Chci tě, Chceš mě.

Paintball 2

Kate
Když doběhneme, podle Adamova mínění dost daleko, zastavíme se.
Adam potichu naznačí skupinkám, kam mají jít. Chvíli počká, a pak se rozejde taky. Sedneme si pod nějaký strom. "Počkáme až někdo vypadne" zašeptá směrem k nám Adam.
Po chvíli se kousek od nás ozve, že vypadl někdo z našeho týmu. Adam tiše zakleje.
Po asi deseti minutách už vypadlo asi šest lidí od nás a sedm lidí od Dava.
Adam ukáže Paulovi a Anett ať jdou napřed.
Protočím očima, proč jsem s ním ve dvojci? Nic ale nenamítám. Chci vyhrát.
Adam na mě upře svůj pohled a já ač nerada se musím podívat jinam.
"Pojď" šeptne a chytne mě za ruku. Vytrhnu se mu.
"Umím chodit sama" zavrčím na něj. Pokrčí rameny. "Snaž se nenechat zastřelit jo"
Protočím očima.
"Díky Adame to bych bez tebe nevěděla"
Vražedně se na mě podívá.
"Musíš mít vždycky poslední slovo?" Zeptá se mě naštvaně.
Chci mu odpovědět, ale nestihnu to, protože mě strčí na stranu a dá mi ruku na pusu.
Zamračím se na něj. Beze slov mi naznačí, abych se koukla na stranu.
Udělám to a uvidím tam jít Wendy a Dava. Přikývnu a Adam mi sundá ruku z pusy. Potichu se zvedneme.
"Střel Wendy já si beru Dava" zašeptá. Přikývnu a zamířím. Najednou Wendy vykřikne. Někdo ji střelil.
Kouknu se na Adama a pohledem se ho ptám jestli to byl on. Zavrtí hlavou.
"Sakra Anetto" křikne Wendy. Podívám se směrem kam kouká a uvidím tam schovanou šklebící se Anett.
Najednou se stane mnoho věcí najednou. Wendy uraženě odejde. Anettu někdo ze zadu trefí, Adam využije nepozornosti Davida a zastřelí ho a kolem mě jedna střela prolítne.
Rozhlédnu se kolem sebe a uvidím Sarah s Tomem. Schovám se. Koutkem oka zachytím, že na Adama míří Tom.
"Skrč se" zakřičím na něj. Adam se pokrčí a těsně nad ním prolítne střela.
Schová se vedle mě.
"Dík" řekne.
"Není zač. Přeci nás nenechám prohrát kvůli tvoji blbosti" zašeptám.
"Jo kvůli mojí blbosti jo? Jsi vždycky tak arogantní?"
"Já arogantní? To ty jsi tady arogantní ne já"
Zhluboka se nadechne. "Necháme to na potom jo? Nevím jak ty, ale já chci vyhrát"
"Fajn" přikývnu. "Kde jsou?"
Pokrčí rameny a vykoukne.
"Jsou tamhle u toho stromu a pokud dobře počítám, tak jsme zbyli už jen my čtyři."
"Fajn. Tak já jdu vpravo a ty běž na levo"
Nečekám na odpověď a vyběhnu z našeho úkrytu. Vystřelím na Sarah, ale vzápětí cítím na rameni ránu.
Podívám se kdo mě zastřelil. Tom. Jenže na rameni má taky střelu stejně jako Adam. Takže jestli jsem to pochopila správně všichni jsou zastřeleni.
Zmateně se rozhlednu. Co teď?
Po chvíli k nám přiběhnou dospělí.
"Kdo byl střelený jako poslední?" Zeptá se. Všichni pokrčíme rameny.
"V tom případě asi remíza"řekne nakonec. Mezitím už přijde zbytek třídy.
"Ještě tady není Vanessa" poznamená Tom a mračí se u toho. To asi znamená že nejspíš byla v našem týmu.
"Já jsem tady" ozve se tiše ze strany.
"To znamená že vyhrává tým Adama" vyhlásí a jako napovel se vsichni z našeho týmu začnou radovat. Jo. Vyhráli jsme. Jsem vážně ráda. Pořádně nemyslím a v radosti obejmu prvního člověka vedle mě.
Po chvíli mi dojde, že je to Adam. Okamžitě ho pustím.
"Mlč" zamumlám a kouknu se jinám. Zasměje se, ale k mému překvapení nic neříká.
"Teď jsi zahrajeme holky proti klukům" vyhlásí profesor.
Asi deset minut jsme poslouchali pokyny o pravidlech týhle hry. Upřímně moc jsem je neposlouchala. Nemám ráda pravidla.
Každopádně po 'stručným' vysvětlení jsme konečně začali hrát.
Holky se rozběhly do prava a kluci do leva podle pokynů. Potom zazněl výstřel a my konečně mohli hrát.
"Sarah, Wendy, Anett" svolám je "Potřebovala bych zastřelit Adama pomůžete mi?" Zeptám se.
Všechny přikývnou. "Jasně že jdem s tebou. Navíc kde je Adam tam bude i Tom." Odpoví Sarah s odhodlaným výrazem ve tváři. Radši se nebudu ptát co ji udělal.
"Ok. Takže krok jedna: musíme je najít."
"Jo krok jedna bude docela těžký, takže krok číslo dva zatím nepotřebujeme"
