Chci tě, Chceš mě.

Pravda?

"Dobře řeknu ti svou minulost, když mi ty řekneš tu svoji."

Kate
Nadějně se na něj podívám. Vážně mě zajímá,co se mu stalo. Před tím v tom parku říkal, že to zná. Že má taky špatný vzpomínky. Tak co se mu stalo?
Na jednu stranu hrozně chci, aby řekl, že s mou nabídkou souhlasí, ale na druhou doufám, že řekne ne, abych mu já nemusela nic říkat.
Když nad tím tak přemýšlím, chci mu to říct? Jsem připravená to někomu říct? Jsem připravená říct to jemu?
Zakroutím hlavou.
"Víš co? To je jedno. Blbý nápad." Řeknu rychle, protože dojdu k názoru, že mu to stejně říct nechci.
Sednu si na gauč a složím si ruce do klína. Po jedný hodině nic neříkání se postavím.
Ona to asi nebyla hodina, spíš tak pět minut, ale mně to přišlo jako hrozná doba.
"Asi bych už měla jit" řeknu a začnu si balit těch pár věcí, co jsem tam měla. Je nějak nezvykle zamlklý a asi se budete divit, ale když mluvil bylo to lepší než, když ani neotevřel pusu.
"Počkej" ozve se najednou a já vydechnu zadržovaný vzduch. Ani jsem si nevšimla, že jsem ho zadržovala. A hlavně proč jsem ho zadržovala?
Pomalu se otočím s otázkou v očích.
"Moje minulost není zajímavá. Zamiloval jsem se. Tedy pokud se tomu tak dá říkat." Začne a zahledí se z okna. Dobře vím jak to myslí.
"Byla to moje první holka a taky poslední." Znovu se odmlčí.
"Podvedla mě" dodá potichu a pak se otočí na mě.
"Teď ty"
Zamyšleně si ho prohlížím. Proč  mám pocit, že mi neřekl všechno?
"Vlastně se mi stalo skoro to samý" pokrčím rameny. "Měla jsem přítele. Prvního a posledního, ale podvedl mě." Řeknu mu.
"To ale není celý že?" Zeptá se mě a já přikývnu.
"Ty jsi mi taky neřekl celou pravdu takže si nemáme, co vyčítat. Teď mi můžeš říct o tý párty."
Chvíli se na mě jen tak dívá a pak se mu na tváři objeví jeho typický úšklebek.

