Chci tě, Chceš mě.

Doučování

Kate
Byla jsem tak naštvaná na Adama, že jsem ani nevnímala profesora.
No není to....co si o sobě vůbec myslí?! Já mu tam jdu vyznat svoje city a on si tam mezitím líbá tu...tu...ani pro ni nenajdu slušný pojmenování.

Z přemýšlení mě vyruší, až hlas, o kterém jsem si myslela, doufala, že už ho nikdy neuslyším. Po zádech mi proběhne mráz. To nemůže být on. To není on. Snažím se sama sebe přesvědčit, když ale zvednu zrak, mé oči se setkají s jeho tmavě hnědýma. Přesně tyhle oči jsem dřív milovala.
Zalapám po dechu. Co tady sakra dělá? Jako bych už tak neměla dost problémů. Proč se mi začal hroutit život. Co jsem komu udělala?!
Začnu být naprosto zoufalá a má mysl se začne hromadit otázkami.
Co tady chce? Proč se vrátil? Proč odjel? Kde byl? Chce mě ještě?

"...někam si sedni" dokončí profesor větu, kterou jsem nevnímala a ve mně to hrkne.
Vidím jeho sebejistý krok, který míří k volnému místu Sarah vedle mě.
Úplně zapomenu, jak se používá tělo. Probere mě až Wendy.
"Vyměň se dělej" špitne přísně. Přesunu svůj vykulený pohled na Vendy. Co že to po mně vlastně chce? Jsem naprosto zmatená.
"Vyměň se" šeptne znovu. To už chápavě přikývnu a vyměním si s ní místo.
Koutkem oka vidím, jak se krok mého bývalého kluka pozastaví, potom se ale zase sebejistě rozejde k místu.
Vděčně se na Wendy usměju. "Díky" zašeptám jejím směrem. Neodpovídá jen pokývne hlavou na znamení, že můj vděk bere na vědomí.

To už si Mike sedne vedle ni.
Wendy se ke mně nakloní.
"Prostě si ho nevšímej..."začne, ale přeruší ji právě ten kluk, kterého si podle ní nemám všímat. Té se to lehko řekne. Ona s ním nechodila.
"Chyběl jsem ti?" ozve se jeho mně moc dobře známý chraplák.
Wendy se na něj otočí a i přesto, že ví, že otázka nebyla mířena na ní odpoví: "Myslím, tedy ne já vím, že tady si nikomu opravdu nechyběl"
Mike ji naprosto ignoruje a pokračuje s očima stále upřenýma na mně.
"Slyšel jsem, že tvůj milovaný Luke odjel bez rozloučení" pokračuje a já zalapám po dechu. Jak to může vědět?
"Taková smůla že jo? Zrovna když jsem přijel já." Pokračuje dál se zlomyslným úšklebkem. "Kdo tě teď ochrání hmm? Nikdo. Prostě si tě budu moct vzít kdykoli budu chtít"
Po zádech mi přeběhne mráz a do očí se mi naženou slzy.
Ne! Nebudu před ním brečet!
"Drž hubu ty kretene" vyjede po něm Wendy "Už se ji nikdy ani nedotkneš"
Mike jako by teprve teď zjistil, že tam vůbec je. Pohrdavě si ji prohlédne.
"A kdo mi v tom jako zabrání? Ty snad? Nenech se vysmát..."

"Mikale" křikne na něj profesor a já zahlednu, jak sevře ruce v pěst kvůli tomu oslovení. Přesto se přemáhá ke klidu. Nikdy neměl rád když mu tak někdo řekl. To jméno má po otci a myslím, že s ním neměl zrovna nejlepší vztah, tak proto mu to nejspíš vadí.
"Já chápu, že jste tady nový ale nemusíte vyrušovat" napomene ho, nečeká na odpověď a pokračuje dále ve svém výkladu.
Mike stočí svůj pohled zpátky na nás.
"Takže, kde jsme to přestali? Jo už vím. Myslíš si, že mi někdo z tý vaší party čtyř statečných zabrání, abych si dělal, co chci? To asi těžko." Pokračuje Mike. Je tak arogantní a sebejistý.
Já, která jsem právě prodělala velmi vážný šok, jsem nebyla schopná jediného kloudného slova, natož abych ho potom dokázala nějak uzemnit.

"Copak, došli ti slova?" Zeptá se Wendy, jenže ta mlčí.
Ignorance. To je chytrý. To by šlo. Když nemůžu pořádně mluvit, prostě ho budu ignorovat.
"Výborně. A co mi zlato? Kdy si to spolu rozdáme? Neříkej mi, že by sis nedala říct." Pokračuje už zase směrem ke mně.
Zhluboka se nadechnu. Nemělo by se do ignorace počítat i to, že na sobě nedám znát, že jsem ho slyšela? Asi jo. Tak proč sakra takhle moje tělo reaguje.
"Katie. Pamatuješ si na ten film na který jsme se koukaly jednou u Sarah?" Zeptá se mě z druhý strany Anetta. Moc dobře vím o co se snaží. Chce abych Mika ignorovala.
Otočím se na ni. "Myslíš ten, jak..."
Začnu se s ní bavit o tom filmu a opravdu se mi povede Mika dokonalé ignorovat.
Musím říct, že ho to docela štvalo. Tohle je poslední hodina (vím že to nevychází, tak doufám, že vám to nějak extra nevadí)
to znamená, že mi stačí přežít těch posledních pět minut a pak se mu prostě nějak vyhnu. Holky mi určitě pomohou.

"Pane profesore, víte mám takový problém. Moc nechápu, jak se počítají tady ty složitější příklady" přihlásí se Mike a hraje si na slušného žáka.
"No...dobře ukažte mi, co na tom nechápete." Odpoví mu mile profesor a rozejde se k našim místům.
V tu chvíli začne zvonit.
Profesor si povzdechne. "Tak nic vysvětlím ti to příště"
"Vite pane profesore" začne znovu mezitím, co si většina studentů balí věci. "Chtěl bych předmět, který učíte zrovna vy opravdu umět, a tak mě napadlo, že by mi to mohl někdo z mých spolužáků dovysvětlit."
"To je opravdu výborný nápad, co třeba..."
"Nerad vás přerušuju pane profeosore, určitě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že by byl lepší někdo koho znám a já tady moc lidí tady neznám, vlastně jenom Kate a...."
"Ale to vůbec nevadí Kate má z matematiky vynikající výsledky, myslím, že ona je ta pravá, kdo by tě měl doučovat. Co na to říkáš Kate?" Zeptá se mě a já se prudce otočím. Už jsem byla na odchodu společně se zbytkem třídy.
"Co prosím?" Zeptám se ho a zmateně zamrkám.
"Ptal jsem se jestli bys dneska nemohla tady Mika doučit ty příklady." Řekl spíš než jako otázku, jako rozkaz.
"Promiňte pane profesore, ale já nemůžu, už...už něco mám" vyhrknu ze sebe.
"A co je tak důležitého, že nemůžeš splnit to o co tě žádám. Víš přece, že by se ti to mohlo projevit na známce." Zamračí se na mě.
Vážně mi teď vyhrožuje?
"Vlastně pane profesore máme spolu dneska trénink" ozve se za mými zády. Hned na to ucítím, jak si vedle mě ochranářsky stoupne.
Teď se zamračím já a Mike. Proč se mě Adam zastává, když žádný trénink nemáme?
Proč kvůli mně lže?

Pokračování příště. ..
Další kapitola. Snad vás nezklamala.
😗😋