Chci tě, Chceš mě.

Kočičko

Po škole
Kate
Stojíme s holkama před školou a domlouváme se, co bychom podnikly.
"Mohly bychom někam zajít" navrhne Wendy.
"Jo ale kam?" Zeptá se otráveně Anett. Wendy pokrčí rameny. Jako vždycky chce něco podniknout, ale nikdy neví co.
"Co Luke šel by někam s náma?" Zeptá se mě zvědavě Sarah.
Zavrtím hlavou.
"Dnes je celý den pryč. Jel pro přítelkyni, a pak..." nedořeknu to. Všechny víme, že prostě bude chtít být s ní.
"Aha" řekne Sarah. Zadívám se na ni. Neřekla to zas tak zklamaně, jak jsem čekala. Byla celkem v poho. Spíš mi připadala zamyšlená než zarmoucená. To mě vede k otázce.
"Sar jak to vůbec máš s klukama?" Zeptám se ji.
Povzdechne si.
"Já vlastně ani nevím. Luka jsem se už dávno vzdala a po tom incidentu s Tomem....nevím od tý doby, co jsem se s ním vyspala, je milý, pozorný a abych pravdu řekla...docela mě přitahuje"
"Takže..." začnu, ale přeruší mě.
"Nevím Kate prostě nevím" pokrčí rameny a odvrátí pohled.
Povzdechnu si.
Že já s něčím začínala. Stejně jako Sarah ani já se na ní nevydržím koukat, a tak se ohlédnu zpátky ke škole.
S hrůzou zjistím, že k nám míří Adam, Tom a Dave.
Do prdele.
Co teď, co teď?
Nervózně se ošiju. Prosím ať nás jenom přejde. Prosím.
"Kočičko." Ne ne ne ne.
"Sory ale musím jít" zamumlám a protáhnu se skrz holky a 'pomalu' odcházím pryč.
Za sebou uslyším smích.
"Snad přede mnou nechceš utéct? To bych se urazil."
Co teď. Co mám dělat. Teď už před ním asi neuteču. Stejně by mě dohnal. Nemá to cenu.
Pomalu se otočím.
Před sebou uvidím jeho šklebící se ksicht. Vážně skvělý výhled.
Třemi dlouhými kroky mě dožene. Tom s Davem se zastavili u holek.
Kouknu se na Adama, který se na mě pobaveně dívá se svým typickým úšklebkem.
"Opravdu sis myslela, že utečeš?" Zeptá se mě. Tak jo. Nádech. Výdech.
"Víš kdybych si to myslela, tak tady teď nestojím" zavrčím na něj podrážděně.
"Víš kočičko, přemýšlel jsem..." začne, ale já ho přeruším.
"No nekecej. To jde?" Zeptám se ho udiveně. "Nepřevařila se ti hlava?" Zeptám se ho 'starostlivě' a dám mu ruku na čelo, abych zjistila jestli náhodou nemá horečku.
Vražedně se na mě koukne.
"Ha ha vtipný" řekne sarkasticky a já se uculím. "Já vím"
Koukne se na mě jestli to myslím vážně. Jen pokrčím rameny.
"Takže dál. Prostě ti chci oznámit, že když na tebe zavolám, tak se na mě otočíš." Oznámí mi.
Přikývnu. Tohle už mi říkal né? Nebo ne? Já teď nevím.
"Tím myslím, že se otočíš i když na tebe zavolám tvoji přezdívkou. Jasný?"
Polknu. To snad né? Nechci se otáčet na prdelko nebo kočičko to fakt ne. Na druhou stranu můžu říct, že jsem ho neslyšela.
"Ok no" zamumlám a otočím se k odchodu.
Chytí mě za ruku a otočí mě zpátky k sobě.
"Ještě něco. Dnes jdu s klukama na párty. Co kdyby si tam šla se mnou?" Zeptá se ale nečeká na odpověď. "Fajn vyzvednu tě v sedm v parku."
"Co? Já neřekla jo." Osočím se na něj.
Adam
"Tak nějak jsem to řekl za tebe, protože ty se přeci chceš dostat na Mistrovství" řeknu ji. Vím, že se mnou bude souhlasit MS pro ni zřejmě hodně znamená.
Zatne zuby. Ušklíbnu se.
"Fajn ale přísahám, že jestli nesplníš svou část dohody tak si projdeš něčím mnohem horším než je kastrace. Je ti to jasný" vyjede na mě a pohledem mě zabijí.
Polknu. Tý holky by se člověk měl bát. Upřímně. Nemám v plánu se na ní pak vysrat. A po tomhle....
No řekněme, že s tý holky mám patřičný respekt. I když to tak asi nevypadá, ale normálně bych zašel mnohem dál.
"Myslíš, že se tě bojím?" Zeptám se ji.
Zabodne do mě svůj pohled.
"To bys měl" zavrčí, otočí se a odejde.
"Uvidíme se v tom parku" křiknu za ní ještě.
Na to už reaguje jen zdvyženým prostředníčkem.

