Chci tě, Chceš mě.

Řekneš pravdu?

Kate
Probudím se s šílenou bolestí hlavy. Převalím se na druhou stranu.
"Au. Musíš mě pokaždý budit tak, že mě praštíš." Ozve se vedle mě a já se s vykřiknutím posadím.
Hned na to se chytnu za hlavu. Posraná kocovina.
"Co tady děláš?" Zeptám se dotyčného naštvaně.
"Sory ale já tady bydlím. To ty seš tady ta navíc" řekne zatímco mě pobaveně sleduje.
No super.
Počkat...co tady vlastně dělám?
"Kurva proč jsem do prdele s tebou v posteli?" Zeptám se ho mírně hystericky.
"Ale ale od kdy jsi sprostá?" Odpoví mi otázkou a posadí se. Všimnu si, že je bez trička. No kdo by si taky nevšimnul, když tam má pekáč buchet a i když bych ráda očumovala jeho břišaky, právě mě zajímalo něco jiného.
Šáhnu si na stehno a s úlevou zjistím, že jsem oblečená.
Oddychnu si.
Pohledem se vrátím k Adamovi.
"Můžeš mi říct, proč jsem u tebe v posteli?" Zeptám se ho a snažím se mu koukat do očí, ale pohled mi proti mé vůli stále sklouzává k jeho břichu.
"To protože jsi mi nemohla odolat" odpoví s úšklebkem.
Protočím očima.
"Klidně si sáhni" mrkne na mě a já zmateně zamrkám.
"C-co?" Dostanu ze sebe.
"Aby sis klidně sáhla mně to nevadí"
"Ale já nechci..."
"Ale notak vidím jak na mě koukáš. Přitahuju tě. Chceš abych tě políbil, tak jako včera. Vím to. Užívala sis to. Líbilo se ti to." Začne zvyšovat hlas a rozhazovat rukama.
Chytnu se za hlavu.
"Nekřič tak" zakňučím, protože mám pocit, že mi rupne hlava. "Radši mi řekni, co se včera dělo mám naprostý okno"
Najednou se mi zvedne žaludek. Dám si ruku před pusu a utíkám na záchod.
Vím, kde je. Pamatuju si to z minulý párty.
Nebudu vás obtěžovat mojí kocovinou,a tak řekněme jen, že mi bylo vážně zle.
Když moje kocovina konečně přestala být tak hrozná sedli jsme si s Adamem na postel.
"Takže co jsem včera dělala?" Zeptám se ho.
"Víš než ti na to odpovím, rád bych se vrátil k předchozímu tématu. A to, že si nic neřekla na ten polibek. Nijak si neodporovala, takže to znamená, že se mnou souhlasíš."
"Co? Nikdy jsem neřekla, že s tebou souhlasím a ani jsem neřekla, že bych chtěla abys mě políbil nebo...nebo..."
"Nebo abych tě tady a teď o něco ohnul?" Zeptá se mě s nadzvednutým obočím.
Zvednu se na kolena abych na něj došáhla a začnu ho mlátit.
Mám ale pocit, že mu to nic nedělá.
Proč si to myslím? Protože se směje. Ano ten hajzl má ještě tu drzost se smát.
Najednou mě chytne za ruce a shodí mě na postel. Takže právě ležím na posteli a on nade mnou.
Na tváři má náznak úsměvu.
"Myslím, že tě mám přesně tam, kde jsem tě mít chtěl."
Trhnu rukama ve snaze se mu vytrhnout, ale docílím jen toho, že se ušklíbne.
Zamračím se.
"Co chceš dělat? Pusť mě!" Zavrtím sebou.
"Myslím, že to nebude jen tak"
"Radši nemysli mohl by sis ještě něco udělat a já potřebuju, aby ses naučil tu moji sestavu"
Nakloní se k mému uchu.
"Nemyslím si, že jsi v pozici ve které bys mohla být drzá" zašeptá mi do ucha a poté mi lehce skousne laluček.
Po těle mi naskočí husí kůže.
Začne mě líbat na krku a jednou rukou mě začne hladit po boku.
"Adame. Pusť mě prosim" zašeptám i když se mi to líbilo. Jenže prostě nemůžu.
Koukne se na mě. Chvíli si jen díváme do očí a potom se zvedne a odejde do koupelny, kde se zavře.
Posadím se na postel a smutně se kouknu na dveře, kudy odešel. Nevím proč mě to tak mrzí, vždyť jsem to chtěla. Chtěla jsem aby odešel tak proč?
Zakroutím hlavou.
Co se to se mnou zase děje?

Adam
"Adame. Pusť mě prosím" zašeptá smutně. Kouknu se ji do očí a vidím v nich zoufalství a zmatenost.
Vím, proč prosí. Nedokáže mě odstrčit. Vím, že kdybych teď pokračoval, vyhrál bych. Dostal bych to co jsem chtěl, protože po chvíli by podlehla.
Zvednu se a odejdu. Zavřu za sebou a bouchnu rukou do zrcadla.
Kouknu se na sebe. Proč tohle dělám? Proč si prostě nevezmu to co chci, tak jako vždycky? Proč na ni beru ohledy? Budu muset rychle někoho ojet jinak se zcvoknu.
Otevřu dveře koupelny. Kouknu se na postel a zjistím, že Kate už tam nesedí.
Nejspíš šla dolů. Jdu za ní.
Uvidím ji sedět na zemi.
"Co tu děláš?" Zeptám se ji.
Koukne se na mě.
"Asi bych měla jít domů" řekne.
Pokrčím rameny a jdu do kuchyně.
"Už nechceš slyšet co si dělala?" Zeptám se ji a nasadím svou sebevědomou masku.
Postaví se.
"Jasně že chci. Jenže jsi mi na to ještě neodpověděl."
Otočím se na ni.
"A co za to?" Zeptám se ji a úšklebkem. Protočí očima.
"Předpokládám, že dobrý pocit ti nestačí." Začne a já přikývnu. Už mě aspoň trochu zná.
"Takže co by sis přál?" Zeptá se mě.
Nemusím přemýšlet moc dlouho.
"Pravdu" řeknu a dívám se jak ji na tváři zmizí i ten malý úsměv co tam měla.
"Jakou pravdu?" Zeptá se mě.
"Chci znát celou pravdu o tvé minulosti"
Koukne se jinam.
"To nemůžu"
"Ale notak. Řekni mi to."dojdu k ni a zvednu ji hlavu. Donutím ji tím se na mě podívat.
"Nikomu to neřeknu. Slibuji. Řekni mi to prosím" zašeptám a ona vykulí oči, pak sklopí pohled.
"Dobře. Řeknu ti svou minulost, když mi řekneš ty tu svoji."

Pokračování příště...
Máme tady další kapitolu. Jste zvědaví jestli si oba dva řeknou všechno? Nebo co se stalo Adamovi?
Doufám, že se vám i tahle kapitola líbila.
Děkuji.
😗😋