Adam
Ušklíbnu se.
"Párty byla super. Tančila si na stole jen v podprsence." Řeknu a usměju se, když na její tváři vidím vystrašený výraz. Potom se ale usměje.
"To sotva. Teď mi řekni pravdu" odsekne a ušklíbne se. Myslím, že ode mě něco pochytila.
"Ale to je pravda" řeknu a snažím se aby to znělo přesvědčivě.
"Jo jasně. Víš kdyby to byla pravda, tak si to vyfotíš nebo natočíš" řekne sebevědomě. No fajn to je pravda.
"Fajn. Tak většinou si mi vyprávěla, jak se ve mně nevyznáš. Pak jsme trochu tančili, a pak jsi mi zase něco vyprávěla"
"Co jsem ti vyprávěla?" Zeptá se mě s zamračeným výrazem.
"Počkej něco z toho mám nahraný" řeknu a vytáhnu si mobil.
Pustím ji to.
"Jsi idot...ale hezkej idiot...no a líbáš vážně skvěle..." rozezní se pokojem její hlas.
Pozoruji ji a usměju se když ji zrudnou tváře.
"A abych nezapomněl mám tady ještě fotku." Řeknu ji a ukážu ji fotku kde se ke mně lísá.
Zrudne ještě víc. Zasměju se.
Vražedně se na mě koukne.
"Vymaž to" zavrčí a udělá krok ke mně.
Taky popojdu k ni.
"Ani ve snu kotě" odpovím ji s úsměvem. Mobil držím ve své pravé ruce.
Kačka najednou změní výraz. Usměje se. Ona se vážně usmála? Teď?
Udělá ještě těch málo kroků ke mně. Teď mezi sebou máme asi centimetrovou mezeru. Stoupne si na špičky a nakloní se k mému krku, kde se lehce dotkne pusou. Přestanu se soustředit.
Najednou ode mne ustoupí s pobaveným výrazem na tváři a v ruce drží mobil.
Počkat! To je můj mobil! Ta mrcha.
"Hej " křiknu. Se smíchem se rozběhne pryč. Běžím za ni.
Kličkuje mezi nábytkem kvůli tomu to trvalo docela dlouho než jsem ji chytil. Je docela rychlá. Ale ne dost rychlá.
Právě teď totiž leží pode mnou na zemi a tlemí se. Vezmu ji z
ruky mobil.
Ta fotka už tam není. Zamračím se. Jak to mohla stihnout? Kouknu se na ni, jak se směje. Za to zaplatí.
"Omluv se" řeknu.
"Proč jako?"Zeptá se s úsměvem.
"Za to že si mi vymazala fotku. Začne se smát na novo. Fajn dám ji důvod se smát.
Začnu ji lechtat. Jsem fakt rád, že je lechtivá docela mi to nahrává. Pozoruji jak se pode mnou svíjí smíchy.
"D-dost p-přestaň" vykoktá mezi smíchem.
"Tak se omluv a já přestanu"
"Fajn o-omlouvám se" řekne a já ji pustím. Šlo to rychleji než jsem očekával.
Zvednu se a pomůžu ji vstát. Opráší si kalhoty. Něco vezme ze stolu a otočí se na mě s ďábelským výrazem.
Než stihnu cokoliv říct chrstne na mě vodu. Zalapám po dechu.
"Ouuu promiň mi to. Vážně se omlouvám to jsem nechtěla" řekne a snaží se znít litostivě. Nevydrží to ale a vyprskne smíchy.
Vražedně se na ni podívám. To si odskáče. Rozhlednu se a na stole uvidím ještě jednu skleničku s vodou. Vezmu ji do ruky a chrstnu to na ni taky.
Zalapá po dechu a vražedně se na mě podívá. Nakonec jsem to já, kdo se směje naposled.
Najednou mě něco praští do hlavy. Otočím se na Kačku a vidím ji s polštářem v ruce. V rychlosti vezmu taky jeden polštář.
A náhle tady máme polštářovou bitvu.
Po asi deseti minutách mlácení se polštářem si vyčerpaně a se smíchem lehneme na gauč. Naposledy mě praští polštářem. Kouknu se na ni a musím se zasmát nad jejím vrabčím hnízdem, které má na hlavě.
"Pěknej účes" řeknu ji. Sáhne si na hlavu.
"Díky taky se mi líbí. Asi takhle začnu chodit do školy" zasměje se a já s ni.
"Možná bys měla" řeknu potichu a nakloním se blíž k ní.
Přestane se smát. Kouká se mi do očí s pootevřenou pusou.
Příblížím se ještě blíž.
Najednou se zvedne.
"Už musím rodiče o mě budou mít strach" řekne a zvedne se.
"Večer jsem jim napsal, že přespíš u Wendy" poznamenám a zvednu se taky.
Přikývne.
"Tak ahoj" řekne vezme si tašku a jde ke dveřím.
"Čau" odpovím. "Uvidíme se v pondělí. Měla by sis vzít nějaký chrániče, prý střela z paintballu bolí"
"Haha já narozdíl od tebe nebudu ta,  která bude celá od barvy" řekne a v očích se ji vyzývavě zableskne.
"Uvidíme"

Pokračování příště...
Tuhle kapitolu jsem chtěla vydat už dřív ale zase mi nějak došly nápady, takže jsem nic nenapsala .
Nakonec jsem se ale překonala a napsala aspoň něco.😂😂😂
Tak doufám, že se vám líbí.
😗😋