Chci tě, Chceš mě.

Žárlivost

Kate
Zase jsem to zvorala. Nerozloučila jsem se s Lukem,nebyla na něj zrovna dvakrát příjemná a teď jsem ještě nejspíš zranila Adama.
Jo sice on na mě byl taky hnusný, jenže....nejspíš si za to všechno můžu sama.
Ach jo.

Druhý den

Pomalým krokem kráčím ke škole. Vůbec se mi tam nechce. Důvodů je mnoho. Za prvé: Sarah nebude ve škole, protože je pořád nemocná. Nejspíš to bude tím, že na rozdíl ode mne totiž nesimulovala.
Za druhé: ve škole potkám Adama, který je na mě určitě nesmírně naprdnutý a já naprosto nechápu, proč mi to tak moc vadí.
Copak jsem nechtěla, aby mi dal pokoj? Tak proč mi je sakra tak mizerně!!
A poslední třetí důvod je ten, že píšeme z biologie.

Pomalu dojdu na místo a posadím se vedle Wendy s Anett. Otočí se na mě.
"Jak ti je?" Zeptá se Anett. Pokrčím rameny.
"Bylo i hůř" poznamenám a otočím hlavu, aby poznaly, že se o tom nechci bavit. To jsem ale nejspíš neměla dělat.
Můj pohled zůstane na Adamovi, který se se svým sexy pohledem usmívá na Nikol, která se k němu lepí a koketně špulí pusu.
Podle mého osobního názoru u toho vypadala spíš jak leklá ryba než jako sexy holka, ale dobře každý má přeci jiný vkus.
Zamračím se. Najednou to ve mně začne vřít.
Co si ta holka o sobě myslí? Měla jsem takový zvláštní pocit. Naštvanost? Trochu, možná, ale to nebylo ono, že by.... žárlivost? Né kravina.

Každopádně se zvednu a vydám se jejich směrem. Nijak jsem nepřemýšlela, prostě jsem šla. Jakoby si moje tělo dělalo, co se mu zlíbí.
Když konečně dojdu až k nim, Tom, který tam s nima sedí se na mě usměje, kdežto Nikol, no řekněme, že ta mě přímo propaluje pohledem. Mrknu na Adam, na tváři má naprosto lhostejný výraz u kterého mě bodne u srdce.
"Ahojky" pozdravím je nesměle.
"Zdarec" vyskočí z lavice Tom a plácne si se mnou. Byl nezvykle moc veselý.
Zazubím se na něj.
"Slyšela jsem tu velkou novinu" mrknu na něj načež on mírně opravdu mírně zčervená.
Zasměju se.
"No jo mohlo mi být jasný, že se to dozvíš jako první" protočí s úsměvem očima.
Pokrčím rameny. "Taky ti to trvalo" zamumlám.
"Co? Mně to netrvalo" zamračí se na mě.
Zasměju se. "To víš, že ne" zamumlám a otočím se k Adamovi a jeho nové pijavici.
"Jé Nikol máš rozmazanou řasenku" oznamím ji svou lež a usměju se.
Hlasitě vyjekne, chytí se za obličej a uteče ze třídy. Za sebou slyším Toma, jak se tlumeně směje.
Otočím se na ně zpátky. Pobaveně se podívám na za břicho popadávajícího se Toma. Potom se ale kouknu na Adama a úsměv mi zamrzne.
Zlověstně se na mě mračí.
"Řasenku rozmazanou neměla, takže co potřebuješ tak důležitého, že si ji vyhodila?" Zeptá se mě opovrhlivě.
"Ehm..." zakoktám se. Proč jsem sem vlastně chodila? Za to může ten divný pocit.
Nepřemýšlela jsem. Prostě jsem jen chtěla dostat Nikol od Adama, na to co se mělo dít dál jsem nepřemýšlela.

