Najednou se zastaví a otočí se na mě.
"Doufám, že ses poučila, příště bude mnohem horší trest prdelko. Uvidíme se ve škole." řekne opět arogantně s OPĚT stejným namachrovaným úšklebkem, pak se otočí a odejde.
No jasně tak takhle ho zase poznávám.
Možná bych měla vymyslet nějakou pomstu. Jo to je dobrý nápad.
Zvednu se, opráším si kalhoty a vydám se ven.

Pokračování příště...
Máme tu další opět trošku delší kapitolu.
Doufám, že se vám líbí.
Děkuji všem za podporu mého příběhu.
😗😄