Chci tě, Chceš mě.

Šok

Adam
"Já nežárlím. Jen jsem měla divný pocit." Vyhrkne ze sebe Kate a já se musím vážně držet, abych se nerozesmál.
Po včerejšku jsem si přísahal, že ji budu ignorovat. Zranila moji hrdost, když mě odmítla. Vím, že jsem ji ranil, ale já se omluvil. A já se nikdy neomlouvám.
Přesto jsem se neubránil úsměvu, i když jsem se o to snažil.
Tom vedle mě se smíchy málem válel po zemi. Skoro neznatelně zavrtím hlavou. Proč si prostě nepřizná, že žarlí a že mě má ráda.
"Hej" plácne ho Kate přes rameno naoko naštvaně. To už to opravdu nevydržím a stejně jako Thomas vyprsknu smíchy.
"Vážně zlato? Divný pocit?" Zeptá se Tom mezi smíchem. Tom moc dobře ví, že jsem s ní nechtěl mluvit a musím uznat, že docela dobře zastoupil moje provokování.
"Chceš to jenom zamluvit nebo si nikdy nežárlila?" Zeptá se ji Tom.
Kate najednou jakoby ztuhne a je na ni vidět, že je ztracená ve svých myšlenkách. Co se ji asi honí hlavou?
"Omluvte mě" řekne zamyšleně a vydá se ke svému místu.
"Co to mělo znamenat?" Zeptám se Toma. Ten pokrčí rameny.
"Chtěl jsem ti jen ukázat, že jí na tobě záleží, abych ti z hlavy dostal ty sračky o tom, jak tě nesnáší." Vysvětlí mi a poplacá mě po rameni.
Zamyslím se nad tím. Něco na tom asi bude.
"A co mám podle tebe teda dělat?" Zeptám se ho.
"Já nevím, co od ni vůbec chceš?" Trefná otázka. Co já po ni vlastně chci?
"Prostě ji chci" zamumlám.
"Fajn to chápu, ale jako záleží ti na ni? Záleží ti na tom, jak se cítí?"
Zamyslím se.
"Já prostě nevím, stačí?!" Křiknu na něj. Ať se mi do toho nesere.
"Klid kámo jen se ti snažím pomoct." Zvedá ruce v obranným gestu.
"Sory jen prostě nevím, co mám dělat a ty mi s těmi kecy moc nepomáháš."
"V poho. Viděl jsi, jak žárlila? Zkus ji prostě donutit žárlit tak moc, aby si uvědomila, že tě chce" odpoví mi Tom.
Přinutit ji žárlit? To není zas tak špatný nápad. Po hodině to vyzkouším.
Konečně zazvoní. Na nic nečekám chytím Nikolu za ruku a šeptnu: "Pojď se mnou" načež ji tahám na chodbu.
Skoro každou přestávku sem Kate s holkama chodí, tak aby to viděla.
"Copak jsi potřeboval Aidianku?" Zeptá se mě pisklavým hláskem a přilepí se na mě.
Při pohledu na ni se mi chce zvracet. A to jak mi řekla. Děs.
Je přesný opak Kate. Ta se skoro nemaluje, kdežto Nikol je jako klaun. Kate mě přitahuje, Nikol vůbec. Ona je odtažitá a tahle je až moc přítulná.
Na Kate mi myslím záleží, kdežto na týhle umělotině...