Thomas se k Adamovi nahne. "Žárlí" protáhne hlasitým šeptem.
Cítím, jak rudnu.
"To není pravda" vyhrknu ze sebe. Tom se na mě zašklebí.
"Vážně zlato? Tak proč ta komedie s Nikol? Hmm?" Zeptá se mě.
Zdá se mi to nebo právě Tom nahradil roli Adama i s jeho otravnými kecy? Kouknu se na Adama, který se potutelně usmívá a vypadá to, že se snaží nesmát.
"Já nežárlila." Osočím se na něj. "Jen jsem měla divný pocit" zamumlám potichu.
Na to se Thomas doopravdy od srdce rozesměje, načež se na něj zamračím.
"Hej" křiknu na něj a bouchnu ho do ramene.
To už to nevydrží ani Adam a taky se rozesměje. Pousměju se. Jsem ráda, že se směje, i když na můj účet, ale aspoň se na mě nemračí. Ten jeho pohled mi vážně vadil.
"Vážně zlato? Divný pocit?" Ptá se mezi smíchem Tom, který se opírá o Adamovo rameno.
"Chceš to jenom zamluvit nebo si vážně nikdy nežárlila?" Zeptá se mě Tom pobaveně.
Už už se nadechuju, abych mu řekla, že nežarlím, když se nad tou otázkou pozastavím.
To jsem vážně nikdy nežárlila? Jasně záviděla jsem segře nový notebook, který dostala k narozeninám, ale že bych na ni žárlila? To né. A takových příkladů bylo spostu.
Ani u Mika jsem nikdy nežárlila. Vždycky když byl se mnou na žádnou jinou holku se ani nepodíval, a když jsem ho nachytala s tou holkou mísilo se ve mně tolik pocitů, ale ani jeden z těch pocitů nebyla žárlivost.
Že bych vážně žárlila?
Mezitím co jsem takhle uvažovala, Tom s Adamem se ještě pořád svíjeli smíchy.
Zamyšleně se na ně podívám.
"Omluvte mě" zamumlám a vydám se zpátky ke svému místu.

Posadím se na židli, nevšímám si trochu dotěrných otázek holek a utápím se ve svých myšlenkách.
To mi vážně na tom blonďatém pitomci záleží tak, že bych kvůli němu žárlila?
Fajn přiznám, že ho možná mám ráda trochu jinak než jako kámoše, ale....
Nevím, co si mám myslet. On není na vztahy to je jasné a potom, co se mi stalo s Mikem a taky potom co mi sám Adam po tréninku řekl.
Sakra. Kdo se má vyznat v takových pocitech?
Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem si ani nevšimla, že do třídy vešel profesor a začal nám rozdávat test z bižule.

Nakonec písemka dopadla docela dobře. Zbývající hodinu jsem pořád přemýšlela, co mám dělat. Mám Adamovi říct, že mi na něj záleží a riskovat tím, že se stane to samý co s Mikem?
Nebo mu to říkat nemám a mám ho prostě ignorovat?
A pak tu byly další otázky.
Mám to všechno říct holkám a doufat, že mi poradí?
Nebo jim to říkat nemám a všechno si vyřešit sama?
Kdybych jim to řekla, jak by se asi zachovaly? Pomohly by mi?
Nakonec jsem se rozhodla, že jim to přeci jen řeknu, a tak jsem jim vyklopila všechno od mého tréninku, až po dnešek.
"Ouu Katie ty ho miluješ?" Vyjekne Wendy. Co, cože to právě řekla?
"Né Wendy záleží mi na něm, ale nemiluju ho to je moc silný pocit." Zamluvím to a je to pravda. Nemiluju ho.
"To je jedno" pokračuji "Teď mi poraďte, co mám dělat?"
Zamyšleně se na mě podívají. "Měla bys mu říct pravdu" řekne Anett a Wendy vážně přikývne.
Hlasitě si povzdechnu.
"Fajn řeknu mu to až zazvo..." nedořeknu to, protože se ozve hlasité trrrrrr.
"Výborně můžeš jít" zatleská Wendy a začne mě postrkovat směrem k zadní lavici.
"Počkej počkej to nejde jen tak" bráním se "Nemůžu za ním jen tak dojít a říct mu, co k němu cítím"
"Ale ano můžeš a přesně to taky uděláš" vloží se do toho Anett.
"Nene musím se nějak připravit"
"Ne běž už" vybídne mě.
Povzdechnu si.
"Fajn" vyhrknu na oko naštvaně a vydám se k zadním lavicím, jenže Adam tam nesedí.
Otočím se zpátky.
"Není tady, řeknu mu to jindy" vymluvím se holkám.
"Viděla jsem ho jít na chodbu" křikne nadšeně.
Zabručím, ale vydám se na chodbu.
Pomalu se rozhlédnu kolem a to co uvidím mi dere do očí slzy.
Adam se tam cicmal s Nikol.

Pokračování příště. ..
Po delší době další kapitola. Snad se vám líbila.
Budu ráda za názory.
Děkuju.