Wendy si povzdechne.
"Tak jak to chcete udělat?"
Pokrčím rameny.
"Prostě půjdeme dokud je nenajdeme a nezastřelíme"
Všechny se zvedneme a jdeme.
Cestou jsme se zamotaly do jedné přestřelky ale rychle jsme zmizely.
Po chvíli mezi mnou a Wendy prolítne kulička. Z holkama se okamžitě schováme.
Sarah vykoukne a hned se zase skrčí.
"Kluci" zavrčí Sarah. Otevřu pusu, abych se zeptala jestli jsou to ti který hledáme nebo ne, ale přeruší mě Adamův hlas dávající pokyny. Bohužel mluvil potichu takže jsme neslyšely, co říkal.
"Kočičko?" Zakřičí podle hlasu Adam. Taky kdo jiný dává takhle děsné přezdívky. "Vylez nech mě tě zastřelit." Zasměje se a já protočím očima.
Jistě Adame, určitě teď vylezu a nechám se od tebe zastřelit, to si uhodl.
"Adam je tam." Zašeptám k holkám a ukážu směrem odkud zněl jeho hlas. "Ale kde jsou ostatní?"
Wendy se Sarah pokrčí rameny.
"Tom je myslím tamhle" řekne Anetta šeptem a ukáže na opačnou stranu než před tím já. "Mám takový pocit, že jsem ho tam zahlédla, ale nejsem si jistá." Přikývnu.
"Sakra" ozve se z ničeho nic Wendy potichu. "Mám takový dojem, že tamhle proběhl Dave a nebyl zrovna nejdál. Spíš byl hodně blízko"
Potichu zakleju. Nezbývá nám moc času.
"Fajn tak vylezeme najednou. Beru si Adama. Vy si je nějak rozeberte a Wendy ty nám budeš krýt záda ok?"
"Souhlas"
"Tak...tři...dva...jedná...teď" odpočítám to a na teď všichni vyjdeme z úkrytu.
Jsem připravená zastřelit prvního člověka, kterého uvidím jenže tam nikdo nestál.
Najednou se všechno odehraje hrozně rychle.
Já zahlédnu Toma, který míří na Sarah a tak na nic nečekám a vystřelím. Zasáhnu ho jenže Tom předtím stihl ještě zastřelit Sarah.
Kolem mě prolítne kulka jenže netrefí mě ale Vendy, která stála kousek za mnou a právě zasáhla Dava.
Rychle se schovám. Takže pokud jsem postřehla všechno, tak zbyl jen Adam, který jen tak mimochodem zastřelil Wendy, a pak já a Anett.
Skvělí tak teď splním svůj slib a zastřelím Adama.
Postavím se na nohy, jenže než se stačím vzpamatovat, rychle si zase sedám a těsně nade mnou prolítne kulka.
"Kočičko mě nemůžeš porazit" uslyším Adamův pobavený hlas.
To se ještě uvidí, řeknu si v duchu.
Koutkem oka zahlédnu Anettu, která za svým úkrytem udělá to samé jako já, jenže i ji Adam předstihne a vystřelí dřív než ona.
Potichu zakleju.
Pak jsem dostala nápad. On bude připravený na všechny útoky od každý z nás, ale kdybychom zaútočily najednou...
Tak teď jen jak se dostat k Anett.
"Schovávání ti nepomůže kočičko, najdu si tě" zasměje se Adam.
Zatnu zuby. Proč musí být tak arogantní?
Pohledem vyhledám Anettu a písknu, abych si získala její pozornost. Otočí se na mě. Zastřel ho, naznačím pusou a vyskočím na nohy.
Ani nevím jestli to Anetta pochopila, ale snad ji to napadne. Naslepo vystřelím. Nic jiného nestihnu, protože ucítím, že mě zasáhl.
Zasměje. "Říkal jsem ti že tě..." začne, ale zasekne se, když ho Anetta zastřelí.
Zasměju se. "Říkal jsi něco? Zeptám se ho, jdu k Anett a plácnu si s ní.
"Jo stejně jsem vyhrál" řekne po chvilce mlčení. "Zastřelil jsem tě" argumentuje se svým namyšleným výrazem.
"Jenže tohle byla týmová práce" řeknu a úsměvem "vyhrála jsem já"
Rozjede se ke mně, jenže v tu chvíli se vyhlásí konec hry.
Konec hry? To ale znamená že...
Adam potichu zakleje a tím se potvrdí moje domněnka.
Vyhrály jsme. Anetta zůstala poslední ve hře.
"Jooo" vykřikne Anetta. "Vyhrály jsme" zasměje se a obejme mě.
Kouknu se na Adama.
"Stejně" řekne a na tváři se mu opět vytvoří úšklebek "Zastřelil jsem tě"
Usměju se. "To mi připomíná" zamumlám. Zvednu zbraň a vystřelím. Zasáhnu ho do břicha. Sykne. Z takové blízkosti to asi bolí.
Vražedně se na mě podívá.
"Plním slib" řeknu a úsměvem a společně s Anett odejdu.

Pokračování příště...
Omlouvám se, že mi tak trvalo než jsem vydala další kapitolu, ale nebyl čas a hlavně nápady.
Doufám, že se vám alespoň tahle kapitola líbila.
😋😗