Každopádně mi teď Nikol poslouží k tomu, aby naše milá, zlatá Katie pocítila tu hořkou žárlivost.
Nikol jsem poslouchal jen na půl ucha a koutkem oka se stále díval ke dveřím.
Konečně ji zahlédnu a tak si Nikol bez váhání přitisknu blíž k sobě a polibím ji.
Vidím, jak nás pozoruje se zatajeným dechem. Po chvíli neznatelně potřese hlavou a otáčí se k odchodu.
Toho využiju, odtrhnu se od Nikol a usměju se.
"Potřebuješ něco?" Zeptám se Kate. Ta se na nás zase otočí.
"Ne. Co. Já. " koktá, načež se ušklíbnu, potom ale zakroutí hlavou a pokračuje.
"Nic nepotřebuju. Chtěla jsem ti sice něco říct, ale jak vidím nemáš čas" oznámí mi ledově klidným hlasem, který mě zarazí. Čekal jsem něco úplně jiného.
"V pohodě klidně mi to řekni, kotě" odpovím ji a nasadím svůj sebevědomí výraz.
Zhluboka se nadechne.
"Fajn" křikne nakonec. "Chtěla jsem ti jen říct, jakej namyšlenej kretenskej idiot jsi." Vyštěkne na mě a vydá se směrem ke třídě. Dřív než stihnu nějak reagovat, otočí se.
"A abych nezapomněla na tréninky už chodit nemusíš, zvládnu to sama" vyprskne a zmizí ve třídě. Zaraženě koukám m místo, kde zmizela. Co se to teď stalo?
"Konečně jsme se ji zbavili, že Aidianku" vytrhne mě z přemýšlení protivný pisklavý hlas. "Vrátíme se k tomu, co jsme dělali né?"
Zhnuseně se na ni podívám.
Co jsem si kurva myslel? Že když mě uvidí, jak se libám s holkou, kterou nenávidí, že za mnou přiběhne jako pejsek?
"Odprejskni" syknu na ni a odtáhnu se.
"Co?" Vykvikne.
"Slyšela si, prostě zmiz" zavrčím na ni. Ukřivděně se na mě podívá, pak ale nejspíš zjistí, že se mnou její pohled nic nedělá a tak ho změní na rozzuřený.
Napřáhne ruku s úmyslem mi dát facku.
V rychlosti ji ruku chytím.
"Ani to nezkoušej" syknu znovu "A teď už konečně vypadni"
Zalapá po dechu.
"Jseš neskutečnej hajzl" vykřikne a naštvaně vyrazí ke třídě.
"Diky za kompliment" křiknu za ni. Jsem hajzl a já nepopírám to co jsem narozdíl od jiných.
Naštvaně si prohrabnu rukou vlasy. To jsem to zase posral.
Vejdu do třídy, kde za mnou hned přiběhne Tom.
"Co si zase udělal?!" Naštve se na mě.
"Co bych měl udělat?" Zeptám se ho s předstíraným nezájmem.
"Koukni se na ni" Začne a ukáže na Kate. Oba dva se otočíme tím směrem. Sedí na židli a něco horlivě vypráví holkám, u toho zběsile mává rukama, vypadá dost naštvaně.
"Tak a teď mi řekni, čím si ji pro boha tak naštval" pokračuje.
"Políbil jsem před ni Nikol" oznamím mu.
"Co?!" Vyhrkne. "Ty jsi políbil toho klauna?"
"Jo! A co jsem měl dělat. Sám si mi přeci řekl, abych ji donutil žárlit"
Tom na mě chvíli nevěřícně zírá a potom celý zbledne.
"Já ale nemyslel, že před ni hned budeš někoho líbat. A ještě k tomu Nikol!? Ty jsi kretén."
"A jak si to teda myslel?" Zeptám se ho naštvaně.
"Že před ni s někým prohodíš nějaký nevinný flirt a né že..."
"No dobře zvoral jsem to stačí."
"A co s tím chceš dělat?"
Ignoruju jeho otázku a prostě se vydám za Kate. Nevnímám Tomášovo varování a jdu k ní s cílem to napravit.
"Ehm. Kate?" Zeptám se ji mile, když k ni dojdu. Holky sedící vedle ní se na mě otočí. Ona ale ne.
"Katie?" Zkusím to znova. To už se na mě pomalu otočí s tak vražedným výrazem, že mě to nutilo otočit se a jít pryč.
"Co chceš?!" Vyštěkne na mě.
"Chtěl jsem ti vysvětlit to na chodbě..."
"Ale já nepotřebuju nic vysvětlovat. Prostě jsem pořád stejně naivní jako jsem byla a ty si naprosto stejný jako Mike. A teď můžeš jít." Řekne mi a hlas se ji trochu klepe.
"Ale..." začnu, abych ji to rozmluvil.
"Řekla jsem, že můžeš jít. Tak prostě běž a mě neotravuj." Křikne na mě.
Svěsím ramena a otočím se k odchodu. "Omlouvám se. Mrzí mě to." Zašeptám a koutkem oka vidím, jak stuhla. Moc dobře ví, že nejsem z těch, co se někomu omlouvá a to jí už jsem se omluvil minimálně dvakrát. Nic ale neřekne tak se vydám ke svému místu.

Po nějaké době přijde do třídy profesor.
"Omlouvám se ale musel jsem ještě něco zařídit, proto jdu pozdě." Začne. "A než začneme pokračovat ve studiu chci vám oznámit, že k nám do třídy opět přibude jeden student." Odmlčí se, protože se ozve vzrušené štěbetání od holek. Potom pokračuje. "Vrací se z ciziny. Předtím sice chodil na jinou školu, to ale neznamená, že mezi vás nezapadne. Za chvíli by měl přijít od ředitelky..." zarazí se, protože se ozve zaklepání na dveře.
Dveře se otevřou a do třídy vejde poměrně vysoký, tmavovlasý kluk.
"Áaa právě včas. Můžete se nám prosím představit?" Zeptá se ho profesor. Ten kluk se ušklíbne.
"Jsem Mike. Mike Benjamin." Oznámí s úsměvem s očima upřenýma na jedno místo.
Sleduju jeho pohled a zjistím, že zírá na Kate. Na moji Kate. Začne to ve mně vřít. Už teď vím, že z nás nebudou kámoši.
Mrknu na Katie a co mě překvapí nejvíc je její zoufalý výraz, který se snaží skrýt. To mě dostalo. Čekal jsem lhostejný nebo zamýšlený výraz, ale tohle ne.
Zamyslel jsem se nad tím.
Nejmenoval se náhodou Mike ten parchant, co s Kate chodil? Vysvětlovalo by to její výraz.

Pokračování příště...
Tak další kapitola na světě. Snad se vám líbí.
Děkuji všem za podporu vážím si toho.

Pokud máte nějaké otázky na postavy příběhu můžete se zeptat.

😗😋