Chci tě, Chceš mě.

Trest?

Kate
"Chodit? Ty se mnou chceš chodit? Ale vždyť...ty s nikým nechodíš. A...říkal si, že s nikým..." začnu ze sebe bez přemýšlení chrlit slova.
O krůček ode mne ustoupí a chytí mě za ruce.
"Vím co jsem říkal. Změnil jsem názor. Lidé názory mění a já můžu taky. Chci s tebou chodit. Chci abys byla moje. A tak tě žádám, budeš mou přítelkyní?" Zeptá se s naprosto vážným výrazem.
Zalapám po dechu. To že se mnou chce chodit je jedna věc, ale to že mě nazval přítelkyní mě naprosto rozsekalo.
Lhala bych, kdybych tvrdila, že se mi po tom, co řekl nerozbušilo srdce.
Chtěla bych s ním chodit, neříkám že ne. Chtěla bych aby byl můj. Chtěla bych se stát jeho přítelkyní, ale...
Potom mi na mysl naskočí Mike. Jeho jsem taky chtěla a jak to dopadlo.
"Nejsem jako on prdelko. Prosím nesrovnavej mě a ním. Záleží mi na tobě. Mám tě rád." Řekne když vidí můj pochybovačný výraz.
Má mě rád. Rád. Neřekl že mě miluje a já mu za to byla opravdu vděčná.
"Taky tě mám ráda. Vážně." Zamumlám.
"To jsem rád." Řekne a ušklíbne se. Pak zvážní. "Když mě máš ráda, tak proč nad tím tak přemýšlíš? Říkáš to jen tak nebo to myslíš opravdu vážně?" Zeptá se mě a zoufale si prohrábne rukou vlasy. Začne pochodovat z místa na místo.
"Adame. Hej Adame zastav se no tak." Počkám, až se uklidní. Chci aby se na mě díval, až mu to budu vysvětlovat.
Adam na venek působí velmi sebevědomě a on ve skutečnosti je, ale v mnohých věcech dost pochybuje.
Pochybuje o tom, že by ho mohl mít někdo rád. Že by někomu mohlo záležet zrovna na něm. Že by ho někdo mohl milovat. Nenechte se zmást, on si je sebou v mnoha věcech velmi jistý. V některých věcech je až arogantní, ale vždycky pochybuje o tom jestli někomu na něm záleží.
Chytnu ho za tváře.
"Mám tě ráda Adame opravdu moc, ale..." odmlčím se a hledám správná slova.
"Ale?" Zeptá se mě a já protočím očima. Je tak nedočkavý. To mě prostě nemůže nechat si rozmyslet slova?
"Pochop mě. Není to tak, že bych ti nevěřila jen....za tu dobu jsem si vytvořila takový obranný štít. Tak pochop, že chvíli..."
Políbí mě.
Nevím jak vám, ale mně osobně tohle připadá jako dokonalý způsob, jak mě umlčet.
"Mám to brát jako ano?" Zeptá se mě Adam, po tom co se ode mne odtáhne a lapá po dechu.
Přikývnu.
"Jestli chceš." Pokrčím rameny. Obejme mě.
"Jasně že chci." řekne s úsměvem a chystá se mě políbit. Ucuknu.
"Proč chceš chodit zrovna se mnou?" zeptám se ho.
Adam si jen povzdechne.
"Mohlo mě napadnout, že to bude složitější. " zamumlá si pro sebe potichu Adam.
" Mám tě rád. Jsi snad jediná holka, která není z rodiny na který mi záleží. Skvělé tančíš. Dokážeš mě uzemnit. Jen občas to je pravda, ale stejně. " zašklebí se a já ho bouchnu do ramene.
Zasměje se.
"Mám rád tvou drzou povahu. Baví mě to naše pošťuchování. Žárlím, když se k tobě nějaký kluk jen přiblíží, natož pak když s ním flirtuješ. Chci..."
Políbím ho.
"Měli bychom jít ostatní na nás čekají" řekne po nějaké době Adam.
Přikývnu.
"Adame já jen, neříkej jim, co se stalo prosím. Nechci aby to někdo věděl." Kouknu se na zem. Zatne zuby.
"Dobře neřeknu jim to, ale ty se mnou teď půjdeš na naše místo." oznámí mi. No jasně to by nebyl Adam, aby za mou laskavost něco nechtěl.
"Na naše místo?" zeptám se ho a nadzvednu obočí.
"No jasně mám tu prin...teda motorku svezu nás tam a pak tě hodím domu." oznámí mi  tu pro něj samozřejmou věc.
Zamyslím se.
Dneska nic nemám takže by to šlo.
"Fajn. Tak ale jdeme." Řeknu mu.
"Ale ale to zní jako bys ses nemohla dočkat." Koukne se na mě se svým typickým samolibým výrazem.
"Ne to ne. Jen už se nemůžu dočkat až to budu mít za sebou." Mrknu na něj a sebevědomě se rozejdu pryč.
Chvíli tam jen zaraženě stojí a já se musím sama pro sebe usmát.
Doběhne mě.
"Hele! To mám brát jako urážku?" Zeptá se mě a pozvedne obočí.
Pokrčím rameny.
"Ber to jak chceš zlato." Odpovím mu s úsměvem se zvláštním důrazem na slovo 'zlato'.
"Ty ses mi nějak rozkecala prdelko. Nejspíš na tebe mám špatný vliv." Řekne s úsměvem a chytí mě kolem ramen.
Protočím očima.
"Ne všechno se točí kolem tebe. Nebuď tak vztahovačný." Odseknu mu a vyjdu ven ze skoly. Nechám ho tam stát s otevřenou pusou. Jo jo jen ať si zvyká chlapeček.
"No konečně. Co vám tak dlouho trvalo?" Zeptá se mě s úsměvem Sarah.
Rozhlédnu se kolem.
"Kde jsou ostatní?" Zeptám se když jediného koho spatřím je Tom a právě Sarah.
Ta pokrčí rameny.
"Na Wendy čekal přítel musela jít. Vzkazuje vám, ať si to spolu užijete a že jí zítra o všem musíš říct. Jakoby jsme to takhle nedělali vždycky. Anetta s Davem se rozhodli, že když jsou tady jako jediní nezadaní, tak s tím něco udělaj a zašli si do parku nebo kam."
Páni tady se za tu chvilku stalo věcí.