Před Party
Kate
Jdu do parku, tak jak jsme se domluvili s Adamem.
Po tom co jsem celá vytočená, přišla domů se holky ještě domlouvaly, že někam půjdou. Ovšem beze mě, protože já budu muset trčet někde s Adamem.
Je už docela tma a upřímně náš park je takhle v noci docela strašidelný.
Zesmutním. Znova. Znovu ta vzpomínka.
Flashback
Procházím se po parku. Poprvé po dlouhé době jsem vyšla ven. Sama. Chtěla jsem být sama. Je to tři dny, co jsem zjistila jakej je Mike hajzl. Ještě pořád jsem se z toho tak úplně nevzpamatovala.
Najednou mě něčí ruce chytnou kolem pasu. Vykřiknu leknutím a dotyčný mě pustí.
Otočím se. Přede mnou stojí Mike. Trhaně se nadechnu a do očí se mi derou slzy.
"Stýskalo se ti" zeptá se pobaveně.
O krok ustoupím.
"Nech mě na pokoji Mikaele" odseknu mu a snažím se znít sebevědomě i když se můj hlas třese.
Zavrčí a postoupí ke mně.
"Jasně jsem ti říkal, že mi nemáš říkat Mikaele!" Křikne a já se začnu bát. Vždycky svoje divný jméno nesnášel. "Víš co nikdo tu není, tak co kdybychom si trochu užili" řekne tajemně a jde ke mně.
Né prosím.
Já nechci.
Začnu couvat a celá se klepu. Po tváři mi tečou slzy.
"No tak zlato. Rozdáme si to" řekne a na tváři se mu objeví strašidelný úšklebek.
"Prcku!" Zakřičí někdo.
End flashback

Naštěstí nás tam potom našel Luke, který mě šel hledat, protože o mě měl strach. Dal Mikovi do držky, tedy dost slušně se porvali a musím říct, že ani jeden potom nevypadal nejlíp, ale Luke na tom byl líp.

Najednou mě někdo chytne za boky. Vyjeknu a otočím se.
Před sebou uvidím šklebícího se Adama. Obejmu ho. Do očí mi vtrhnou slzy. Myslela jsem si, že je to zase Mike. Tolik se mi ulevilo. Pevně objímám Adama. Ten je ze začátku zaskočený ale potom mi objetí opětuje. Adam potichu šeptá. "Už je to dobrý." Po tom co se trochu uklidním řekne:
"Asi tě začnu děsit častěji, jestli je tvoje reakce pokaždý taková." Řekne šeptem Adam.
Najednou se vzpamatuju a pustím ho.
"To ses vážně tak moc lekla?" Zeptá se mě "Nebo pokaždý objímáš lidi, na potkání?" Zeptá se mě.
Koknu se jinam. "Špatný vzpomínky" zamumlám. Nechci se o tom bavit. A už vůbec ne s ním.
Zamyšleně se na mě kouká. Nakonec jenom přikývne.
"Chápu. Taky je mám" řekne sotva slyšitelně a nejspíš i předpokládal, že jsem ho neslyšela.
A to mě vedlo k otázce, co tak hrozného se mu mohlo stát?
"Tak pojď" řekne nahlas a chytí mě za ruku.
Nebráním se. Právě teď potřebuju, aby byl někdo u mě a je mi celkem jedno, že je to zrovna Adam.
"Promiň" šeptem Adam a já vytřeštím oči.
Vážně se mi omluvil?

Pokračování příště...
Novou kapitolu jsem chtěla vydat na apríla a pořádně vás nachytat 😂 ale nějak jsem to nestihla 😂😂
Děkuji všem za podporu v mém příběhu.
😗😋