Chci tě, Chceš mě.

Provokace

Kate
Zrovna ve chvíli, kdy přijme můj návrh. Uslyšíme klapot podpadků naší profesorky na Dějepis. Vymaním se mu z objetí a pomalu se rozejdu ke třídě.
"Tak po přestávce." Zamumlám potichu.
"Tak to ne." Zamračí se Adam a chytne mě za ruku.
"Nehodlám riskovat, že si to přes hodinu rozmyslíš. Sedneš si vedle mě a řekneš mi to o hodině." Řekne svůj geniální plán, který má ovšem jednu malinkatou chybku.
"Jo a kam si tak asi sednu? Tobě na klín?" Řeknu ze srandy a ušklíbnu se.
Adam se zatváří jako by to vážně zvažoval.
"Dělám si srandu. Nebudu ti sedět na klíně na to zapomeň." Vyhrknu, když začne kývat hlavou na znamení, že by to šlo.
"Já bych si nestěžoval." Poznamená, zatímco vejdeme do třídy.
"Ale nech to na mě." Řekne pustí moji ruku a jde ke svému místu. "Počkej tady" řekne ještě než tam skutečně dojde. O něčem se začne bavit s Tomem.

Rozhlédnu se po třídě a jelikož profesorka, už začala zavírat dveře, rozhodla jsem se jít ke svému místu.
Dřív než to ale stihnu udělat, někdo mě chytí za ruku. Otočím se. Adam se na mě radostně šklebí.
"Neříkal jsem ti snad, abys počkala?" Zeptá se mně.
"Vždyť stejně nemám, kde sedět, jestli sis nevšiml, a navíc už začala hodina." Řeknu tiše.
"Obávám se, že ti nezbývá nic jiného než si jít sednout vedle mě, protože tvoje místo zasedl Tom." Oznámí mi jako samozřejmost a kývne hlavou směrem k mému místu.
A opravdu na mém místě se rozvaluje Thomasuv zadek, zatímco jeho hlava si v klidu a s úsměvem povídá s moji nejlepší kamarádkou, která se světě div se červená.
Snad jenom jednou v životě jsem viděla Sarah se červenat a to ještě k tomu bylo vzteky.
Nejenže se červená, ale ona ještě k tomu vypadá, že jí vůbec netrápí, kde vlastně je její nejlepší kamarádka, tedy já. Tomu se prosím říká, kámoška za všechny prachy.
"Takže to znamená, že ty musíš jít na jeho místo vedle mě." Dokončí Adam a zářivě se na mě usměje, jako by se chtěl pochlubit, jak skvěle to vymyslel.
"Výborně" řeknu přehnaně vesele, že i takový blbeček jako Adam pochopí, že to myslím ironicky a zamračí se.
Protočím očima a jdu si sednout na místo Toma.

Profesorka mezi tím začne říkat něco o tom, že když máme dvouhodinovku, že pojedeme přes přestávku. Moc ji nevnímám, stejně jako většina třídy.
"Ahoj krásko" ozve se z prava, když si sednu na Tomášovo místo. Otočím se a uvidím usmívajícího se Davida.
Podle jeho rošťáckého výrazu poznám, že mě s tou 'přezdívkou' jen zkouší.
Usměju se na něj, jenže dřív než stihnu odpovědět, předběhne mě Adam.
"Vůbec se s ní nebav potřebujeme něco vyřešit" řekne se zamračeným výrazem.
Co mu zase je?
"Klid kámo jen jsem ji pozdravil nic víc." Odpoví mu stále s úsměvem Dave a mně to dojde. On žárlí. To je dokonalý. Tak toho se musí využít.
Naprosto okázale ignoruju Adama a otočím se na Dava.
"Ahoj. Jak se máš?" Zeptám se ho s úsměvem a mrknu na něj. Koutkem oka zachytím Adamův čím dál tím víc zamračený výraz. Já vím dost ubohý flirt, jenže v tu chvíli mě zrovna nic nenapadlo za prvý a za druhý jsem to nechtěla přehánět.
Usměju se. Tahle hra na mrchu se mi docela líbí.
Dave se koukne prvně na mě, pak na Adama a v očích mu zableskne pochopení.
"Teď už dobře když si tady." Mrkne na mě Dave, který se nejspíš rozhodl hrát se mnou moji hru. Tím líp pro mě.
Za normálních okolností bych prostě protočila očima a odešla, protože tyhle kecy vážně nesnáším, ale teď to bylo něco jiného.
"To je milý." Bože normálně by se mi z téhle konverzace chtělo blejt, vážně. Ovšem za ten Adamův výraz to snesu.
"Nechtěla bys někam zajít?" Rozhodne se přihodit do ohně Dave.
"No jas..."začnu ale nedořeknu to, protože v tu chvíli Adam vybouchne.
"Nevzal jsem ji sem, aby sis s ní domlouval rande, ale protože potřebujeme něco vyřešit. Takže bych ti radil, abys toho hned nechal, nebo zapomenu, že jsi můj kámoš." Zavrčí na něj vražedně Adam, což já a ani Dave nevydržíme a vyprskneme smíchy.
Adam na nás zaraženě kouká.
"Davide, Katr co je tak strašně vtipného, že se musíte smát přes celou třídu?" Zeptá se nás profesorka a mně tak připomene, že vlastně máme hodinu.
"Ne nic paní profesorko." Ozve se Dave a zachrání situaci. "To jen Adam udělal takový směšný obličej." Dopoví, načež ho Adam zavraždí pohledem a já málem znovu vyprsknu smíchy. Směšný obličej je slabý slovo.
"Dobře. Tak už prosím žádné obličeje. Děkuju." Řekne a vrátí se k výkladu, který poslouchá tak jedna osmina třídy.

