Chci tě, Chceš mě.

Neprovokuj!!

Kate

Zvednu se a jdu si sednout k Adamovi.
Posadím se před něj tak, abych se ho nedotýkala. Zasměje se.
"Máme zabírat jedno místo kotě" řekne a přitáhne si mě k sobě.
"Nejsem žádný kotě" zavrčím na něj a snažím se jeho ruce dát pryč z mého pasu.
"Klid zase jo vyřešíte si to potom. Točíš" ozve se nějaký kluk a nás tím donutí zmlknout. Proč jsem tuhle hru šla vůbec hrát?
Vezmu flašku a začnu točit. Padne to na Wendy.
Ok dám ji něco lehkého.
"To je jedno. Třeba dej Nikovi pusu" zamračí se.
Co ji je? Vadí ji snad že má dát pusu svému příteli?
"Nikovi? " zeptá se a koukne se na mě jako bych spadla z višně. Proč se říká spadnout z višně? Proč zrovna z višně a ne třeba ze smrku? To by mě vážně zajímalo. No nic.
"To jsem asi já zlato" ozve se Dominik sedící vedle ni. "Nik Domi-nik." Pokračuje.
Koukám se na Wendy. Očima ji proběhne pochopení.
Chytne Doma za triko, přitáhne si ho k sobě a políbí ho.
Když už to trvá dost dlouho ozve se nějaká holka.
"Ehm. Myslím, že když říkala pusu, nemyslela tím sežerte se."
Wendy se od něj odtahne a lehce zčervená, oproti tomu Dom se samolibě usmívá.
Snažím se ignorovat Adamovi ruce na mém břiše.
K mému štěstí a údivu mě nezatěžuje svými kecy. Dost zvláštní ale nestěžuju si.
Najednou mi zavibruje mobil v zadní kapse kalhot.
Šáhnu si tam a mobil vytáhnu jenže se rukou omylem otřu o Adamovo přirození a cítím, jak za mnou ztuhne
Sakra.
Otevřu mobil. Zpráva od Luka.
Na tváři se mi objeví šťastný úsměv. Je neuvěřitelný co se mnou ten kluk dělá.
Ahoj zlato, jen jsem ti chtěl říct, že jsem vážně rád, že tě holky vytáhly se bavit. Užij si to.
Pa.
Nespokojeně jsem se zavrtěla, jenže jsem se zadkem zase otřela o Adama, který teď seděl naprosto strnule.

Adam zavrčí "Neprovokuj kotě"
No fajn. "Nebo co?" Přistoupím na jeho hru a znovu se zavrtím. Vypadá to, že jeho vlastní medicína se mu zrovna nelíbí.
"Jak chceš zlato" zašeptá "Vrátím ti to stejnou kartou."
Začne mi jednou rukou projíždět přes boky a břicho a druhou mi položí na vnitřní stranu stehna.
Nakloní se ke mně a jemně se dotkne rty mého krku.
Ruku, kterou měl do teď nehybně položenou na mém stehně, začne pomalu přesouvat nahoru a pak zase dolu.
Naprosto ztuhnu. Na těle mi naskočí husí kůže. Měla bych ho od sebe odstrčit, nenechat sebou takhle manipulovat, jenže já se v tuhle chvíli nedokázala hnout.

"Co kotě jak se ti to líbí" zašeptá mi Adam do ucha. Trhaně se nadechnu.
"Copak došli ti slova?" Zasměje se.
"J-Ja uhm ne" vykoktám ze sebe. Sakra měla jsem radši mlčet.
Zasměje se.
"Nemáš mě provokovat" řekne a ruce opět pomalu přesune přes stehna zpátky na břicho.
Zavrtím hlavou abych se vzpamatovala. Tolik k mému plánu všechno mu vrátit.
Musím si pročistit hlavu. Zvedám se, jenže mě Adamovi ruce zatáhnou zpátky k němu.
"Nikam kotě. Máš úkol"
Povzdechnu si. Jasně že jo má pravdu.
No aspoň jsem to zkusila. "Nic?" Ozve se Adam, pootočím se abych mu viděla do obličeje a nechápavě se na něj kouknu.
"Nic neřekneš ani slovo?"
Protočím očima.
"Překvapivě ne."
"Tak to se divím. Možná by se to mělo zapsat do dějin"
"No jasně"

Ráno
Probudím se na cizím gauči. Prudce se posadím a hned na to se chytím za hlavu.
Sakra už nebudu nikdy pít. Jo jasný že to nedodržím, ale teď to Tak cítím.
Tak zlato fáze dvě. Řeknu si v duchu.
Vzpomenout si, co jsi dělala. Říkám si sama pro sebe.
Takže flaška, chlast.
No snad jsem nedělala nějakou kravinu.
Zvednu se z gauče, jenže šlápnu na něco měkkého a spadnu na to.
"Sakra si jak slon" uslyším pod sebou zmučený hlas.
Zmateně se podívám pod sebe.
"Co tady děláš?!" Zeptám se podrážděně pode mnou ležícího Adama.
"Já tady spal. A nekřič proboha jinak mně bouchne hlava" odpoví.
"Proč spíš na zemi?" Zeptám se.
Protočí očima.
"Protože jedna kráska zabrala gauč. Ne že bych si tvou přítomnost neužíval, ale teď ze mě slez"
Teď zas protočím očima já, ale zvednu se.
"Nemáš něco na bolest hlavy?" Zeptám se ho.
Ušklíbne se. "Takže nejsem jediný s kocovinou. Jo něco by tu mělo být "
Jde k lékárničce a začne se v ní přehrabovat.
"Na tady to máš" řekne a podá mi nějaký prášek. Nedůvěřivě se na něj podívám a pak na prášek, který teď držím v ruce.
Zasměje se.
"Neboj neotraví tě to. Je to jen prášek"
Chvíli se na něj ještě koukám, ale pak ho spolknu a zapiju to vodou.
"Díky" řeknu mu. Vyjeveně se na mě koukne.
"Vážně si mi poděkovala?"
Protočím očima.
"Jo a nebudu to jen tak opakovat" oznamím a jdu pryč.
"Počkej kam jdeš?" Zeptá se a jde za mnou.
"Jdu najít holky" oznamím a on přikývne. Jdu se porozhlédnout po baráku.

Další díl je na světě. Doufám že se vám líbila i tadyta kapitola.

Děkuji moc vám všem.