Kouknu se na Davida a znovu vyprsknu smíchy, teď už ale potichu. Nebo aspoň potišeji.
"Fajn" zabručí Adam a zvedne se. Vykuleně ho sleduji. Vůbec netuším, co vlastně chce dělat. Adam si stoupne vedle mě a Davida a koukne na mě.
"Vyměň se." Řekne zamračeně.
"Adame jen jsme si z tebe utahovali..." začnu, ale on mě neposlouchá.
"Vyměň se" opakuje znovu. Polknu, ale neprotestuju a posunu se na Adamovo místo.
Ten se jen spokojeně uculí a posadí se na moje místo. Tedy na misto Thomase.
"Hodná" zamumlá s úsměvem.
Okamžitě se na něj otočím. Co že to řekl? Vážně se mnou mluví jako na psa?
"Cos to řekl?" Procedím skrz zuby. Nesnáším, vážně nesnáším, když se mnou takhle někdo mluví.
Arogantně se usměje.
"Vadí ti něco?" Zeptá se mě s vyzývavým pohledem, který mě nabádá k tomu, abych něco řekla.
"Varuju tě." Zavrčím na něj. "Ještě někdy mi to řekni a udělám něco, co se ti rozhodně nebude líbit. Nemluv se mnou jako se psem."
Jen se pobaveně zašklebí a nakloní se ke mně blíž.
"Co by mi taková malá holka jako ty mohla udělat?" Zeptá se mně s pozvednutým obočím. Je na něm vidět,  že si tuhle situaci vyloženě užívá.
Pomalu začínám vidět rudě. Svůj vztek dokážu udržet jen silou vůle.
"Co bych ti mohla udělat?" Zašeptám a v hlavě se mi začne rodit plán. "S radostí ti to po škole ukážu."
V očích se mu mihne záblesk překvapení, který ale okamžitě potlačí a usměje se.
"S radostí." Zopakuje po mně.
"A teď už si konečně promluvíme. Co se mezi váma stalo?"
Zamračím se a je to tady,to nepříjemný téma, který jsem zrovna s ním nechtěla řešit.
Povzdechnu si.
"Fajn." Zamumlám. "Řeknu ti to, ale až po tobě. Začni ty." Podezíravě se na mě podívá. "Potom ti to řeknu, slibuji." Dodám, když uvidím, jak se tváří.
"Dobře. Není to nic, co by se nedělo, takže nečekej nějakej velkej doják nebo tak." Začne a zhluboka se nadechne.
"Začalo to vlastně na oslavě mých patnáctých narozenin. Byla to taková menší párty. Ovšem objevila se tam jedna sexy holka a my všichni z ní byli hotový. Dva z nás se spolu vsadili, chtěli ukázat, že ji dokážou zbalit nebo aspoň zaujmout, a tak ji pozvali k nám.
Šla s nima k nám ostatním, jenže za celou tu dobu si všímala jenom mě. Mně to lichotilo, samozřejmě, asi z deseti kluků si vybrala mně, o dva roky mladšího kluka.
Začali jsme se spolu bavit a tak a mně to trochu stouplo do hlavy. No, možná trochu víc. Zamiloval jsem se do ni.
Ona mě ale musela všechno naučit, byla zkušenější než já a to ji nejspíš nebavilo. Možná ji na mně záleželo, to nevím, ale chtěla někoho zkušenějšího,někoho lepšího, kdo by ji pořádně uspokojil, já ji nestačil, a tak začala chodit za mým, do té doby nejlepším kámošem, který byl o rok starší než já.
Dozvěděl jsem se to od kluka, kterého jsem ze srdce nenáviděl. Takže jsem v jeden den stratil, jak svého přítele, tak i svou přítelkyni." Dořekne.
Oba dva si vzájemně hledíme do očí. On čeká na moji reakci, na jakýkoliv pohyb z mé strany. Jenže já nevím, jak reagovat. Já nevím, co mu na to mám říct.

Najednou k nám přiběhne Tom.
"Skončila hodina jestli jste si nevšimli. Hmm. Asi nevšimli. No nic já jen, že mi pořád zabíráte místo. Jo a jak to tak vypadá, tak mě ani neposloucháte, protože jste zabraný do zírání na sebe." Řekne a já konečně stočím pohled z Adama na Toma.
"Né jasně že tě vnímáme. Říkal si něco o tom, že je...." začnu.
"Běž si sednout zase jinam a nech nás." Odbude ho Adam, který ze mě nespouští oči.
"Ty jsi teda příjemný zase" odpoví mu otráveně Tom. "Klidně vás tu zase nechám o samotě hrdličky." Řekne a se smíchem odchází dřív než mu stihnu něco říct.
Znovu se otočím na Adama.
Polknu.
"Dík že si mi to řekl." Zamumlám. Nebudu mu říkat tu naučenou frázi jako: mrzí mě to nebo je mi to líto, sama jsem nesnášela, když to někdo říkal, ale jsem ráda, že mi to řekl.
Pomalu se ke mně s tím svým šibalským úsměvem na tváři nakloní.
"Nemusíš. Říkám ti to jen kvůli tomu, abych se konečně dozvěděl pravdu." Zašeptá a ještě blíž se ke mně nakloní.
"Pamatuj si, všechno co dělám, má minimálně jeden důvod."

Pokračování příště....
Děkuju všem, kteří mi píšou názory. Budu ráda za další.
😗😋